Borg/McEnroe

Film provází téměř výhradně kladné ohlasy, takže jsem chtě nechtě očekával nějaké ty lepší a psychologičtější Rivaly. Ve výsledku jsem trochu zklamán, ač bych rozhodně neřekl, že Borg/McEnroe je špatný film. S ohledem na můj zážitek to je film ale pouze lehce nadprůměrný. Herecky vše v pořádku, ta zmiňovaná psychologie tam je a její zjištění, že zdánlivě rozdílní soupeři jsou ve svém niterném základu vlastně stejní (tedy přesný opak Rivalů), je asi tím nejzajímavějším na celém filmu. Bohužel mě příliš nechytla ta dramaturgická konstrukce a ani její vyvrcholení (tedy samotný zápas). Narozdíl od ostatních mi technické zpracování přišlo trochu jalové. Měl jsem pocit, že střih víc zachraňoval samotný dojem, že se opravdu jedná o světový tenis (střih sem, střih tam, ať si divák nestačí uvědomit, že hra není na takové úrovni, na jaké by měla být), než že by primárně podporoval dynamiku vyprávění. I tak jde ale o film, který nijak neurazí a určitě patří k tomu lepšímu, co o tenise vzniklo. 6/10 (13.01.2018)

Tenis mám rád, hodně rád. A podívat se na takové zajímavé a v závěru hodně strhující sportovní drama, bylo pro mě potěšením i zážitkem. Dvě tak odlišné osobnosti, které se střetnou v epické bitvě. Výborně zahrané, u McEnroea můžeme konstatovat - "Magor hraje magora"... A Stellan Skarsgard nezůstává ve stínu jako důležitá postava ze zákulisí. Trochu kousavě mě napadá, že by nebylo od věci natočit třeba Connors vs. McEnroe... Tady jsme spatřili pouze náznak, to by mohla být ta pravá řežba. (31.01.2020)

Chybí více sportovních filmů. V podstatě nejchudší žánr dostává poslední dobou méně a méně příležitosti. Je tedy příjemné, že se na plátna film dostává tenisový film a navíc tenisový film o skutečné události. A i když ten film není dokonalý dá se označit za dobrý. Příběh sleduje dva tenisové opaky:chladného profesionála Björna Borga a nezkrotného bouřliváka John McEnroa kteří se kdysi jednoho léta roku 1980 utkali o ten slavný titul nejlepšího tenisty. Naštěstí se k těmto dvou tenistům dokázali sehnat herci kteří jsou skutečným postavám nejen podobní ale navíc i dokážou hrát. Borga hraje také švéd Sverrir Gudnason kterého jsem ve filmu viděl poprvé a musím říct, že má talent. Dokáže správně chvilky kdy je Borg na dně. McEnroa hraje Shia LaBeouf který pořád vypadá, že s těmi drogami nepřestal ale také se do role dokáže ponořit. Dokonce mi přijde, že herecky vyspěl a časy kdy vesele skotačil s roboty v Transformerech nebo s opicemi v Indianu Jonesovi jsou definitivně pryč. A nemůžu skončit hereckou stránku bez Stellana Skarsgårda který hraje Borgova mentora. Skarsgård roli hraje perfektně, dokáže zahrát skvěle scény kdy má být ten rozumný i když se rozzuří a jediná vada na kráse je tedy maska kdy se ho filmaři snaží udělat staršího (A moc jim to nejde). Hlavní problém toho filmu ale podle mně je ten, že trvá 107 minut a v podstatě by se nedalo říct, že se vleče ale, že se trvá než se rozproudí akce. Tenisové zápasy jsou během půl minuty odbyty a místo toho se řeší vzpomínky minulosti, láska a spousta dalších věcí těchto dvou které většinou prostě nezaujmou tolik. Jakmile ale začne ta závěrečná osudová hra jakoby někdo zapnul páku na plnou rychlost. Jede to svižně, je tam spousta úžasných vizuálních nápadů (zpomalovačky s míčem jsou nádherné) a nenudí to ani chvilku. Závěrečná hra je prostě nejlepší část filmu která několikrát překvapí a způsobí napětí až do konce. A pak je tu ještě jeden takový problém: Ten film skončí aby následně následovaly vysvětlovací titulky.... které by ve filmové podobě vystačily na další hodinu materiálu. Ta osudová hra totiž nakonec nebyla jenom jedna ale dokonce dvě. A té druhé se vůbec nedočkáme. Což je škoda jelikož by mohla fungovat ještě lépe a ten film by nebyl jenom nadprůměrná tenisová pocta ale skutečně svižný sportovní film. (14.02.2018)

Veskrze standardní sportovní drama, který je ale příliš poutavý a divácky atraktivní na to, aby jste mu mohli cokoliv vyčítat - onen konflikt vůle dvou odlišných osobností je sice podaný dost konvenčně, ale ona eskalace vzájemný rivality je primární devizou snímku. Navíc krom gaučingu a schovky je tenis snad jedinej sport kterej mám rád. (12.07.2020)

“KDYŽ PROTI TRIUMFU I PONÍŽENÍ JAK PROTI SVŮDCŮM SPOLČENÝM JSI KRYT“... /// Švédsko dalo světu Volvo, skupinu ABBA a Björna Borga… (no možná i něco jinýho, ale…). A Amerika?… prostě jen vyprodukovala dalšího šílence (vím vo čem píšu – byl to můj tenisovej vzor!). Nejdřív to vypadalo na dva životopisy, ale ten Johnův je hodně stručnej. (Nakonec – to severský tvůrčí obsazení mluví za všechno.) Kulisu tomu dělá Wimbledon 1980, kterýho tématem bylo čekání na rozbití stroje jménem Borg. Palečky mám držet Björnovi, což mi nevadí, protože mám tyhle kluky, co něco uměj rád. Navíc Shia je super a Gudnasson… to je jako by Borg hrál sám sebe. Srovnání s filmem Rivalové je na místě, ale… Ano, jedná se o nejlepší film s tenisovýho prostřed (když vono jich moc není). Jenže na rozdíl třeba od Pelého, si moc neužijeme dramatickýho sportu. Psychologie tu je, ale nezainteresovanýmu publiku to asi stačit nebude. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U sportu nedávám najevo emoce. 2.) Miluju tenisty se záchvatem vzteku. 3.) Thx za titule „Num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2018)