Réžia:
Ondřej TrojanKamera:
Tomáš SyselHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Petr Vaněk, Roman Luknár, Martin Finger, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Marián Mitaš (viac)Obsahy(1)
Neuveriteľný, ale pravdivý príbeh rozporuplnej osobnosti Zdeňka Tomana, vlastným menom Zoltána Goldbergera, pochádzajúceho zo slovenských Sobraniec. Toman bol mužom mnohých tvárí a mien, šéfom zahraničnej rozviedky a bezškrupulóznym obchodníkom a kariéristom. Poverili ho zásadnou úlohou - zohnať peniaze, ktoré komunistom vyhrajú voľby. A Toman peniaze zohnať vedel. Pre seba, pre rodinu i pre stranu. Šmelinou, vydieraním, obchodmi s vojnovými zločincami aj ich obeťami. Práve on umožnil presun východoeurópskych Židov, ktorí prežili holokaust a unikali pred povojnovými pogromami cez Československo do Palestíny - samozrejme za tučnú províziu. Neštítil sa ničoho. Cena, ktorú za svoju kariéru zaplatil on i jeho blízki, však bola príliš vysoká. Film odkrýva pozadie tzv. tretej republiky, rokov 1945-48 a rozpráva príbeh muža, ktorý významne ovplyvnil vývoj povojnového Československa a o ktorom sa nikdy doteraz nehovorilo. (Forum Film SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (397)
Já se také připojím k těm nadšeným divákům. Film se mi líbil od A-Z, nemám jediné výtky. Příběh Tomana je skutečně velmi zajímavý a zasloužil si zpracovat. Režie, kamera, hudba, střih, kostýmy, scénář vše je precizně odvedeno, přičemž se v tom parádním řemeslném provedení neztratil příběh (což se v nových českých filmech někdy stává). K hercům: Jirka Macháček naprosto přesný, Kateřina Winterová vynikající (!), Petr Vaněk parádně zazářil a zbytek? Každý jeden mě bavil a zaujal. Trefně znázorněná sebranka "čůráčích hlav" byla doslova na blití a nad příběhem samotným budu ještě dlouho přemýšlet... A samozřejmě dohledávat informace, protože chápu, že i kdyby měl tento film dalších pět částí, stejně by se do něj vše zajímavé nevešlo... Lvy přeji a doufám, že jich bude požehnaně. ()
Dvě a čtvrt hodiny dějepisu o docela zajímavé postavě československých (a Izraelských) dějin a upřímně, o mnoho více, než o filmový dějepis se tu nejedná, ale to není z principu špatně, je to totiž výborně natočené a od herců po kostymérnu je to výborná práce. Děj je bohužel na několika místech zbytečně natahovaný a některé zvraty by si zasloužili mnohem víc osudové atmosféry (absolutně v téhle oblasti selhává hudba, mimochodem). Osobně mě ale hrozně štvala neskutečně klišovitě napsaná postava sekretářky, která je omezená jen na to, aby se na lusknutí prstů stala rozhoďnožkou, případně se decentně culila na rozvážné soudruhy, než tohle, raději takové chodící klišé příště jako charakter vyškrtnout úplně. ()
No, chyběly mi další souvislosti vztahu mezi Bedřichem Pokorným, Rudolfem Slánským a Vlado Clementisem!! Samozřejmě pokus o vtip. Tohle opravdu není aspirant na diváckou cenu. Goldberger Asher Zelig alias Zdeněk Toman a kdoví, kdo ještě, v druhé polovině 40. let solidně tahal za nitky. Šéfoval zahraniční rozvědce, kradl a podváděl, kde se mu zlíbilo. Měl vliv doma, kontakty na Západě, kam dostával české zboží, které nechával na černém trhu solidně zpeněžit. Peníze sloužily k financování komunistické strany. Tedy něco z nich. Zbytek cpal do vlastního trezoru. Byl svině, měl talent, byl inteligentní, byl o krok napřed. Jenže moc se nehneme z místa. Pochopitelně naštval kdekoho a to se mu vymstilo. Zástup historických postav je nekonečný. Až jsem je přestal vnímat. Dvě a půl hodiny je také sakra moc. Přitom sledujeme tak trochu pořád to stejné. Debaty, podvody, žvanění, pokuřování. Ondřej Trojan je velmi zajímavý tvůrce, ale tady je bohužel až příliš věrný realitě na úkor zábavy. Po letech jsem docenil jeho Želary, které teď hodně můžu, Občanský průkaz se také velmi povedl. Toman už méně. Vyprávění posouvá až někam k dokumentárnímu dramatu, kde se hodně mluví, ale málo koná. Napínavých nebo emotivních scén je zoufale málo. 65% ()
Jako hraný dokument může Toman velice dobře sloužit při školních projekcích. Při výuce dějepisu může být skvělým východiskem pro vysvětlení dobových kontextů, událostí atd... Díky Trojanově profesionálně odvedené práci, vsunutým dobovým záběrům, přemíře textových titulků a úzkostlivému lpění na faktické přesnosti (včetně zohlednění vzhledů jednotlivých postav) se podařilo myslím poměrně dobře zachytit atmosféru a události přelomových let 1945-48, ale také celkem nenásilně ukázat pravou tvář komunistické strany (tj. bandy moci- a majetkuchtivých kriminálníků, která je ve skutečnosti Marxovým idejím na kolektivizované hony vzdálena...). Ale pořád je to jen lepší hraný dokument, který selhává v klasickém vyprávění, utápí diváka v množství epizod, které nijak nerozvíjí, a rezignuje na jakékoli budování napětí, čímž činí z Tomana umělecky poněkud nesmělý film. Volba Macháčka pro hlavní roli je vlastně příznačná a podtrhuje kvalitativní úroveň filmu: Vedle toho množství skutečně dobrých herců jako jsou Dulava, Finger, Plesl atd., kteří se svých rolí ujali velmi dobře, je Macháček v hlavní roli (!) křiklavým důsledkem nemohoucnosti: Vnímáme, co v dané situaci recituje, ale nic moc to s námi nedělá a pořád víme, že se koukáme na Macháčka... ()
Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. ()
Galéria (83)
Zaujímavosti (20)
- Později se Toman přestěhoval do Venezuely, kde měl příbuzné. Do republiky se nepodíval ani v devadesátých letech, nejblíže byl ve Vídni. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
- Budova Ministerstva vnitra, kam Toman (Jiří Macháček) několikrát ve filmu přijde řešit služební záležitosti, se nachází v Praze na Letné. (ArthasKarfa)
- Herec Roman Luknár kvůli roli Jana Masaryka přibral pětadvacet kilo, „aby ho nemuseli vycpávat“. Nechal si také na hlavě vyholit pleš. [Zdroj: iDnes.cz] (rakovnik)
Reklama