Mŕtvy muž

Mě fascinovalo s jakým nezájmem tam po sobě stříleli. To spíš vypadalo, že po sobě hazí šiškama a ne kulkama. Originální příběh to určitě je, herecky dobře zahraný taky, hudba rovněž paráda, ale aby hlavní hrdina do jistého okamžiku působil jak vyjukaný zajíc neznalý poměrů a najednou se z něj stal z minuty na minutu totální mazák, tím ať krmí zdejší bůh, pan Jim Jarmusch někoho jinýho. No, ale zase musím férově přiznat, že po přečtení komentu od Kleopatry,( ta holka má pravdu, ne, že ne ), už vůbec nevím kolik hvězdiček tomu filmu mám dát. Koukám, že společnsky náročný víkend se na mě zřejmě těžce podepsal a já tu teď čumím na ty hvězdičky kolik tomu jako mám dát a začínám mít pocit že to bez přítele na telefonu nezvládnu. To je poprvý, co mě zde mé vlastní hodnocení psychicky naprosto zdeptalo. Nicméně uživatelky Charlosina a Květula mají sexy postavy a jim se ten film strašně líbí, tak přidávám ještě jednu hvězdičku, přece si kvůli pitomýmu hodnocení nějakýho blbýho filmu nepoštvu proti sobě hezký holky, takovej debil zase nejsem !!!! (08.03.2009)

Hodně silnou stránkou filmu je jeho geniální kytarový doprovod. Hudební motiv tak snadno rozpoznatelný a zanechávající mi spolu se syrovějším dějem z prostředí Divokého Západu emotivní stopu v srdci. Z ušlápnutého, neprůbojného, účetnického ucha se rychlostí warpového pohonu stal štvanec. Johnny byl sám v té době ještě ucho (sexy ucho, pozn. aut.), takže docela slušný výkon. Jako dítě jsem hltala westernovky knižní i filmové a jako maturantka se na Mrtvého muže vydala do kina a byla přikována k sedadlu, protože nic z toho, co jsem do té doby vstřebala, se Mrtvému muži ani vzdáleně nepodobalo. A ani po letech se na tom nic nezměnilo. (12.06.2018)

Mrtvý muž bez víry kráčí za svým cílem. Měl jiné plány, ale tak už to chodí. Nebyl výjimečný. Pokud ovšem nepokládáte za výjimečné perfektně padnoucí ošklivý oblek, jemné vlasy nebo lesklé rtíky. Nebyl výjimečný, dokud se stalo že nezemřel. Nezemřel .. Její krásný dekolt. ___ Papírové růže. Neoklamou ikdyž chtějí. Ony nevoní, nerozemnete mezi prsty jejich okvětní lístky. Když je ale svět černobílý, schovaný za plátnem, můžeme si na ně hrát. ___ Zapomínat vlastní básně. Není třeba jíst ani pít, není třeba chápat proč levá noha střídá pravou. Ostatní ti jdou po stopě v groteskní snaze urvat si kousek. Tělo nabírá hodnotu lemovanou počtem zářezů lovené zvěře, která žádá jen dojít tam, kde je její místo. Patřil on vůbec někdy někam? A co konkrétně z něj alespoň trochu zůstalo naživu? ___ Pitoreskní svět kterým procházel je náš, ale velice nepříjemný. Vtipný a anonymní. S motivací schovanou hluboko v nevědomí. Měl zemřít a zemřel. Zvláštním způsobem. Humorným, bez pauzy na smích a potlesk. Co zbývá mrtvému muži jiného, než dojít danému cíli, když od něj bytí jeho smrt tak nějak očekává.. Vybral možnost odejít s náznakem revolty. Po svých. Hrdě. Vybral? Ale notak .. (23.01.2011)

Mrtvý muž nejen že do výsostně západního, křesťanstvím prostoupeného žánru vnáší východní duchovní proudy a skrze psychedelický opar existenciální nejistoty zpochybňuje mytizující podstatu pistolnických příběhů. Představuje i výživný příklad postklasického westernu, který se výjimečně dobře nabízí k ekokritickému čtení. Je vyprávěním o mrtvém muži v mrtvé krajině, kde počáteční záblesky členitých hornatých prostorů otevřených expanzi vzápětí ustupují koncentrovanému sledu nepřehledných, kostnatých, smrtí prostoupených reliéfů. Víc tady. (06.11.2020)

Je ovšem proti veškerým oprávněným předpokladům, že by dvě různé lidské bytosti mohly mít totéž jméno. Ačkoli uvážíme-li, že Manitou evidentně hulí, možné to je. Tento nevýslovný film jsem viděl dnes poprvé a uvidím ho ještě mnohokrát, protože básně nečtu. Ale stejně nejlepší na něm je těch pět hvězdiček od PollyJean. Důrazně doporučuji lupuscanisův komentář. K upotřebení filmu viz Artran. "Patřil on vůbec někdy někam?", ptá se Arbiter a nemyslí tím Nikoho. Smyslem života je dobře umřít. (18.04.2013)