Pán prsteňov: Dve veže

Nejrozporuplnější díl trilogie... Marná sláva, to že je film opravdu hodně dobrý po všech stránkách, vynikne naplno až v rozšířené verzi, ve které se konečně zacelí jinak dost rozbitá příběhová rovina Smíška, Pipina a Stromovouse; rozvine se příběh Faramira (nakonec jedné z nejlepších změn) a celý film dostane švih. Nikoli švih ve smyslu "dynamický úprk vpřed", ale švih ve smyslu "ano, běží to sice pomalu, ale chtěl bych, aby to běželo ještě pomaleji, neboť je to neobyčejně krásné". Neskutečně mě irituje nepochopitelný Aragornův pád do propasti. Proč? Ale takhle malá skvrnka nedokáže znehodnotit dojem z velkolepé podívané. Monolog krále Theodéna před bitvou v Helmově žlebu je další z momentů, který mi utkví v paměti asi navždy, stejně jako návrat Rohirů ke králi... (25.01.2004)

|| Scenár: Fran Walsh, Philippa Boyens, Stephen Sinclair, Peter Jackson / The Two Towers by J. R. R. Tolkien | Hudba: Howard Shore | Produkcia: Peter Jackson, Barrie M. Osborne, Fran Walsh | Distribúcia: New Line Cinema | Štúdio: WingNut Films, The Saul Zaentz Company | Rozpočet: 93 miliónov $ | Tržby: 925,282,504 $ || Všetko, čo sa týka môjho vzťahu k tejto trilógii, som už obrazne napísal k Fellowship of the Ring. Samotný druhý diel je most, ktorý všetko spája, a nebiť jedinečného kúzla elementov tejto časti, trilógia by bez nej krívala. Pústím si ho hocikedy bez akéhokoľvek pochybovania o stratenom čase. A to hlavne extended version. (09.12.2006)

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

Pán prstenů je asi mým nejoblíbenějším filmem ze všech a neomrzí ani po několikátém shlédnutí. Je to naprosto bezchybné dílo a vůbec filmu neuškodí, že efekty již mnohdy nejsou nejlepší. Mám rád všechny tři filmy zhruba stejně a tvoří spolu dokonalý celek. Návrat krále jsem však symbolicky přidal do své Top desítky nejlepších filmů, jako ten nejpovedenější z trilogie. PS: také asi jediný důvod proč jsem zvolil Petera Jacksona jako svého oblíbeného režiséra, ale zaslouženě. normální verze=90% prodloužená=100% (11.04.2018)