Mocná Afrodité

Po shlédnutí tohoto skvělého filmu jsem si hned vzpomněl na knihu NAMLOUVÁNÍ z roku 1985 kterou jsem několikrát četl,ale žádný z těch příběhů neměl takový specifický šarm uvěřitelnosti jako měl tento film MOCNÁ AFRODITÉ.Hrdinou tohoto filmu je částečný podpantoflák Woody Allen(Lenny) který dupe jako slon,ale i přesto si v přítomnosti manželky Heleny Bonham Carter(Amanda) nedokáže prosadit svou vůli.Jeho žena nechce aby jí těhotenství nějak nabouralo kariéru v galerii a tak zvolí jinou možnost a i navzdory počátečního nesouhlasu manžela si prosadí adopci a adoptují si malého chlapečka kterému dají na přání manželky jméno Max.Dítě je chytré,bystré a v očích adoptivních rodičů prostě dokonalé,ale i přesto se Lenny rozhodne zjistit totožnost skutečné matky dítěte,aby se dozvěděl jaké má jeho adoptivní syn geny a co asi může do budoucnosti očekávat.Najít skutečnou matku mu dá dost práce,protože často mění vzhledem ke své profesi jména.Najde jí a počáteční setkání s Mirou Sorvino(Linda) v jejím bytě je jiné než očekával,protože je prostitutka a příležitostná pornoherečka a na něj jako na slušňáka je to trochu silné kafe.Naštěstí jí nezavrhne na prvním setkání a časem se přátelsky sblíží.Nikdy jí neřekne že je adoptivním otcem jejího syna.Hlášky v tomto filmu jsou úžasné a Woody Allen jako dohazovač a prostředník k milostnému vzplanutí byl prostě skvělý.Když chce dát dohromady Lindu s jedním boxerem tak jí řekne že ten kluk je inteligentní přitom svou "inteligenci" předvede hned na prvním rande větou:,, Ze šestnácti zápasů jsem vyhrál všechny až na dvanáct".Bavil jsem se báječně,chválím pohotový dabing a obdivuji ty "puzzle" scény které do sebe zapadaly perfektně. (06.03.2019)

To, co se zpocatku tvari jako dalsi, pro Woodyho typicka totalne nudna vztahova taskarice o nicem, se v pulce zmeni v naopak velmi zabavnou realnou komedii, ktera zacne krystalizovat ve chvili, kdy se na scene objevi Mira Sorvino v roli devky/pornoherecky. Takovym zpusobem jako ona dokazal malokdo rozzarit a obcerstvit jinak vycerpane a prosle Woodyho filmy. Jako bonus zde navic mate pusobive vsuvky z reckeho divadla. "I feel like I owe you a great fuck." 6/10 (22.04.2010)

Lenny a reči o adopcií, to sú dva protichodné póly, ktoré horko-ťažko prepojiť. Nositeľ takých ušľachtilých génov a adoptívne dieťa? Problém. Odoláva čo to dá, ale napokon podľahne manželkinej nátlakovej taktike. I keď "podľahol", venuje novému prírastku do rodiny kopu pozornosti. Nastáva pokles manželského entuziazmu. Nutkanie vyčmuchať biologickú matku však neopadáva a skrz na skrz sa otec neodbytne valí za jej odhalením. "Judy the mattress" aka "Mom" je moc, v oblasti lacného porno priemyslu a zjednodušeného myslenia sa nemá čoho obávať a už prvotné slovné výmeny s "cudzincom" veštia ničiaci uragán. Nebyť jej a naopak úvodného pretrvávajúceho flákania sa, tak to asi netradične zamrzí. Takto sa tetelím na stále hláškovo nahustenom, decentnom a dôraznejšom poukazovaní na pravosť partnerského súžitia a výchovnej nenahraditeľnosti. P.S. Kultúrna vložka = antický chór. :-) (28.02.2010)

Najskôr je to priemerná Woodyho konverzačka, ale to sa zmení príchodom Lindy na scénu. Tá je skvelá a svojou jednoduchosťou a zmyslom pre humor zatieni aj Woodyho. Ani grécki bohovia neodporúčajú vyhľadať biologickú matku svojho adoptívneho syna, zvlášť keď je krásna a má nevhodnú profesiu, ale kto by ich počúval. Tie postavy gréckej drámy mali niečo do seba, na divadlo vo fime som si rýchlo zvykol. Príjemný záver, našťastie nie klišoidný ani extra romantický, tak akurát. –––– Kdo z vás dvou je šéf? Ty nebo máma? – Já jsem šéf, máma jen rozhoduje. (10.01.2017)

Moje poslední hodnocení filmu Woody Allena začínalo: Toto je moje čtvrté setkání s jeho tvorbou a tentokrát si dám pozor, abych bylo i poslední. A předcházelo mu: Moje třetí srážka s Woody Allenem a asi i poslední... . Jak vidno, jsem sice názorově konzistentní, ale současně si ne a ne dát pokoj. Takže je tady pátý pokus. Pořád je mi jako herec nesympatický a stále mě rozčilují dialogy, kde se všichni překřikují, mluví jeden přes druhého. Taky si stojím za tím, že je to herec mizerný a jeho režie mi nesedí. Po Mocné Afrodíté ale uznám, že scénárista je to moc dobrý a má velmi dobrý vkus na ženy; ve skutečnosti to byla především Helena Bonham Carter, kvůli které jsem se k další wooďárně odhodlal. Po dnešku mě ještě víc mrzí, že jsou mi on i jeho tvorba tak protivní. Mám za to, že oplývám silným smyslem pro humor, většina komedií na mě funguje a vždy jsem si myslel, že s humorem je to stejné jako s hudbou. Na druhu, žánru nesejde...je jen dobrý a špatný humor. Díky Allenovi a Buñuelovi ale vím že existují jeho nuance, které ve mě vyvolávají averzi. Nevadí mi, že se v hodnocení rozcházím s většinou recenzentů, nepochybuji o svém úsudku, ale samozřejmě se mi hlavou honí...co mi uniká? Možná, že kdybych viděl Mocnou Afrodíté jako první, tak bych byl méně kritický k těm dalším...třeba je potřeba se naučit mít Allena rád. Tento film by mohl být vcelku solidní první lekcí. Oproti těm předešlým jsem se totiž dobře bavil, líbil se mi obsah ...příběh je velmi slušný, tentokrát ten jemný až intelektuální humor vidím. Vlastně poprvé se nedivím, že Allen patří do stejné "smečky" jako já...občas tam to střelcovství zasvítilo. Líbil by se mi britský remake. (17.06.2024)