Muž vo vlaku

Hranice mezi bláznivě akčním filmem a na hlavu postavenou mongoloidní pičovinou pro Livingdedy bývá mnohdy velice tenká. Tenhle Žóm Kolem Seru je sice poměrně slušný řemeslník a dosud na ní jakž takž balancoval, avšak teď dostal scénář načmáraný pastelkama velkými kostrbatými písmeny, s ožužlanými rohy a zapatlaný kdoví jestli Nutelou, načež definitivně přepadl do slintajícího davu s rozštěpy a pokřivenýma ručičkama. A tak čím dál tím hůř předstírající děda Nýson, jako vždy ultrasprávňácký okvádrovaný tvrďák nad hrobem, s nímž se Žóm zjevně nechal partnersky zaregistrovat, tentokráte bojuje nejen s obvyklými patetickým hnusem, přiblblými klišé, artritidou, osteoporózou a stařeckou demencí, ale také s excelentními neherci a dokonale obskurní logikou toho postiženého hovada, jež patrně uteklo z klecového lůžka a nedopatřením se dostalo k tužce a papíru. Počítám, že když už bylo v ráži, tak s kompulzivním kousáním se do vyplazeného jazyka spatlalo i ten downí animák závěrečného vykolejení vlaku. Takže stačilo, a ani v nejhorším nemusí být na škodu přestat, zejména, když tahle šablona už má totálně ojeté a zubaté kontury. Prostě Dej si pohov, Lájeme, anebo aspoň příště na konci umři. Ups, kurva, bojler. Tak sorry všem, kdo doufali jako já, že to ten trapně vyčpělý, věkem sešlý, kymácející se rachitický pyjonýr konečně jednou nerozchodí. (06.04.2018)

Konečně se to stalo, že křehká hranice mezi svižným akčním výplachem a totální HOVADINOU byla překročena, rozbita a rozmetána na kousky. Velmi VELMI špatné. Úděsné zpomalovačky a zoomy - bohužel často na vrásčitou tvář Liama Neesona, ze kterého už prostě strach nejde, jako nejde například z Abrahama Simpsona. Nejhůř je na tom ale scénář/děj/zápletka - což je prostě neuvěřitelný shit, jaký se už dlouho nevidí a logice jako by se snad vyhýbal přímo záměrně. Při všem tom blafování se režisér sám oblafnul tak, že snad ani on už tomu ve druhé půlce nemohl rozumět, ale bylo mu blbý to někomu říkat a doufal, že si toho nikdo nevšimne. U posledních scén s naprosto příšerným digitalním vybuchujícím bordelem a ulepeně patosáckým heroickým koncem jsme si poplakali nad myšlenkou, kolik tahle hrůza asi stála peněz. Jedním slovem - strašné. (30.10.2018)

Na záchodě najde bývalý polda po zadání záhadné ženy zálohu, která může se zbytkem peněz vytáhnout právě propuštěného pojišťovacího agenta z finanční bryndy, aby nemusel synovi oznámit, že na vysněnou univerzitu nepůjde. Nic není ovšem zadarmo, protože ve vlaku cestuje nepohodlný svědek, který má i s důkazy zmizet z povrchu zemského. Do toho manželčin snubák v obálce a s ním spojené obavy, spousta podezřelých tváří a dosti nevyrovnaný scénář, který má řadu nedokonalostí. Francouzský rutinér Jaume Collet-Serra se napočtvrté spojil se stále charismatickým Liamem Neesonem, znovu předložili zajímavou výchozí situaci, ovšem velmi rychle jim dochází dech a kupí jednu nelogičnost za druhou. Sic to působí dynamicky a diváka zajímá, co přinese další „odhalení“, jakmile ale začne nad zápletkou přemýšlet, je zle. Cestující našemu hrdinovi nesmyslně důvěřují, bad guys mají oči snad všude a když chtějí někoho odkrouhnout, udělají to tak, že si toho v plném vlaku nikdo nevšimne. Smysl to nedává a to vynaložené úsilí k nalezení svědka je úsměvné. Znovu variujeme schéma obyčejného muže, který je v pořádném maléru, občas se s někým seřeže, jindy na někoho ječí a většinou se snaží přemýšlet a držet se svých morálních zásad. Neeson v pětašedesáti pořád táhne, na kytaru ještě takhle dobře „nehrál“, Collet-Serra sympaticky blbne s kamerou á la Úkryt Davida Finchera (ač jinak mu nesahá ani po pás). Ve výsledku je to každopádně slušný žánrový standard, namísto zbytečné trikové scény s vykolejením bych nicméně zaplatil schopnější scénáristy. (01.04.2018)

Liam se pro tyhle role narodil, akorát už mám o něj strach. Má svůj věk, připadá mi takový křehký nato, aby přežil mlácení, lámání, rány do hlavy nebo střílení. Přestože jsou tyhle náměty jak přes kopírák jeho jiných rolí, pokaždé se na něj těším. Film má spád, rychlost, akci od skoro začátku do téměř konce. (06.10.2020)

Pokiaľ sa tu hrá na trilerovú strunu a akcia sa drží gitary a sekerky, všetko je v absolútnom poriadku. Akonáhle zistíme, že sme pred zeleným plátnom a začnú nám lietať vagóny nad hlavami, je zle nedobre. Ale povedzme, že sa budem tváriť, že som bol počas týchto pasáží na vécku a ono to nakoniec nevyznieva vôbec zle. Ľudia v modernej skorumpovanej a neprehľadnej dobe sa už nemôžu spoliehať na políciu a vôbec už nie na tých, ktorí nám vládnu, preto záštitu nad ľudstvom preberá silná stredná vrstva. Len škoda, že sa scenáristom nepodarilo k tejto myšlienke napísať aj chytrejší scenár. (22.01.2018)