Pod pieskom

Hodně silné ve své umírněnosti. Ačkoliv téma přímo nabádá k tlačení na emoce, tvůrci se odhodlali k prostému vyprávění. Na jedné straně bez příkras, na druhé, až na pár scén (např. holčička v minovém poli), bez přidaného sentimentu. Díky tomu se V písku nezařadí mezi tolik oblíbené dojáky a pravděpodobně přijde o docela výraznou skupinu diváků. Zároveň se však stává mnohem vkusnější výpovědí o událostech po druhé světové válce, o kterých se toho tolik neví. Je ale třeba přiznat že kombinace staršího Dána a partičky mladých Němců není nijak odzbrojující. Vše se děje dle předem jasně daného mustru, který ničím nepřekvapí. (21.06.2016)

Spoilery! Velice věrný a působivý pohled na válku z malinko jiného úhlu pohledu. Konkrétně nás děj přivítá do doby po kapitulaci Německa. Němečtí vojáci jsou využívání k různým nápravným činnostem. Vůbec jsem o něčem podobném neměl tušení, takže mi snímek rozšířil obzory už v samotném začátku, a to nebylo zdaleka vše, čím se mu podařilo mě obohatit. Kdybych náhodou na pláži vyhrabal minu, tak vím úplně přesně, jak ji bezpečně zlikvidovat. Snímek nabízí divákům opravdu detailní manuál. Kromě technické stránky však vsází ještě na stránku psychologickou, a ta je možná ještě o trošku lepší. Rozhodně mi zneškodňování min přišlo více bezpečné, než po sobě za války střílet. Ani mě nevinné tvářičky německým mladíků nepřiměly, abych k nim cítil nějakou lítost. Sklízeli to, co národ, jehož ideje hrdě hájili, zasel. Divák je v konstantním napětí, kdy udělá některý z mladičkých Němců chybu a kusy jeho těla se prolétnou vzduchem. Když toto napětí opadne a divák má pocit, že si závěr konečně v klidu dokouká, tak najednou "bum". To byla opravdu pecka. Ten moment jsme si se spolusledovatelkou pustili dokonce dvakrát. Právě díky tomuto momentu, se nakonec přikloním spíše ke 4 hvězdičkám. Jediné, co mě velmi zklamalo bylo to, že je předem jasné, kam bude snímek směřovat. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že se pod tvrdou seržantovou skořápkou skrývá tvář plná lidskosti a porozumění. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (25.11.2016)

„Mezi tím praporem a cestičkou je zakopáno asi 45 tisíc min. Musíme je všechny zneškodnit a odstranit. Až je všechny odstraníte, budeme moci odejít domů. Rozuměli jste tomu?“ Filmu jsem se dlouho vyhýbal, neb jeho téma považuju přinejmenším za problematické a nejednoznačné. Ale po zhlédnutí snímku Mazel, jehož byl Zandvliet scenáristou, jsem se přece jen odvážil. A to s s vidinou toho, že u mě film může zcela propadnout…což se naštěstí nestalo. Jistě, snaha ukázat několik skupinku vojáků wehrmachtu jako hlouček nevinných, vyjukaných chlapců minimálně pokulhává, přesto oceňuju, že se film při tomhle „polidšťování“ nesnaží emočně tlačit na pilu víc, než je snesitelné. A to napětí při každém píchnutí do hroudy písku se bez problémů přenáší i na diváka. Vcelku funguje i to pozvolné budování důvěry a jakési sounáležitosti, i když dané hlavně společným úkolem. Konec byl i navzdory tomu naivní, ale celkovým dojem až tolik nepokazil, za mě to budou slabší 4*. „Snad sis je neoblíbil?“ - „Ne.“ - „Pamatuj na to, co udělali. Raději oni, než my!“ (06.06.2021)

Druhá svetová vojna a jej následky, ponúkajú skutočne nevídaný počet námetov a uhlov pohľadu, ktoré možno preniesť nielen do filmových príbehov. Tento ma priklincoval do stoličky na takmer 100 minút a rozvíril mi v hlave množstvo myšlienok o sile nenávisti, ľudskosti a ich hraniciach. Film o tom, že nič nie je len čierne, alebo len biele a že zovšeobecňovanie je štatistický nástroj a mal by ním aj zostať. Veľmi intenzívny filmový zážitok! 100%. (21.05.2016)

Silné téma, silné zpracování. Film, který zbytečně nesklouzne k emocionální sentimentalitě, ale zároveň se nevyžívá v brutalitě. V USA by to nějak takhle natočil třeba Cary Fukunaga. Výborný Roland Moller (cena pro nejlepšího herce roku), který mi trochu připomínal starší verzi Matthiase Schoenaertse. Působivé souznění kamery a hudby, na plátně se tohle musí vyjímat. Dánský film roku a já říkám - proč ne? (10.04.2016)