HULIZA (E02)

Druhý díl jsem nevzdal i když jsem chtěl. Stále nevím co si mám o tom myslet. Opakování vtipu s kontrolou podprsenek ve vrátnici je zbytečné.  Pekárek se jako postava vyvíjí hlavně v tom, že už neříká voe ale pěkně vole. No to je fakt málo. A nechci být hnidopich, ale když přeřadí mladého redaktora do armádní redakce bylo naprosto zbytečné natočit scénu jak jezdí po cvičišti tanky a jeho ošplíchne bahno. Drahá a zbytečná scéna.  A jenom se ptám, jestli veřejnoprávní televize má za potřebí tímto způsobem oslavovat svoje výročí. Snad to bude pozitivní aspoň v tom, že to ovlivní (negativně) hodnocení kandidatury stávajícího pana ředitele. Sledovanost i přes masívní mediální masírku padá. 1.díl / 1mil třista , 2. díl / 900 tis. klik (16.04.2023)

Mno, nejsem si jistý, jestli jsou si tvůrci vědomi, že si kálejí do vlastního hnízda. Protože v ČT se dodnes nic nezměnilo, je to tam i dnes stejné, jako v tom, co předvádějí jako hrůzy komunismu (takže nejde ani tak o režim, jako prohnilý systém na samotných Kavkách fungující na principu pomluv a udávání kvůli kariérnímu postupu - ostatně reálný případ dvou holek na vrátnici, které se staly šéfkami programu, mluví za vše). Obávám se, že ani poslední díl k takové sebereflexi nepovede, že se nadále ponese na vlnu jasánkovských agitek, jak byli všichni hajzlové, jen někteří, ti správní samozřejmě, bojovali "statečně" proti totalitě. Ten seriál vypadá jak z jiného vesmíru. A mám pocit, že pan Hynie tu knížku napsal především ne jako obžalobu komunismu, ale právě těch pokřivených praktik v celé Česk(oslovensk)é televizi, kde vládly a vládnou dodnes rodinné klany, nepotismus a přátelské a příbuzenské vztahy. (24.04.2023)

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. Snad jen produkční Pepa Horáček, který má bráchu ve Vídni, je podle Standy nohama na zemi. StB mu ovšem nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Zatímco nový byt se stále nedaří, za přímluvu dostane Standa Volhu a nastupuje do redakce humoru a lidové zábavy. Jenže brzy nabourá generálního a musí se pakovat na vrátnici. Po něčích zádech se tak musí zase vyškrábat nahoru. Výtky mám i napodruhé, zase trochu variujeme situace z minula, ale už to není tak umělé a vyprávění tolik nešlape vodu jako posledně. Pochvala pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Klára Melíšková výborná. (04.06.2024)

Tenhle soudruh udává, tahle soudružka (ne)má podprsenku. Rok se s rokem sešel a už se píše datum 1972. Standa Pekárek je udavačem na "plný úvazek", čerpá výhody a vymoženosti té doby a klátí kdejakou soudružku. Nově vnadnou sekretářku s bujným poprsím (Aneta Krejčíková). Dostává prestižní Volhu a zakotví v HULIZU, redakce humoru a lidové zábavy. Estébáky ale jeho nedostatečně důležité zprávy příliš neuspokojují a jeho kariéra informátora tak může skončit dřív než vůbec začala. Navíc je po nemilém incidentu na pracovišti degradován do funkce vrátného. Kryštof Hádek se podruhé převtěluje do role informátora StB a roztáčí kolotoč hlášek a životních peripetií v době normalizace. V předchozí epizodě už se divák seznámil s většinou postav kolem něj, takže už je mu přibližně známa jejich charakterizace. Žádná z velkého počtu postav nejde tentokrát do popředí, minule takto kupříkladu excelovala Klára Melíšková jako jeho máti, takže Standa Pekárek má prostoru nemalé množství. A pozor, přišly další vulgarismy prvního stupně. Máte-li vedle sebe osobu nezletilou, buďte připraveni na sled šťavnatých nadávek hustého kalibru a v záběru se objeví také Hádkova holá zadnice a Krejčíková územní televizní národ odhalením pořádně vyvinutého poprsí. Druhá epizoda jede v kvalitě po všech stránkách. Herecky, scenáristicky a režijně se držíme stále na vysokém stupni, kdy je třetí epizoda vyhlížena s velkou netrpělivostí. 8/10 (09.04.2023)

„Redakce tumoru, soudružského humoru.“ Atmosféra houstne, společenské bahno řídne, nachcávání manželské klouzačky pokračuje. Tentokrát nevěrník zjistí, že kudy chodí tudy plodí, my zjistíme, že je Standa sympaticky zásadový člověk („Zásadně nepiju, je to špatné na prut.“) a do jaké prdele na vrátnici porušení zásad vede. Ještě že je uniforma vrátného respekt budící a náplň práce tak zajímavá. Kontrolovat docházku a přítomnost... podprsenek.  ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] Jaké poznatky Standa vytěžil ze své spolupráce s StB: A) Že je to fajn a vlastně o nic nejde, jen říkat co kdo říkal. B) Že zkoušet na soudruhy z kachlíkárny švejkování je o přeshubu. C) Že režisérka Válová díky Standovi dostala klidnější práci. Prý je ráda. D) Že když v Československé televizi někdo „přikrýval“, StBáci mu dali „deku“. [][] Ušklíbám se pobaveně Standovým vtipům, směju se soudruhům. Hurónsky. Pláču při vzpomínkách. Hořce. (12.04.2023)