Nezničitelní

Na konci padesátých a v průběhu šedesátých let se Hollywoodem prohnala vlna westernů, jež z tradičních spíše negativně nebo pouze staticky chápaných indiánů najednou dělala oběti americké kolonizace a měla tak být určitou satisfakcí jejich osudu. V tomto filmu se tak trochu ztrácí klasické kouzlo Audrey Hepburn a pro její milovníky je tedy spíše zklamáním. Jinak se jedná o průměrný western se slušným Lancasterem. (30.03.2005)

Western ze staré školy s jasně danou romantickou linií, v klasickém hávu hodných a zlých, tentokrát obohacený o překvapivý, ale o to důraznější motiv rasismu. První polovina je protivně jednotvárná, druhá naopak ve své vážnosti silně nadprůměrná. A z herců určitě nemůžu zapomenout na divadelně polopatickou, ale strašně roztomilou Audrey. Ve výsledku určitě ne zlomový kousek v jakémkoli ohledu či žánru, ale staromilská pohoda, které podráží nohy rozvláčnost, přílišná doslovnost a hlavně přepjatá patetičnost v dialozích. (04.02.2007)

Nad očekávání příjemný western, jehož hlavní devízou je herecké obsazení, z něhož bych vyzdvihl zejména Burta Lancastera, Audrey Hepburn v netypické roli a rovněž Audie Murphyho v pro něj taktéž netradičním pojetí. Samotný příběh potěšil a hudba Dimitri Tiomkina zpříjemnila veškeré scény. Zajímavé bylo zapracování hudebního motivu Dies irae do westernové hudby. (28.07.2019)

Když vezmu v úvahu, že tenhle film vznikl v době, kdy USA lomcovala jedna z mnoha vln rasové nesnášenlivosti, jsou slova "obyčejný a nudný" ta poslední, která mě napadají. Všichni tvůrci by naopak zasloužili pochvalu za to, jakým způsobem se jim podařilo skloubit historické westernové kulisy s ryze současnými problémy. Ano, filmu by slušelo rychlejší tempo a tak dále, ale jde o tu myšlenku, o ten varovně vztyčený ukazováček, kterým John Huston v těch letech říkal: "Podívejte, tak jako teď už se k sobě lidé několikrát chovali, a moc dobře jim z toho nebylo." Herce asi není třeba jakkoliv komentovat (odhodlaný tvrďák Burt Lancaster, ze všech nejkrásnější a zcela přirozeně hrající Audrey H.), pátrání v bouři i závěr jsou pro mě legendární scény, a líbila se mi i Tiomkinova klasická hudba pohrávající si s písní Glory, Glory, Hallelujah. (24.02.2013)

To by byla krásná doba, vážně bych tam chtěl žít. Všichni by jí nenáviděli a uráželi a já jedinej bych "indiánku" Audrey píchal od rána do rána 24/356. Ten film je správně oldschool chlapsky drsnej, to se mi líbilo. A taky to morální poselství, že indiáni sou sice totální kurvy, ale jednou za čas, když se vychová v rodině bílejch, tak to muže bejt dobrej člověk...síla, asi koupim DVDčko jako dárek Čunkovi, až mu budu chtít udělat radost. Hlavně mi ale moc nevěřte. Ne, naprosto upřímně řikám, abyste se na to podívali, stojí za to. Huston měl asi i lepší filmy, ale jednou za čas si poslechnout, jaký sou lidi mrchy a jak je přátelství pomíjivý neuškodí. (12.07.2008)