Réžia:
Ondřej TrojanKamera:
Tomáš SyselHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Petr Vaněk, Roman Luknár, Martin Finger, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Marián Mitaš (viac)Obsahy(1)
Neuveriteľný, ale pravdivý príbeh rozporuplnej osobnosti Zdeňka Tomana, vlastným menom Zoltána Goldbergera, pochádzajúceho zo slovenských Sobraniec. Toman bol mužom mnohých tvárí a mien, šéfom zahraničnej rozviedky a bezškrupulóznym obchodníkom a kariéristom. Poverili ho zásadnou úlohou - zohnať peniaze, ktoré komunistom vyhrajú voľby. A Toman peniaze zohnať vedel. Pre seba, pre rodinu i pre stranu. Šmelinou, vydieraním, obchodmi s vojnovými zločincami aj ich obeťami. Práve on umožnil presun východoeurópskych Židov, ktorí prežili holokaust a unikali pred povojnovými pogromami cez Československo do Palestíny - samozrejme za tučnú províziu. Neštítil sa ničoho. Cena, ktorú za svoju kariéru zaplatil on i jeho blízki, však bola príliš vysoká. Film odkrýva pozadie tzv. tretej republiky, rokov 1945-48 a rozpráva príbeh muža, ktorý významne ovplyvnil vývoj povojnového Československa a o ktorom sa nikdy doteraz nehovorilo. (Forum Film SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (397)
Je tu povedená výprava a herci, až teda na Macháčka, který na víc, než na Samotářského troubu bohužel herečky nemá. Co ale ten film sráží nejvíc do průměru, a důvod, proč už se na něj nepodívám, je, že je to nudné. Chybí tomu tempo a jasnější linie, kterou by mě bavilo sledovat. Toman byl určitě zajímavá persona, prospěchář. Sám původně chudý podkarpatský žid, který jde s kýmkoli, jen když mu to nese. Zachránil své vlastní lidi, ale jen proto, že platili. Kdyby někdo jiný platil za to, aby je poslal na smrt, nejspíš se mohl zapsat právě opačně. ()
Možno to vyznie, ako hotový p-a-r-a-d-o-x, ale film ma začal v skutočnosti zaujímať až vtedy, keď J. Masaryk „vyskočil” z okna, a to je vážení a milí, cca. , necelých 30 minút pred koncom tohto, neskutočne a zbytočne dlhého snímku ( trvá nehoráznych 2 a pol hodiny, čo je veľmi veľa, sakra ! ), pri ktorom som sa zvyčajne nudil, ako zdeptaný pes na reťazi, že to určite nie je pre takto ‘ambiciózny projekt’ e-x-t-r-a dobrá vizitka, však ? Dovtedy som si zapamätal iba krásnu Tomanovu sekretárku, Miladu, ktorá ho neustále provokovala svojim nesmiernym - sexeppealom, skoro, ako božská Marilyn M. , alebo ešte som si všimol, že tu takmer všetci stále „vypaľujú zobáky” , a ak by ste náhodou nerozumeli, čo mám na mysli, tak tu sa húlilo o stošesť, doslova ako v najvyššom fabrickom komíne ružomberského Mondi, a tak mám taký, celkový „prefajčený dojem” + vyskytuje sa tu množstvo postáv, z ktorých mám perfektný chaos, pretože je ich tu naozaj neúrekom, a pritom s minimálnym priestorom. Ďalšia negatívna vlastnosť. Ako som načrtol v úvode, film je viac-menej hrozná strata času, ktorá sa ako tak vylepší až po spomínanej, tragickej udalosti, kedy sa konečne pohnú ľady, trochu viac sa zdramatizuje filmová skladba, čiže som si normálne vydýchol, že som nemusel na konci udeliť extrémne nízke hodnotenie, lebo väčšinou k tomu tento snímok, bohužiaľ - smeruje ! Nevedel som sa dočkať z. tituliek ! ()
Hvězdně obsazená, leč nijak zvlášť výrazně zfilmovaná lekce z dějepisu (svou strohostí mi to připomínalo Sedláčkovo České století), která se v něco víc (svižné, napínavé a emocionálně působivé lidské drama) přehoupne až někdy v poslední půlhodině, což je u tak dlouhého filmu přeci jen poněkud pozdě... 70 % ()
Na Jiřího Macháčka jsem si musel trochu zvyknout, protože obzvlášť ze začátku filmu mluvil tu a tam stylem, který by se hodil spíše do parodie, nicméně zvykl jsem si a jsem rád. Toman mě díky němu a díky úžasné Kateřině Winterové bavil tak, že bych byl rád, kdyby ještě pár desítek minut pokračoval. Teprve v závěru se totiž začaly dít věci, které jsem nečekal. Do té doby je to sice dobře natočený, ale (ať o skutečném Tomanovi něco víte, nebo ne) vlastně docela předvídatelný příběh, který připomíná filmovou verzi Českého století (a to myslím jako pochvalu). ()
Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. ()
Galéria (83)
Zaujímavosti (20)
- Přesné okolnosti útěku Zdeňka Tomana nejsou známy. Podle oficiální americké zprávy překročil hranice do západního Německa 18. července v prostoru Cheb–Markredwitz. Přes hranice přešel jednou z tajných stezek, které používali jeho agenti. Úspěšnému útěku napomohlo i to, že „polovina ministerstva vnitra, která s Tomanem spolupracovala, měla zájem na tom, aby zmizel, a proto pátrání sabotovala“ Takto později vypověděl tajemník Svazu přátel SSSR Jan Kác, generálnímu tajemníku ÚV KSČ Rudolfu Slánskému. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
- Vzhledem k přetíženosti Pankráce drželi Tomana v malé věznici StB v justičním paláci na Karlově náměstí, kde panoval poměrně volný režim. Strážci dovolovali vězňům v dobré náladě nebo i za úplatu, aby si zatelefonovali. Toman tohoto využil a během hovoru hovořil anglicky, aby muž v uniformě nerozuměl. Jednoho strážmistra Sboru národní bezpečnosti Toman dokonce přemluvil, aby odnesl dopis se žádostí o pomoc při útěku příteli. Při útěku Tomanovi pomáhali i přátelé zvenčí zřejmě i pracovníci ministerstva a organizace AJDC. Šest z Tomanových přátel bylo po jeho útěku zatčeno. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
- V Německu se Tomana ujala vojenská kontrašpionáž CIC. Podle zpráv prozradil svou síť v Bavorsku, kterou Američané okamžitě zlikvidovali. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
Reklama