Annette

Chápem o čo Caraxovi šlo. Ono ten film je zase celom zrozumiteľný a priamočiary. Či je v ňom aj v rámci súčasnej spoločenskej situácie aj nutnosť, aby existoval, je otázne. Pretože veci o ktorých pojednáva sú často krát zobrazené v iných dielách údernejšie a menej polopatisticky. Na druhú stranu, čo pri Annette zaváži najviac, je forma. Tu sa Carax vyhráva a nejde len o hudobné čísla. Napríklad scény na lodi a vo väzení sú formálne silné, presvedčivé a zimomriavkové. Ten zvyšok potom dodržiava určitú schému. Nie je taký šokujúci, ako by sa mohlo zdať. Nie je ani taký invenčný, ako sa nám snaží občas nahovoriť. Čo ale rozhodne je, je zaujímavý. A tu je podľa mňa priestor, aby ho každý prijal po svojom. Niektorí budú nadšení. Iní nie. Ja som tak medzi. Som rád, že som to videl, ale vracať sa k tomu už nemusím. Hoci Annette ako bábka je čarovná. A Adam Driver zase raz dokazuje svoju všestrannosť a umelecký talent. (23.10.2021)

První film za poslední 2-3 roky, u kterého jsem měl pocit, že sleduju něco jedinečného, neopakovatelného. Na absolutní dřeň ohlodaná tragická romance, která se svou záměrnou doslovností zvládá nořit mnohem hlouběji do těch nejzákladnějších lidských emocí, než je u filmů zvykem. Záměrně boří veškerá očekávání, se kterými do ní člověk vstupuje, svou operetní stylizací dává vzpomenout na nejlepší momenty Petera Greenawaye (hlavně Dítě z Maconu mi v hlavě dost rezonovalo), zvládá se vyjadřovat k otázkám jisté zvrácenosti přehnaného medializování vztahů celebrit, k MeToo i exploataci dětského talentu. A přitom je především nádherně očišťujícím, filmařsky i hudebně neskutečně propracovaným filmovým ZÁŽITKEM, který v sobě nese punc něčeho, co mimo velká plátna nevynikne. Po streamových covidových měsících a letech působí jako dar z nebes. Neo-baroko pro mě se svou excesivitou, bořením hranic mezi stylizací a realističností, dostalo význam až zde. 100 % (09.10.2021)

Annette bych bez skrupulí nazvala filmem pro otrlého diváka, protože pokud se vám tento kousek netrefí do vkusu ani trochu, dost možná jste si lístek v kině zaplatili zbytečně. Já jsem to měla tak trochu jako na horské dráze, chvílemi mi to drásalo nervy, potom jsem tam zase viděla nějakou pěknou message nebo mi některá scéna polechtala bránici. Carax svým surrealistickým a nevšedním stylem, láskou k zelené barvě a bizarními výjevy šokoval už v předešlých snímcích, nicméně Annette spadá do úplně samostatné nezařaditelné kategorie, kterou nechápu jak jsem já se svou averzí k muzikálům dokázala přetrpět až do konce. Písně se zdají někdy tak extrémně otravné, ale zároveň tak nějak ladí do zbytku příběhu a troufám si říct, že právě proto, že Carax nenápadně nakusuje současná palčivá společenská témata a scénáristická hloubka je tentokrát oproti třeba Holy Motors podstatně hlubší, dokázala jsem ten snímek ocenit o něco víc. Nicméně, jsem si na 90% jistá, že pustit si tento film doma na bedně, tak ho pravděpodobně v půlce vypnu. Herecky to tady drží z převážné většiny na bedrech Driver, kterého ještě pořád pokládám za zajímavého herce, avšak nevím, jestli ho mám úplně v lásce. (24.10.2021)

Jsem trochu rozpolcený. Na jedné straně vnímá Annette vlastně trochu jako ironický výsměch muzikálům - v některých ohledech nepodobný Janičce z Arku. Zatímco ale Dummont svoji podvratnou vizi podložil důslednou bezdějovostí a inspirací v rapu a metalu, Carax staví spíš na opeře a namísto rozvleklých, zčásti nerýmovaných písní používá naopak nekonečné repetice téhož verše. Na straně druhé jde ale Annette klasickým muzikálům naproti poměrně přímočarým (a nutno dodat: relativně silným) příběhem o lásce a smrti. Očekával jsem větší artovou divočinu. Jediným opravdu ostře vybočujícím prvkem je nahrazení dítěte dřevěnou loutkou (což na konci filmu získá opodstatnění). Za "vizionářské" nebo "zásadní" dílo bych to neoznačil, ale celé ústřední trio (Driver, Cotillard, Hellberg) hraje jako o život a jistá nekompromisnost filmu nechybí. Už jen ve srovnání s několik let starým midcultem La La Land musí člověk nějakou tu hvězdu přidat. (19.07.2021)

Několik dnů i nocí se bezradně snažím vtisknout Annette jakýkoliv smysl. Vždyť je to přece dílo nějakého evropského arthousu, které se dost zjevně nepodvoluje muzikálovým konvencím! Ten úvod přece nemohl být jen prázdným videoklipovým štěknutím. Jasně, že nic na první pohled tak banálního až prostého dnes už nikdo nemůže natočit. Nebo ano? Odpovědí nakonec budiž krajně nesrozumitelný ale dokonale výstižný komentář Dionýsa. Za sebe můžu dodat jen to, že pokud jsem nestrávil muzikál ani v této de- a re-konstruované podobě, nezbývá mi než nad žánrem definitivně zlomit hůl. (15.07.2021)