Sedím na konári a je mi dobre

Sedím na konári a je mi dobre je pro mě ze všech Jakubiskových filmů tím nejkrásnějším. Je zde vše, na čem si jako svérázný umělec zakládal a co mám na jeho filmech (i přes těžkou stravitelnost a složitá podobenství) rád. Nekonečná imaginace, humor, barevná pestrost a zejména obrovská lidskost, která zahřeje u srdce každého diváka. Polívka a Pavelka (předabovaný) jsou par excellence. (04.08.2023)

Ideálny film pre stredoškolákov. Vysvetľuje všetko polopate a pritom sa tvári artovo, snovo a symbolisticky. Následky vojny na tele aj duši, nádej v nový život spečená do perníkovej Stalinovej busty. Možno sa na niečo odhodlá generácia zrodená ako následok neveselých čias. Instantné narážky na totalitu sa mi nezdali nejako extra odvážne ani v čase premiéry. Veď ak ktosi pozná niektoré oficiálne vydávané tlačoviny spred novembra 1989 (na Slovensku napr. Literárny týždenník) tak zároveň vie, že opraty povolili už dávnejšie a umiernená kritika stalinizmu mohla byť pustená aj do predprevratového filmu. V čase, keď mi končil teenagerský vek som film aj so všetkými berouskovskými hláškami o hrdzavých a podobne žral všetkými desiatimi. S odstupom sa mi celok vidí skôr ako definitívne nabehnutie kedysi progresívneho režiséra na vlnu všeobecnej prijateľnosti. Aj keď si, viacmenej zo sentimentu, vždy s odstupom pár rokov sadnem na konár znova, zdá sa mi byť pohľad z neho len jemne nadpriemernou, poeticko-realistickou výpoveďou o povojnovej dobe. (30.04.2013)

Miluju filmy, které jsou nejednoznačné vyzněním, míchají tragiku i smutnou komiku. Nedávno se mi poštěstilo vidět Bruggy, které jsou přesně tímto typem filmu a hle, brzy poté i Konár. Tlesk tlesk. A tlesk tlesk tlesk pro Polívku, který na jednom z mála podobných příkladů dokazuje, jak skvělým hercem je. (12.11.2008)

Vím, co chtěl autor říci, ale podle mne tak činí nešťastně. Už samotný dabing Pavelky a Macháčka je nepřirozený a odosobněný. Hrubešová všichni víme, že nic moc hrát neuměla, a co jí k herectví chybělo, to štědře vynahrazovala pohledy na svá odhalená ňadra a do svého klína. V určité době jsme s kamarády měli takovou hru, najít film, kde se Hrubešová ani jednou nesvlékne. A tady má zahrát minulostí poznamenanou ženu, které občas hrábne v kouli, a já jí to prostě nevěřím. Deaně sice role nadšené komunistické agitátorky sedne, ale přehrává ji neskutečně. A vlastně i Bolek zde nepříjemně přehrává, jako by si sem odskočil z Provázku na melouch. Celé to šaškovské a maškarní ladění sice asi má být v kontrastu s podivnostmi války a nastupujícího komunismu, ale byl bych raději za víc chvil zvážnění a možnosti zamyšlení. A vlastně i celkové vyznění filmu mi nesedí, protože netuším, odkud pánové brali energii? Z pomatené zrzky, která jim stejně nedala? Z nevlastní dcery, kterou léta neviděli? A má to oslovování "taťkové" nějak předznamenávat budoucí možnost adopce dětí homosexuálními páry? (01.05.2018)

Pribeh se odehrava na konci 2.svetove valky a zobrazuje prichod komunisteckeho rezimu. Ustredni dvojici jsou byvaly cirkusak Pepe (vynikajici Bolev Polivka) a vojak vracejici se domu Prengel (Ondrej Pavelka). Jejich osudy se spoji, kdyz se do jejich drzeni cistou nahodou dostanou zlate sperky a pozdeji si zalozi zivnost na peceni prvniku v rozpadlem dome, kam se nastehuje podivinska Ester o kterou oba jevi eminentni zajem. Tragicko-vtipny snimek plny emoci a uveritelnych skutku i pohnutek hercu za dane doby. 70% (31.10.2007)