Sex noci svätojánskej

Woodymu jsem přišla na chuť, když jsem viděla asi 20 filmů, na kterých se nějak podílel. Samozřejmě se mu některé nepovedly, některé byly geniální, ale tento bych řadila jako lepší průměr. Není to špička, není to průměr a už vůbec ne katastrofa! Woody tady opět rozehrál vztahová dramata, která on tak umí, propletl to, takže při nepozorném sledování nemusíte za chvíli vědět kdo, s kým, kde a za kolik. Ne, ale já mám ty jeho vztahové propletence náhodou ráda. Navíc se i zasmějete, protože některé scény jsou nádherně bizarní, což on taky umí. Tenhle film mě potěšil. (17.06.2013)

Zpočátku mi to přišlo strašně nezáživné, a i když se tam konečně začne něco dít, stejně mě tenhle bergmanovský experiment moc neoslovil. Allen podle mě rozhodně natočil vtipnější filmy, vadil mi tam ten Mendelssohn (jeho svatební pochod přímo nesnáším), a všechny 3 ženské postavy mi přišly nevěrohodné, respektive musel jsem si u toho chtě nechtě vzpomenout na sérii Allen vs. Farrow, v níž zazněl názor, že Allen své ženské postavy nechává záměrně dělat to, co by chtěl dělat sám, ale netroufne si na to (bylo to demonstrováno na příkladu filmu Manhattan, v němž 42 letý muž randí se 17 letou dívkou, která ho musí vyloženě přemlouvat k sexu, a tato její iniciativa má zastřít a současně ospravedlnit, že je to ve skutečnosti Allen, kdo chce mít sex s nezletilými dívkami) - Ariel (Mia Farrow) je bývalá promiskuitní rajda, kterou Andrewovi (Woody Allen) nedá moc práci ukecat k sexu, ačkoli se má Ariel druhý den vdávat, Dulcy (Julie Hagerty) je volnomyšlenkářská mladička dívka, která bez jakéhokoli zaváhání podléhá otevřenému sexuálnímu návrhu ze strany Leopolda (José Ferrer), ačkoli by mohl být její děda a druhý den se má ženit s Ariel, a konečně Adrian (Mary Steenburgen) sice odmítá sex se svým mužem (Woody Allen), ale stejně zjišťuje u zkušené Dulcy, jak by svého muže měla v posteli potěšit a překonat svůj odpor k sexu. Nevím no, co si o tom myslet, a připomíná mi to jeden text Maxima Matkina, v němž cizí muž ve spodním prádle vleze oknem do bytu cizí ženy a uklidňuje ji, že jí nic neudělá, což je nějaká uvěřitelná situace, s kterou se dá dramaticky dál pracovat, zatímco kdyby to bylo obráceně a do toho bytu oknem k cizímu muži vlezla cizí žena ve spodním prádle, působilo by to celé strašně hloupě, jak zápletka z nějakého porna, a přesně takto mi přijde, že se chovají Allenovy ženské postavy v tomto filmu, nemůžu si pomoct. Navíc souhlasím s kritickým názorem, na který jsem narazil, že zde všechna nově vzniklá milostná vzplanutí působí nevěrohodně, což ostatně souvisí s tou zvláštní motivací ženských postav, kterou jsem již zmiňoval. (13.10.2022)

Je obdivuhodné jaký brilantní scénář dokázal vytvořit během dvou týdnů. Jeho hlavní devizou není ani tak jeho nenápadný humor, ale zejména chytrost jednotlivých replik. Sledování tohoto filmu vám nezpůsobí brániční křeče, ale spíše příjemně pobaví a udělá dobře na duši. Neb jak je zvykem u Allena, jedná se o neustále glosování různých životních neuróz, traumat a problémů, z nichž si spousta lidí určitě najde tu svojí. Allen určitě napsal i lepší scénáře, ale i jeho standard je v rámci lehkých komedií vysoký nadprůměr. Děj filmu je navíc zachycen adekvátně kvalitní prací s kamerou, či hudbou. (03.06.2011)

Velice neobvyklý Allen – vzdušný filmeček natočený lehkou rukou, možná svým způsobem předznamenávající mnohem pozdější neodolatelné přitakání všem podobám lidské existence ve Whatever Works. Duše zarytého materialisty spokojeně zvěstující na odchodu na onen svět, že na druhé straně přece něco existuje... už jen tahle nádherná zkratka! Neviděl jsem to dvacet let a před těmi dvaceti lety jsem vězel příliš hluboko ve svých vlastních vztahových a světonázorových zmatcích, než abych si ten nadhled a lehkost vyprávění dokázal opravdu užít. Dnes, plus mínus ve věku postav (a hlavně autora), jsem překvapen, jak je tenhle biják báječný. (20.06.2011)

Zvláštní film ten Sex noci svatojánské. Zvláštní asi jako ona magická noc sama. Ačkoliv musím přiznat, že první dvě třetiny filmu mě moc nebavili, tak s jeho koncem jsem si uvědomil veliké sympatie ke všem jeho postavám a nakonec i samotnému příběhu. Woody Allen tentokráte moc nevtipkuje a občas působí dojmem topícího, který se filozofie chytá, ale dojem může klamat. Asi všichni (a podle tohoto filmu ani Woodyho nevyjímaje) zažili onu situaci, že něco neudělali a neustále, v krátkých i dlouhých intervalech, se k tomu v duši vracejí a říkají si "co kdyby". Jak by asi vypadal můj život kdybych tohle? Když to zkusíme později bude to stejné? Na tohle všechno se snaží odpovědět Sex noci svatojánské. Nebo ani ne tak odpovědět jako se nad tím zamyslet. A já se zamyslel. Děkuji pane Allen. (07.01.2009)