Mŕtvy muž

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... (23.11.2006)

Mŕtvy muž je teda nadmieru netradičný western, teda presne, ako sa aj od Jima Jarmuscha dalo čakať a zároveň prakticky to, čo som si od neho aj prial a tak som už od dlhej úvodnej jazdy vlakom vedel, že ma to bude baviť. Ešte prvá tretina po dejovej stránke pôsobí v rámci žánru pomerne klasicky a tak sa dá očakávať, čo bude v nasledujúcich scénach, ale potom to už skončí a aj keď film stále obsahuje plno tradičných westernových prvkov ako prenasledujúci lovci odmien, indiánsky priateľ a podobne, ide si svojou vlastnou cestou, podstatne nepredvídateľnejšou a bizarnejšou. A tak je tu nespočet zaujímavých situácií a vďaka Jarmuschovi to hlavne má výbornú atmosféru doplnenú o slušnú dávku čierneho humoru. Jedine trochu možem vytknúť, že občas mi to prišlo trochu naťahované, ale to je zároveň aj ten jediný zápor. A veľkým plusom je aj obsadenie, samozrejme hlavne Johnny Depp, ale vlastne aj všetky výraznejšie vedľajšie postavy, pri ktorých sa nedá predvídať, či sa dožijú konca. A rozhodne nesklame ani záver, ktorý mi ešte z celého filmu prišiel najbizarnejší. Takže Mŕtvy muž určite nie je primárne určený fanúšikom tradičných westernov, ale ja sa medzi nich nepočítam, mne príde lepší, než výrazná väčšina plnohodnotných žánroviek, veľmi zaujímavý film. 76% (26.07.2015)

Příspěvek etalona nezávislého filmu Jima Jarmusche do pohřební kánoe westernového žánru je tak netradiční, jak jen může netradičnost být - svérázně poetický, bizarní, zadumaný, nostalgicky zasmušilý. Pomalu se převaluje přes kafkovsky absurdní úvod ke kontemplativnímu putování za schůzkou se smrtí (civilizací i přírodou ve vzájemné juxtapozici), přičemž nakousne řadu existencionálních dilemat a ladně přeroste do neuchopitelně mytických proporcí. Podstatné je, že děj se co děj si uchovává svůj nezaměnitelný punc éteričnosti vymykající se racionálnímu uchopení. "Příběh" je odevzdaně unášený rozvážnými proudy prostorových a časových posunů zjednaných pomocí stylisticky opodstatněné interpunkce (zatmívačky a roztmívačky, oválný výřez obrazu ve flashbackcích evokující stařičké objektivy), protože... mrtvý muž už ostatně nemá kam pospíchat. Černobílá kamera maluje neuvěřitelně krásné a melancholické obrazy s esencí surreálna, rytmus dodává neortodoxní hudba Neila Younga (tu řezavá a palčivá, onde přízračně elegická) a kořením vytřibujícím tu specificky unikátní příchuť je zde sardonický humor prvotřídní dvojznačnosti. Nevysvětlitelně nádherný a geniální film tisíce tváří, který se - jak moudře praví Lima - musí... procítit. Při správném rozpoložení pak může následovat i pocit užaslé blaženosti... Dívat se nestačí... (20.02.2009)

:::::::::::::::::::::::::::: Filmová báseň. Film o smrti, lépe řečeno film o muži, který se připravuje a kráčí, aniž by o tom sám věděl, na drouhou stranu, a převozníká mu dělá indián se jménem Nobody. Z tohodle filmu si samozřejmě každý vezme něco jiněho, ale osobně si myslím, že je to film o tom, aby jsme se nebáli smrti, ba naopak. Nechci říci, aby jsme se na ni těšili, to ne, ale až přijde, tak aby jsme byli šťastní, cítili se uvolněně a kráčeli hrdě, protože se ze sna vracíme domů. Film, který mi změnil život. www.svet2012.info :::::::::::::::::::::::::::::::::: (23.03.2009)

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)