Operácia Entebbe

Operaci Entebbe škodí žánrová neukotvenost. Chvíli to vypadá na politiku, to především v dialozích, chvíli na socální drama, chvíli na akční thrller, většinu pozornosti strhávají unesený na letišti, ale tam se i přes dramatičnost situace de facto děj nějak dál neposunuje, daleko zajímavější je souběžné dění v Izraeli, které si přímo říkalo o strhující dialogy i scény, ale bohužel po každé to byly jen takové ochutnávky, co by divák mohl mít, kdyby tvůrci byli co k čemu. Pokud jde o herce, tak i přes hvězdy Rosamund s Danielem mně přišli nejvýraznější izraelští politici, škoda toho malýho prostoru, fakt škoda. Zajímavě byl pojatý i závěr, kdy do akční scény byla prostřihána tanečně-hudební scéna. Neodpustím si na závěr pochválit Izrael za jejich chování ke všem teroristickým šmejdům a snahu bránit své občany kdekoli na světě i za cenu použití síly a sraní na zkurveně nečiné OSN. Pořád věřím, že Evropa se probudí a nebude se zde dít to, že člověk, který postříli nebo naplánuje v pařížském hudebním klubu desítky mladých lidí má v base posilku, kabelovku, dobrou stravu a nemusí vypovídat, jestli si takhle evropští politici představují boj s terorismem, měli by buď jít na stáž do Izraele a nebo rovnou na bojiště někam do islamákova a nést následky toho na čem mají svůj velký díl. (22.03.2018)

Snímek 7 Days in Entebbe se opírá o dramatické události roku 1976, což by logicky mělo vyústit v hutnou podívanou se svižným spádem. Bohužel, výsledek je všechno možné jen ne dobrý. 7 Days in Entebbe se totiž po většinu času věnuje přípravám na únos a poté "hloubavým" úvahám na téma smrti a nakládání s unesenými lidmi. Celý tento filmový "guláš" obsahuje pochybnou třešničku na dortu v podobě prostřihů na nějaký skupinový umělecký tanec. Upřímně, po většinu stopáže jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak moc jde zkazit tak zajímavá a poutavá látka. „If your government does not cooperate, I will kill two children every twenty-four hours.“ (28.08.2018)

Moc jsem chtěl, aby se ČSFD pletla, ale neplete. Není to ani akční thriller o záchraně rukojmích, ani psychologické drama očima únosců, ani sonda do izraelsko-palestinského problému. Je to něco mezi, a není to moc zajímavé. Revolucionáři pořád říkají, že musí dělat revoluci, Izraelci pořád říkají že nemůžou vyjednávat, a to se mele furt dokola. A až konečně dojde na finále filmu, na které se těšíte poslední hodinu, prostříhají vám do toho nějaký conteporary dance a skoro nic nekukážou: Je to škoda, takovej to byl super námět. (16.09.2018)

S filmem jsem byl vcelku spokojen, i když... Příliš mě nezajímaly flashbacky ze života teroristů a klidně bych je vyměnil za další politická jednání v Izraeli. Potěšily mě herecké výkony Rosamunde Pike, Daniela Brühla a Eddieho Marsana, ale nepochopil jsem dějovou linii se Sarah a Zeevem, ta tady působila absolutně nepatřičně a vlastně vyústila totálně do ztracena. (09.09.2018)

"Ty tu jsi, protože svou zemi nenávidíš. Já, protože tu svou miluju." Vousatý Daniel Brühl a nenalíčená Rosamunde Pike se samopaly v dramatu podle skutečné události (která inspirovala Delta Force s Chuckem Norrisem), kterému zoufale chybí drajv. Politické machinace a plánování protiakce v Izraeli byly zajímavější než linie s teroristy a rukojmími, třebaže si v ní zahostovala vyšinutá africká diktátorská hvězda Idi Amin. A asi se shodnem, že bez taneční linie bychom se všichni obešli úplně. (15.02.2021)