Toman

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)

Kdybych si minulý týden nepřečetl knížku o procesu se Slánským, hodnotil bych asi "jen" čtyřmi hvězdičkami, takhle jsem ale všechny vysoké funkcionáře znal (neznámou pro mě byla paradoxně jen titulní postava) a příběh mi byl rázem bližší. Film mě velice zaujal, manipulace a intriky v organizaci, která požírala své členy jako Saturn své potomstvo, mě po celou dobu bavily a protože se tvůrcům povedla i pořádně tísnivá atmosféra, byl jsem zase jednou u českého filmu spokojený. (02.05.2019)

Trojan se nesnaží vůbec nic zjednodušovat a tříleté poválečné období se snaží popsat tak detailně, jak to jen jde. Je to sice trochu na úkor osobních linek, které by z postav udělaly něco víc než jen mluvící hlavy, ale s tím jsem neměl problém. Jako nějvětší mínus tak vidím to, že pro člověka, který se v danéém období moc neorientuje, to může být nesrozumitelné. Těch intrik a postav je tu pro neznalého prostě moc. Nicméně fandové Českého století, mezi které se počítám, si pošušňají. Hercům nemám příliš co vytknout a potěší i Kuberovo cameo. 90% (08.03.2019)

Silné téma, mizerná filmařina. Ten úvod, prvních asi dvacet+ minut, vypadá jak rozhlasová hra mixnutá komiksem. Postavy na plátně deklamují životopisná data, fakta, údaje, které nestíhám pobrat, aby se pak začalo objevovat množství dalších postav, označených jako v komiksu vždy popiskem. Až se mi u anglické služebné chtělo zvolat, jak to, že u ní není popiska, kdo to je? Popisky má všechno - který je měsíc, pokud bychom to třeba podle sněžení sami neodhadli, který je rok, že jsme v Praze, že se díváme na pohřeb Jana Masaryka... Vypadá to celé jako komiksové leporelo o tehdejší době. Hodně se využívají dobové záběry, případně Macháček alias Toman se veze jednou v Tatrovce po mostě směrem ku Hradu, a v dalším záběru od Hradu. Jinak převažují interiérové scény, takže film spíše připomíná televizní dvouapůlhodinovou inscenaci. Výprava je sice velmi dobrá, ale někdy si tvůrci moc námahy nedali a třeba ložnice ve vile Tomanových vypadá nemlich stejně jako ložnice, když ještě bydleli v malém bytě. Všechny tyto berličky a filmařské nedokonalosti nabourávají jakoukoliv možnost soustředění se na příběh. I když, ono to žádný příběh nemá. Přestože jsme postavami ve filmu zcela zahlceni, nevíme o nich nic. Tomanova sestra se například příhodně mihne, jen když je to potřeba. Přestože Toman spoustu lidí v podstatě vydírá, ti s ním rádi chodí na večírky a debatují. Celé čtyři pětiny filmu pak sledujeme sled scének, u nichž je sice popiska s datací, ale je to jedno, kdyby se ta z března odehrála v dubnu, návaznost bude stejná. Přestože se zdá, že má Toman rozjetou širokou mafiánskou síť a všude možně spolupracovníky, ve výsledku vidíme jen, že občas zajde za jedním židovským překupníkem a párkrát využije nějakého důstojníka k převozu diplomatického lupu. Spoustu věcí se člověk dohaduje - drží ho nad vodou, protože skutečně potřebují věci, které on šmelí? Nebo proto, že na každého něco ví? A jak se k těm informacím dostává? Jaké má styky se zahraničím? Jak to, že on mluví perfektně česky, a manželka ne, přičemž mají pocházet z podobných oblastí? Otázek se každou chvíli vynoří spousta. Film tak v podstatě dělají (a na nich stojí a padá) závěrečné titulky (sic!), které uvedou většinou známé mrazivé souvislosti k již viděnému. Mimochodem, kdyby se to celé soustředilo na židy v komunistické straně a jejich aktivity (a že jich bylo!), ne jen na jednoho člověka, jakoby jiných židů ani nebylo, možná by to mělo zajímavější feeling. Což je další paradox tohoto filmu - on je totiž současně protižidovský i prožidovský. I když ten konec trochu dělá dojem, že si chceme vyrobit vlastního Schindlera i s jeho negativními vlastnostmi. Navíc skutečně silné a dramaticky obsažné historické vrcholy (únor 48, smrt Jana Masaryka) jsou ve filmu podány zcela nedramaticky a selankovitě, jako by o nic nešlo. (03.12.2018)

„Chtělo by to čistku…v kuchyni.“ Už dlouhých 8 let uběhlo od Občanského průkazu. Přesto po zhlédnutí Tomana nemám neodbytný pocit, že by Ondřej Trojan zapomněl filmovou režii, spíš naopak. Ačkoliv je pravda, že si uřízl opravdu pořádný krajíc. Shrnout do 1 filmu tolik událostí a postav už chtělo pořádnou kuráž, ale myslím si, že to ustál. A přestože to není kapitola našich dějin, o kterou bych se až tak zajímal, neměl jsem dojem, že bych se ztrácel. Ony ty pro někoho možná rušivé popisky protagonistů měly svůj účel. Samozřejmě, že uvedení tolika postav si vybralo svou daň, takže u některých z nich prostě není čas na nějaké výraznější charakterové vykreslení (proto je dobře, že tvůrci i do vedlejších rolí obsadili osvědčené harcovníky) a nad konáním některých z nich se tak vznáší jistá emoční „sterilita“ (na druhou stranu, pořád je tu hlavní postava, jejíž osud vám lhostejný není). U výkladu jistých událostí to sice pro mě bylo tak trochu ve stylu „ber, nebo nech být“, ale tvůrci zůstali věcní, takže proč ne. Hodnotím slušnými 4*. (17.03.2019)