Nezničitelní

Aj keď má The Unforgiven až také nedostatky, že niektoré celé scény by potrebovali prerobiť, stále sa jedná o originálny a zábavný western, ktorý navyše prináša témy na zamyslenie. Tu nejde len o rasizmus medzi bielymi dobytkármi a indiánmi. Ani len o rodinné dilemy ako krvná pomsta, osvojenie, vydedenie, vyhnanstvo. Ale aj o rodové rozdiely. Myslím, že Divoký západ je jedno z období, ktoré by si najradšej ženy vytrhli z dejepisu. Celý čas sa v podstate okrem starého blázna, ktorému išlo o spravodlivosť, latentne riešilo aj nárokovanie si postavy Audrey viacerými mužmi. Lancasterova žiarlivosť bola až smiešna, keď so zaťatými päsťami kričal: "Ešte niekto si tu myslí, že moja sestra má vo vlasoch bodliaky?!"... (19.12.2020)

S ohledem na rok, kdy byl tento snímek natočen, hodnotím shovívavě.. Kladem je nepochybně námět, tvůrce postupně rozplétá příběh mladé dívky Rachel, která netuší, odkud pochází, jen ví, že ji jako maličkou našel a do své vlastní rodiny přinesl William Zachary.. Rodinná sounáležitost Zacharyových je působivá, ať už vztahem dospělých synů k matce či mezi sourozenci navzájem a je jedno, zda jsou vlastní či nevlastní.. Vše, co tu proběhne, má své opodstatnění a vysvětlení, motivace postav srozumitelná, staré křivdy vyplouvají na povrch, rasová nesnášenlivost je tu vyobrazena velmi věrohodně, důraz na rodinu zřejmý a v neposlední řadě je nabíledni, že řešení vzniklých problémů hrubým násilím končí tragicky.. (21.09.2020)

Moje ochota podívat se na tento film klesala přímo úměrně se zjišťováním následujících faktů: John Huston jej označil za svůj nejméně oblíbený, hodnocení na ČSFD ani na IMDb není příliš vysoké, western nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům. Na druhou stranu, Audrey Hepburn je mou nejmilovanější herečkou a navíc se již nějakou dobu snažím sesmolit Hustonovu biografii, znalost dalšího z jeho filmů je z toho důvodu žádoucí. Nakonec jsem si řekl, že teda jako jo. Nebudu chodit okolo horké kaše – byla to pěkná blbost. Postavy, vesměs afektovaní blázni, jednaly naprosto nelogicky, pronášely děsně patetické dialogy a každého z mrtvých zvlášť oplakávaly (což začne být u westernu brzy nesnesitelné). Moc tomu nepřidávala ani Audrey, jako vždy roztomilá až na kost, ale vypouštějící z úst věty, z nichž bolí uši, potažmo hlava, potažmo celé tělo až do konečků vlasů. S čím jsem opravdu nepočítal byla jasně patrná politická nekorektnost (je zde uplatňován princip „zastřel si svého Indiána“), přehlížeje fakt že i ti Indiáni jsou nějací divní. Alespoň konec byl celkem fajn a hudební motiv mi připomínal závěrečné titulky Policejní akademie, což z filmu sice dělá ještě větší hloupost, nicméně alesoň hloupost zábavnou. 40% (11.02.2007)

Na konci padesátých a v průběhu šedesátých let se Hollywoodem prohnala vlna westernů, jež z tradičních spíše negativně nebo pouze staticky chápaných indiánů najednou dělala oběti americké kolonizace a měla tak být určitou satisfakcí jejich osudu. V tomto filmu se tak trochu ztrácí klasické kouzlo Audrey Hepburn a pro její milovníky je tedy spíše zklamáním. Jinak se jedná o průměrný western se slušným Lancasterem. (30.03.2005)

Oproti mnohým zdejším uživatelům jsem se nejspíš asi díval na jiný film. Mně osobně se Nesmiřitelní velmi líbili a byl jsem dokonce překvapen, že mě tolik zaujal žánr westernu. Tento snímek jsem si vyhledal hlavně proto, že v něm hraje moje oblíbenkyně Audrey Hepburn, kterou však zde svým hereckým výkonem lehce zastínila Lilian Gish. Jinak si mi také líbila hudba a samotný námět příběhu, který se hodně opíral o otázku ohledně rasismu. Milé překvapení, které by si určitě zasloužilo o něco vyšší hodnocení. (12.11.2011)