Obyčajná tvár

Poutavé rodinné drama, která není pouhým příběhem o chlapci se znetvořeným obličejem, ale celkově příběhem o tom, že každá mince má dvě strany a to, jak se někdo chová, má svůj důvod, který nemusí být vždy na první pohled viditelný. Herecky je film perfektní, dokáže dojmout a mini příběhy vedlejších postav mi přišly jako dokonalý nápad. (23.01.2019)

Příběh o deformovaném chlapci sice hraje převážně na city, ale najde se v něm i dost kvalitní tvůrčí práce (nejen co se příběhu, kamery i hereckých výkonů týče). Na můj vkus však byla celková délka filmu zbytečně přemrštěná – našlo se tu dost nudných pasáží. Líbila se mi však celková pointa (za to že se někdo narodí jako … prostě nemůže) a mladý herec podal slušný výkon. Odraz jeho okolí se rovněž povedl ukázat vcelku věrohodně – asi bych se taky styděl za takového sourozence coby děcko – dospělý už na to pohlíží trochu jinak. A proto i když se to místy snaží tvářit jako děsný doják, já to vidím na průměrné ohodnocení… (08.01.2020)

Vcelku chápem tých, čo tomu dali odpad. On to odpad objektívne nie je, ale strašne vás naštvú tie cheer-up frázy tipu, ak ti nikto nezatlieska, urobím to pre teba ja. Augie je obrovským emocionálnym magnetom pre divákov. Jasné, má to ťažké, lenže jeho príbeh robí z filmu tuctový doják. A to paradoxne tým viac, keď sa snaží nebyť tuctový. (28.02.2018)

Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí. (20.01.2019)

Jedná se o takový ten typ filmu, kde od začátku do konce brečíte, ale zároveň se smějete. Citová ždímačka, která mi ale vůbec nepřišla prvoplánová. A hodně jsem nad tím přemýšlel a myslím si, že obrovský vliv na té nulové prvoplánovitosti mají právě herečtí rodiče, kde Julia Roberts je coby máma neobyčejného kluka naprosto v pohodě a Owen Wilson, který když se na scéně objeví, pokaždé utrousí nějakej vtip, u kterého se prostě musíte smát. Jinak to ani nejde. 113 minut ubíhá naprosto přirozeným tempem, kde Vám autor nevysvětluje, proč je onen chlapec tak neobyčejný, ale snaží se ukázat, jak bojuje s okolím. A jelikož se jedná o dítě, které se snaží vpravit do dětského prostředí, jedná se o chlup horší prostředí, než u dospělých. (24.10.2018)