Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, to je jméno filmu, ze kterého jsem měl obrovský respekt. Dokonce jsem chvíli váhal, zda na něj mám či nemám jít do kina, nakonec jsem se tam vydal, ale přistupoval jsem k dílu značně skepticky, neboť kniha je - a o tom mě teď přesvědčil i pan Jackson - nezfilmovatelná. Pán prstenů je knižní trilogie na níž jsem byl odchován, Tolkien vůbec je v mém okolí nesmírně váženým mužem, a tak se ani nedivým, že jsem místo Karkulky poslouchal Hobita aneb cestu tam a zase zpátky... Rozhodně si však nestěžuji, ba právě naopak, jsem za to nesmírně rád, neboť kdo ví, zda by se mi mistr někdy dostal do cesty, ale teď k filmu. Kdybych měl předlohu a snímek srovnat, nejspíše bych musel Jacksonovo dílo značně zchodit, neboť se jedná o jeden z těch lepších příkladů jak by se k Pánu prstenů přistupovat nemělo. Ono je vůbec dost těžké určit jak by měl film podle této kultovní knihy vypadat, aby byla spokojenost na všech stranách. Na druhou stranu si ale myslím, že Jackson a jeho kolektiv se s příběhem vypořádali nadmíru slušně, sice vyloučili veliké množství situací a změnili množství nemenší, udělali tak jen ku prospěchu filmu, který by se s celkovým vyzněním nemohl vyrovnat. To ale rozhodně vůbec nic nemění na faktu, že Tolkien by se v hrobě obracel, neboť je to jediný člověk, který ví co každá maličká scéna a symbol v knize znamenají. Tolkien vůbec budil zdání že Středozemi sám navštívil a přináší nám příběh z její mytologie, proto se ani není čemu divit, že by nesnesl pohled na film, který některé části příběhu převrací vzhůru nohama, ale budiž, žádný fanoušek jistě nevěřil tomu, že uvidí to co chce vidět, ale tak nějak podvědomě doufal, že to nejdůležitější - podstata příběhu a hlavní dějová linka - zůstane zachováno, a tak se i stalo. Neboť je Jackson sám velikým Tolkienovým fanouškem, cítil co je nutné zachovat a bez čeho se obejdeme a vystihl to vcelku slušně - i když ztráta Toma Bombadila nebo závěrečné scény z Kraje (ne, ta se mi v knize opravdu moc nelíbila, ale potěšil tam Sarumanův konec) přece jen zamrzí. Možná se někteří z vás diví, proč se tu zaobírám zrovna touto látkou, rád vám odpovím - vše ostatní tu totiž již bylo řečeno... Kdybych pak měl celý snímek shrnout, prozkoumat jeho klady a zápory, musím jej ohodnotit 100%, neboť i když se mi nelíbí režie v některých částech, ze které je neuvěřitelně cítit filmovost musím ocenit práci celého tvůrčího týmu, ať je to třeba pan Shore nebo architekti, kteří postavili slušný kraj. Též se mi líbilo Sauronovo oko, Glum a Prstenové přízraky - tedy dokonalá práce studia Weta... Jediné u čeho jsem opravdu zamáčkl slzu v oku, je ztráta knižní ducha... (16.03.2006)

Nejpoetičtější díl trilogie... Vyhlídková jízda po krásách Středozemě, snídaně s hobity, oběd s elfy, čaj o páté s bandou skřetů a večerní flambování s ctihodným panem Balrogem v té nejlepší společnosti, jaká se kdy na plátně sešla. Jacksonovi se podařilo nemožné, není to sice pravověrné přepsání Tolkiena, zato je to nádherný film, který narozdíl od dalších dvou dílů nemá hluchých míst a místo velkého bitevního patosu přináší spoustu "malých" hrdinských skutků. A samozřejmě, v rozšířené verzi je nejkrásnější scéna filmu – Gimliho dvoření se paní Galadriel. Proč ho jen Jackson nedal i do kinoverze, mistr trpaslík by si tuhle epizodku zasloužil mít na očích, protože je... nadpozemsky krásná. Jako celé Společenstvo prstenu! (25.01.2004)

Podle mě nejlepší díl série. Ptáte se proč, když je dvojka i trojka mnohem nabitější, velkolepější, počítačově dokonalejší a narozdíl od jedničky, kde sleduje jen několik postav, nám nabízí osud celé Středozemě? Možná právě v tom, co jsem už napsala. Jednička je totiž právě ten nejskromnější díl série, který vás neohromí geniálními bitvami, ale zato vám skvěle představí několik málo postav. S těmi se skutečně sžijete a to v mém případě mnohem líp, než tomu bylo v takové dvojce i trojce. Navíc jako film není tak rozházený, nepřeskakuje pořád mezi několika dějovými liniemi, ale nabízí jednu spojitou, která vás skutečně chytne. Z dnešního úhlu pohledu mi taky přijde mnohem děsivější scéna, v níž několik černých jezdců v noci pronásleduje bezmocné hobity; ano, mnohem silnější než scéna, kdy statisíce skřetů obléhají jedno město. A ta hudba Howarda Shorea... myslím, že k ní ani není co dodat. Takže můžu jen poděkovat Tolkienovi, že dal kdysi svými knihami předlohu tam skvělému filmu. (16.10.2006)

Film plný krásných obrázků, úžasných scén, výborných herců (a dost zajímavých postav), nicméně dějově je poněkud chudší. Skupinka lidí a tvorů prostě jde někam za určitým cílem a na cestě musí překonávat mnohé překážky - na tři hodiny trochu málo. Ale ztvárnění je prvotřídní, navíc to co složil Howard Shore je samo o sobě mistrovské dílo. Například přechod přes most Khazad Dum je díky spojení hudby a obrazu až "fyzický zážitek". (17.07.2003)

Poutníci v zešeřelé zemi, nezoufejte, vždyť lesy všemi prosvitne slunce nakonec. Každý les skončí, jistá věc. A slunce září nad plání, ať vstává, či se naklání. Klíčový moment pro můj pohled na svět je spjat právě s tímto textem. Když ho Frodo v knize zazpíval, pocítil jsem souznění s postavou jako nikdy předtím ani potom. Tolkien se postupem času stal mou nejzářivější literární ikonou a Pán Prstenů nejoblíbenější knihou. Který film v mém životě pak zastává místo nejvyšší pak asi není třeba dodávat. Kompletní herecký ansámbl v čele s charismatickým Mortensenem, kouzelným Woodem a Seanem Astinem jako mým milovaným Samem tvoří nejlepší převedení z papíru na plátno. Nejmagičtější film historie lze naplno docenit až v rozšířené verzi - teprve tam totiž osud elfů pocítíte na vlastní kůži tak jako v předloze a teprve tam Středozemě dýchá z každého obrazu. Milníkový snímek pro historii filmu i pro můj život. (23.12.2004)