High Life

Po některejch filmech mám vobčas velmi sugestivní pocit, jako bych se právě zúčastnil úmornýho festivalovýho maratonu artovejch dramat, kterej mě na chodník před kino vyflusnul v polomrtvým stavu. První půlhodina týhle filozofický sci-fi meditace ještě ujde, jenže pak začne podivná válka o sperma, ve který je tolik tělních tekutin a nicneříkajícího únavnýho děje, až sem nabyl dojmu, že mě chce režisérka těma parádníma scénama zavraždit. Dokoukat tohle je na medaili. (02.10.2019)

Cesta za hranice nekonečna k úsvitu nové reality. Vtahující, ale nekompromisní, vyžadující vaši plnou pozornost a řekl bych až ochotu napojení. Naprosto chápu, že tady padají hesla jako rakovinotvorný evropský art, pro mnohé určitě ano. Claire Dennis pro mě ale zvláštním způsobem propojuje něco naším představám vzdáleného, odehrávajícího se v budoucnosti s tím, čím už jsme jako lidstvo prošli. Noemova archa plující hlubokým vesmírem s rajskou zahradou na palubě naplněná jen jedním živočišným druhem, který se díky zoufalosti a strachu pramenící z možného zániku pouští do experimentu, jenž má malou šanci na úspěch. V izolaci uprostřed vesmíru, daleko od země, na lodi plné vyvrhelů pudy často zastiňují rozum. Místo jablka se tu ochutnávají krev pot a sperma, motivací jsou sedativa a uspokojení, vyšším cílem reprodukce. Ta je důležitá snad proto, že daleká cesta trvá déle než běžný lidský život a je třeba vytvořit druhou, možná i třetí generaci, která se bude schopna vrátit. Je to ale vůbec možné a bude se kam vracet? Prostory vesmíru a lůna matky, ve kterém roste nový jedinec, se často zdají být stejně neprobádaným prostředím. Skoky v čase, kdy vidíte čistou loď načež se vám vyjeví její ošuntělá, rezavějící verze, vám otevírají představivost a budují očekávání, co se stane za dalších pár minut. Askeze a sebekázeň Monteho, který jako jediný člen posádky nepoužívá onen prazvláštní "Fuck box" mohou být cestou k vykoupení, ale jaké je to vykoupení? Zůstat izolován v chladném vesmíru na skomírající planetě/kontejneru. Není lepší prostě zemřít? Willow je jeho naděje, vyvolává v něm city, na které už možná dávno zapomněl nebo jich nikdy nebyl schopen. Druhou nadějí může být černá díra. Možná se za zakřivením skrývá nová realita, nový začátek. Možná, že na druhé straně nevíme o krutosti tolik, jako o ni víme zde. 75% PS: Stejně bych to ale s čistým svědomím jen tak někomu nedoporučil. :) (25.08.2023)

Claire Denis má výborný cit pro vizuální estetiku a užití hudebních motivů do střihové skladby díla. Zdejšímu rozporuplnému hodnocení zde se nedivím, jedná se o věc, která si najde jen zlomek diváků, ale když dáte tomuto filosofickému scifi dílku možnost vás vtáhnout a budete se v něm topit a každý motiv si budete víc a víc užívat. Konec je pak třešničkou na dortu. (09.05.2019)

Aj lacnejšie sci-fi odohrávajúce sa vo vesmíre môže mať zaujímavý vizuál a skvelú atmosféru, viď Sunshine prípadne švajčiarske Cargo. High Life však nemá žiadnu vlastnú vizuálnu tvár a nedokáže tak vtiahnuť, a to bez ohľadu na to, či ponúka, alebo neponúka podnety na zamyslenie. To nech si rozhodne každý divák sám. Každopádne do histórie kinematografie sa zapíše skôr kvázi šokujúcimi erotickými scénami, v ktorých je tou aktívnou Juliette Binoche a tie si koledujú o paródiu v Scary Movie, ak by bol tento film popkultúrne známejší. (22.11.2020)

Těžko uchopitelné, vláčné a mimořádně nezáživné vesmírné drama o skupině trestanců, kteří si místo doživotí vybrali službu vědě, a ocitají se proto po zbytek svých životů na vesmírné lodi cestující k černé díře, zatímco se je přítomná doktorka snaží (sem tam i proti jejich vůli) reprodukovat. Jestli to není sofistikovaná umělecká kritika psích množíren na pozadí bizarní historky o tom, že lidé a divá zvěř k sobě nemají příliš daleko, tak nevím. Rozhodně to ale není dobře vyprávěný příběh, neb začíná nelineárně de facto od konce, čímž pádem obere všechno zbývající dění (odehrávající se ve flashbacku) o jakékoli potenciální napětí a dramatičnost, protože všechno vyzradí předem. Už tak dost utahaný (a vzhledem k výše řečenému i extrémně předvídatelný) děj je pak ještě zbytečně narušován poněkud nahodilými vzpomínkami hrdinů na jejich životy na Zemi a dalšími izolovanými vsuvkami (velice nepadnoucí scéna s rozhovorem s jakýmsi vědcem, erotická pasáž z místnosti se sexuálním trenažerem...), aniž by existence těchto sekvencí měla nějaké opodstatnění, herci v čele s toporným Pattinsonem hrají vrcholně nesympatické a otravné postavy, z nichž o většině se vůbec nic nedozvíte, veškeré myšlenky a významy jsou brutálně doslovné, přitom devadesát procent filmu je zoufale o ničem, konec vyznívá do prázdna a ani vizuálně to není žádný zázrak, tudíž tak nějak chybí důvod, proč se na to vůbec dívat. Příběh s takovýmto námětem by rozhodně šlo vystavět hrozně zajímavě, Claire Denis jej však svou nuceně uměleckou vizí zašlapala do země. (14.10.2018)