Nejasná správa o konci sveta

Zvláštní, fantaskní pohled do jedné zapadlé vesnice, kde se to napříč generacemi mele a směje, za přispění osudového příchodu cirkusáků, opravdu pitoreskních postaviček. Kontrast mezi jakousi dobou před 100 lety namíchanou s motorkáři, vrtulníky, stropním větrákem, digi hrou a šílenými postavami v kontaminačních oblecích jsem nepobral. Shyamalanova Vesnice nebo Trierova Melancholia, která mi to asi nejvíc připomínala, byla mnohem přímější a kompaktnější a všechno to rozuzlení si pochopitelně nechala až na konec. Tohle je ale Jakubisko a samozřejmě své Deaně dal fůru prostoru i s občasným přehráváním, plus za exteriér a celkovou filmovost. 70% (21.07.2016)

Nejasná správa o konci Jakubiska hovorí, že toto mal byť jeho posledný - a takpovediac absolútny - film. Čo pravdaže neznamená najlepší. Hoci to aj bol najväčší (a pritom aj najvýraznejší) slovenský film 90. rokov, ambície boli predsa len trochu prestrelené. Ako dielo je to však pôsobivé (a všetko uvedené vyznieva ešte presvedčivejšie pri zrovnaní s jeho nasledujúcimi filmami), je to esenciálny a akoby kompletný Jakubisko. Rozprávajúc akúsi ságu izolovaného horského spoločenstva zasadil do svojho rodného prostredia východoslovenskej periférie staršie felliniovské aj novšie balkánske prvky, čo znamená cirkusantsko-novovlnné bláznenie ako aj gangsterské frajerovanie za hranicou zákona a celkom sa mu to darilo skĺbiť. Ako obvykle si pritom vyberal iba to, čo sa jemu páči a vytvoril tak osobitý anachronický svet v neurčitom čase a priestore podľa svojho gusta a umeleckého videnia a podľa mňa netreba príliš riešiť, čo tým chcel povedať. Je to taká prechádzka jeho hlavou, veľké putovanie všetkými jeho motívmi a témami, grand opus slovenského magického realizmu, ktorého bol Jakubisko vo filme najvýraznejším  - a dlhú dobu aj jediným - predstaviteľom. (13.10.2023)

Můj oblíbený film, u něhož mi vůbec nevadí jeho dlouhá stopáž. Když jsem to viděl poprvé někdy na konci 90. let v televizi, úvodní sekvence s vlky mě tak emočně zdrtila, že to ve mně zůstalo dodnes. Ale! Když jsem si film pustil po letech znovu, přišel mi ten vlčí úvod paradoxně téměř nejméně zajímavý, a spíše úsměvný. V každém případě tomu filmu nikdo nemůže upřít, že to byl (a stále je) na české poměry naprosto výjimečný počin, kterému není rovno - jak co do stránky rozpočtu, tak z ohledu k nenapodobitelnému stylu, jakým je to natočeno. Strašně mě na tom filmu baví nádherné lokace, na kterých se natáčelo, výborná hudba, dramatická atmosféra, skvělé obsazení (spousta herců tam je naprosto fantastických - Vladimír Javorský, Klára Issová, Pavel Landovský, Jiří Krytinář, Radoslav Brzobohatý, Matěj Hádek, ad., byť je pro mě nepochopitelné, proč jich bylo tolik předabováno hlasem jiného herce - kvůli slovenštině to být nemohlo, protože byli předabováni i čeští herci - postsychrony mi navíc přišly dost špatné), a především rázovitá výtvarná stylizace, s kterou film pracuje a která připomíná Olbrachtovy knihy z Podkarpatské Rusi a rané Chagallovy obrazy (ostatně sám Jakubisko je nejenom filmař, ale také malíř). Současně ale i filmy Emira Kusturicy, a to do té míry, až jsem dokonce na chvíli pojal podezření z uměleckého epigonství. Věřím však, že Jakubisko by něco takového neměl zapotřebí, a tak mám tendenci to považovat za koincidenci, nanejvýše za lehkou inspiraci. Celkově si myslím, že to je film umělecky solitérní podobně jako jeho tvůrce, a přes všechny chybičky, které by se tam daly najít, jsem skutečně přesvědčen, že má své kvality a že stojí i dnes za vidění - na rozdíl od většiny české produkce z tehdejší doby. (17.07.2017)

Dva a pol hodinové podobenstvo o človeku a celom jeho pôsobení v dejinách (preto sa film neodohráva v žiadnom určenom čase) a na celom svete (preto sa neodohráva na žiadnom určenom mieste), o jeho vlastnostiach, o jeho závisti, o jeho chamtivosti, o jeho pokušeniach, o jeho šťastí, o jeho vzťahoch a o jeho hlúposti. Dej je spletitý a absolútne nepredvídateľný, herecké výkony sú výborné, hudba bola v Jakubiskových filmoch vždy výborná, v tomto diele však dosahuje kvalitu skladateľských velikánov, je atmosférická, je veľkolepá, je mrazivá, je depresívna, je príjemná, je smutná... a tvorí jednu z najdôležitejších a najzapamätateľnejších častí filmu. Každý Jakubiskov film prinášal nejaké posolstvo, myšlienku a symboliku, tento je z jeho filmov "najmyšlienkovatejší" a najsymbolickejší - zamýšľa sa nad vojnami, láskou, náboženstvom, bohom, poverčivosťou, odplatou, alkoholizmom, ohováraním, fungovaním sveta, zmyslom života, ľudskou žiadostivosťou a ľudskom potešení z utrpenia druhých. A samozrejme je film plný typických režisérových obrazov, erotiky a naturalizmu (útok vlkov, záverečný "hon"). Celý film je emočne zvládnutý, záver filmu je perfektný, symbolický a otvorený. Jakubisko natočil výborné surrealistické dielo, ktoré určite možno radiť k jeho najlepším a dokázal, že patrí medzi najlepších slovenských režisérov. (15.12.2013)

Přes pár silných scén (většinou spojených s nějakým tím hromadným úmrtím) a sem tam skvělé hudby tenhle film ráda nemám. Dementní kecy o Nostradamovi, samý úchyláci (Krytinář), chlap převlečenej za obří ženskou, na konci ta hnusná opice v oblečku, úplný konec ve stylu květinových dětí... Po pravdě Jakubiska nemám nakoukanýho nijak zvlášť a jestli je tohle ta jeho poetika (Krytinář, co počítá kolikrát se smí za jakousi úlitbu podívat chlapovi převlečenýmu za ženskou do rozkroku), tak je dost divná, ale proti gustu... Co se mi líbí jsou lokace, ty opravdu stojí za to, a výkony některých herců, většinou těch neznámých, znamé tváře Vondráčková, Issová atd. předvedli svůj standard. A ta detektivní linka kdo že to zabil principálova syna celkem funguje. Konec mě ale přes svou očividnou citovost nechal úplně chladnou. Mišmaš, který se nepovedl tak, jak se zřejmě zamýšlelo. 60% (11.01.2011)