Ghostland

„Ďakujem, pán Lovecraft.“ – „Howard.“ Pascal Laugier je môj obľúbený hororový tvorca (Sanatórium, Tajomný muž) a na jeho novinku som sa tešil. Prvá polovica je super. Hlavne úvod, ten je fakt drsný a intenzívny (trocha mi pripomenul Ketchumovu kultovku Po sezóne). Potom sa to trocha spomalí a uberie sa to iným smerom, no i tak prevládala spokojnosť. Zhruba v polke filmu ale nastane nečakaný twist, ktorý ukáže udalosti v úplne inom svetle. A hoci je to stále nadmieru brutálne (ale nie až tak, ako Pascalovi Mučeníci), už to neodsýpa tak dobre, ako prvých 50 minút. (05.07.2018)

Ty kokos, tak tohle byl pro jednou fakt intenzivní a nechutnej horor. Napětí se buduje svižně, události se dějí hodně rychle, hodně se tam řve a utíká. Nervy diváka jsou na pochodu a vysvobození přichází jen zřídka. Je tam teda podivným způsobem zakomponovaná hromada klišé a už trochu otravných hororových stereotypů (freak house, panenky, ice cream truck,..), ale je to zmáknuté neokoukaným a svěžím dojmem. A hlavně tu existuje i něco jako scénář. (30.06.2020)

Překvapení jako hrom. Očekával jsem další z mnoha tuctových hororových snímků a byl jsem velice příjemně překvapen. Velice si cením toho, že tvůrci neobtěžovali diváky s nudným a dlouhým úvodem. Velice rychle se šlo na věc. Zápletka je poměrně originální a především opravdu hodně zajímavá a zábavná. Strachy se u filmu asi nikdo nepomočí, ale snímek ve mně vyvolával velmi nepříjemné pocity. Příběh Barbín, které se dočkaly svého Kena, kterého si však zřejmě představovaly trošku jinak než jako mongoloidního zlobra neměřitelného IQ. Děj je opravdu famózně vystavěn a moc hezky si hraje s diváky, které nějakou chvíli nechá se utápět v dumání nad tím, co je sen a co realita. [84 %] (21.11.2023)

Nářez. Tak slušně vypointovanou a takřka artově thrillerovou jízdu jsem od tvůrce hloupě prvoplánově šokujících Martyrs nečekal. Kromě nedbalé ruční kamery (naštěstí nijak extrémně poskakující) jedno pozitivum za druhým - syrově brutální příběh se dvěma... vlastně se třemi parádními dějovými zvraty, jakás takás psychologická hlubina, skvěle namaskované holčiny, dva hodně hodně povedení magoři, esteticky lahodný vizuál (krása ošklivosti), působivá výprava a exteriéry (starý dům plný starých panenek a jiných starých věcí)... Kdybych měl s něčím srovnávat, tak možná s nějakými filmy od Zombieho, ale tenhle je víc poetický a zároveň je jeho drastičnost realističtější, uvěřitelnější. Nevím co víc napsat, jsem okouzlen a unešen. (21.06.2018)

Intenzivní freak house nightmare. Smutek a lidštější emoce Laugierovi nejdou a nejspíš ano nikdy nepůjdou, ale aspoň se mu zde chválitebně zadařilo skloubit pro něj typické ultra-násilí a děsivý hnus s prolínáním snu a reality, útěku z ní do osvobozující imaginace. Nedává to vždy smysl, ale ve výsledku je z toho působivá skládačka, ve které (díky bohu) nejhorší představitelná traumata z minulosti nacházejí úlevu. A tím i vystresovaný divák (po ránu jako první z pěti žánrově spřízněných filmů dne docela hard-core budíček). [Sitges FF] (07.10.2018)