Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Chápu, že jsou pro nejednoho našince italské pohádky nepochopitelné, ba těžko stravitelné (mluvící předměty, kýčovitost), ale pro mě měly vždycky zvláštní kouzlo. Dát pět hvězdiček mi brání dvě věci: za prvé (pro mě) naprosto nepřitažlivý princ a za druhé fakt, že Bavův Dračí prsten se mi vždycky líbil o chloupek víc...;-) (23.07.2009)

Pozeral som to prvýkrát v dospelosti so silnou dávkou nostalgie za 90. rokmi a detstvom, kedy som bol toho fanúšik. Preto hodnotenie nemusí pôsobiť objektívne. Začiatok pomerne temný a sľubujúci celkom zaujímavé fantasy sa postupujúcou dĺžkou mení na čoraz viac detskú rozprávku s typickým koncom. Má to humor, pre dieťa aj určité napätie a vhodne vybrané exteriéry a postavy so skvelým hereckým obsadením. Určite by som sa nebál s tým zabaviť dieťa. Ako by som sa na to pozeral keby som to nikdy predtým nevidel si netrúfam tipovať. (03.06.2021)

Často jsou filmy spojeny jen s nějakou životní etapou a je pravda, že kdysi jsem tuhle pohádku zbožňovala. Odvážná princezna, která se touží naučit bojovat a dosáhnout slavného vítězství, možná vyznává vznešené ideály, ale je příliš pyšná, drzá, tvrdohlavá. Dnes to vypadá, že už se mě pohádka nedotýká a tak na ní můžu vidět nedostatky a estetické chyby, a nechat ji minulosti, kdy podněcovala moji bojovnost a dávala mi víru. Nyní cítím úlevu, protože jsem přišla na to, že je mnohem lepší žít život, který je krásnější než nejlepší film :) (22.12.2019)

Ty pičo to bylo husty!!! a to doslova...Svého času jsem uvažoval nad tím že tvůrce tohoto filmu zažaluju za to že tenhle film měl negativní dopad na můj mravní vývoj, páč Fantasmagorio byla sice ošklivá jak víkend bez prcání, zato nad čarodejnicí v podání dvoumetrové Brigitty jsem si málem pravou ruku sedřel a to mi bylo pouhých 12 let. Navíc s každým dalším dílem phantasmagorio se stupňovala i míra mé nadrženosti, a z obyčejného masturbování jsem pozvolna přešel na hrátky v ženském prádelku a šatičkách, no a k čemu jsem prešel od toho již nebudu psát páč ještě i na dark webu by to bylo nepublikovatelné a červenal by se z toho ještě i Dominik Feri. No prostě z pohledu na ceckatou dvoumetrovou brigitu oblečenou a zmalovanou jak starou šlápotu která brousí chodník na václaváku mne načisto mrdlo v palici. Ale musím uznat že fantasy to opravdu bylo, páč to že by Romualdo brousil díru raději ošklivce Fantě než třeskutě jebatelné Brigitě, to byl bizárek který by se dal označit snad už i za scifi nejen fantasy. (29.01.2024)

Včera jsem po letech viděla princeznu Fantaghiró a přiznám bez mučení, protože mučením bylo trochu sledování filmu samotné, že moje dětské okouzlení se mi vzkřísit nepodařilo. Hodnocení nechávám, protože, ač necítím potřebu mávat mečem a střílet z luku, mám pochopení pro člověka, který rád čte, chce o sobě rozhodovat sám a povídá si s husou, stromy a kameny. Fantaghiró si povídá dokonce i s Romualdem, i když její dialog s kamenem byl podstatně nosnější, než postřehy, co si stihla vyměnit se svým nastávajícím. Pro mou dětskou duši to mělo správně mystickou atmosféru, krásné (taky naše) exteriéry, včetně exteriéru všech princezen, mé cynické dospělé já se řehtalo jak opilý kůň nad šablonovitostí postav, některými dialogy a zejména nad pekelným dabingem. (22.08.2014)