Toman

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat. (08.07.2022)

„Chtělo by to čistku…v kuchyni.“ Už dlouhých 8 let uběhlo od Občanského průkazu. Přesto po zhlédnutí Tomana nemám neodbytný pocit, že by Ondřej Trojan zapomněl filmovou režii, spíš naopak. Ačkoliv je pravda, že si uřízl opravdu pořádný krajíc. Shrnout do 1 filmu tolik událostí a postav už chtělo pořádnou kuráž, ale myslím si, že to ustál. A přestože to není kapitola našich dějin, o kterou bych se až tak zajímal, neměl jsem dojem, že bych se ztrácel. Ony ty pro někoho možná rušivé popisky protagonistů měly svůj účel. Samozřejmě, že uvedení tolika postav si vybralo svou daň, takže u některých z nich prostě není čas na nějaké výraznější charakterové vykreslení (proto je dobře, že tvůrci i do vedlejších rolí obsadili osvědčené harcovníky) a nad konáním některých z nich se tak vznáší jistá emoční „sterilita“ (na druhou stranu, pořád je tu hlavní postava, jejíž osud vám lhostejný není). U výkladu jistých událostí to sice pro mě bylo tak trochu ve stylu „ber, nebo nech být“, ale tvůrci zůstali věcní, takže proč ne. Hodnotím slušnými 4*. (17.03.2019)

Zajímavá postava, zajímavé reálie, ale celé je to jaksi chladné, skoro chvílemi víc dokument než drama. Jiří Macháček se někde vyjádřil, že občas moc nevěděl, co hrát, že své postavě zcela neporozuměl, neuměl se do ní vcítit - a bylo to poznat. Chyběl mi psychologický ponor, který by i umožnil sdílet sympatie, anebo odpor. Nedovídal jsem se nic o Tomanově skutečném vztahu ke komunistické ideologii ani o jeho vnitřním pocit židovství. V podstatě jsem se na film díval jako na ubíhající krajinu z okna autobusu, bylo mi dost jedno, jak to skončí. (05.05.2019)

Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. (13.04.2020)

Jako hraný dokument může Toman velice dobře sloužit při školních projekcích. Při výuce dějepisu může být skvělým východiskem pro vysvětlení dobových kontextů, událostí atd... Díky Trojanově profesionálně odvedené práci, vsunutým dobovým záběrům, přemíře textových titulků a úzkostlivému lpění na faktické přesnosti (včetně zohlednění vzhledů jednotlivých postav) se podařilo myslím poměrně dobře zachytit atmosféru a události přelomových let 1945-48, ale také celkem nenásilně ukázat pravou tvář komunistické strany (tj. bandy moci- a majetkuchtivých kriminálníků, která je ve skutečnosti Marxovým idejím na kolektivizované hony vzdálena...). Ale pořád je to jen lepší hraný dokument, který selhává v klasickém vyprávění, utápí diváka v množství epizod, které nijak nerozvíjí, a rezignuje na jakékoli budování napětí, čímž činí z Tomana umělecky poněkud nesmělý film. Volba Macháčka pro hlavní roli je vlastně příznačná a podtrhuje kvalitativní úroveň filmu: Vedle toho množství skutečně dobrých herců jako jsou Dulava, Finger, Plesl atd., kteří se svých rolí ujali velmi dobře, je Macháček v hlavní roli (!) křiklavým důsledkem nemohoucnosti: Vnímáme, co v dané situaci recituje, ale nic moc to s námi nedělá a pořád víme, že se koukáme na Macháčka... (21.11.2019)