Pasca na zlodeja

Vánoce se pomalu ale jistě blíží, tak proč si nepustit něco s tématikou, která se jim věnuje, abych nasál tu pravou sváteční atmosféru ? Ale teď vážně. Takto černohumorný thriller s prvky komedie skoro nikde nenajdete, notabene odehrávající se v zasněženém americkém městě o vánočních svátcích. Sám doma je oproti tomuto slabý odvar, tady totiž jde doopravdy o kejhák. Australský režisér Peckover a jeho pro prvotina obstáli perfektně a jen mě utvrdili v tom, že peníze někdy nejsou důležité, hlavně jde o nápad a následné kvalitní zrealizování. Již počáteční zboření sněhuláka ve mě vzbudilo pocit, že tento film bude něco netradičního, něco speciálního. Pokud jste si mysleli, že Levi Miller působí jako sympatický kluk, tak vás po pár minutách přejde smích. Jeho zvrácená duševní stránka totiž nemá v úmyslu činit hezké věci. Po zhruba dvaceti minutách se film rozjel a nepolevil. Pár scén se mi vrylo do paměti (u té s barvou bylo napětí na nejvyšší úrovni). Dočkáte se zde i pár krvavých smrtí, u kterých sice kamera neukáže přímo nehezké pohledy, ale věřte, že někdy působí to, co nevidíme a jen si představujeme, hrůzostrašněji, než to, co se nachází v našem zorném poli. Ten závěr mě fakticky dostal. Chtělo by to více takových fláků. Za mě dávám 86 % (02.12.2017)

Tvrdilo se, že se jedná o horrorovou verzi Sám Doma. Místo pastí na zloděje jsem dostal dementní děti, psychopata a cenzurované násilí. Takže jsem dostal mix komedie Sám Doma a násilného Funny Games. Jenže ani jedno z toho nejede na 100%. Vánoční atmosféra, spratek na hlídání zamilovanej do své hlídačky, do baráku se nasere zloděj a chvilku to i vypadá na nějakou tu zábavu, jenže se to přetočí do jiných vod a ve výsledku jde jen o hloupé představení hloupého násilí. A ten spratek mi pil krev po celou stopáž. Ne chováním, ale tím, že to byl prostě spratek. Chytrej, ale spratek. Nějak to asi nebudu dál rozmazávat a většina pochopila, že mi to nesedlo. Námět se snažil být originální, ale pokud už má člověk nějaký to home invasion a torture zvrácené hry na vraha a oběť za sebou, tak nedostane vlastně nic nového. Technicky je to komornější a dobrý, herecky fajn, ale přišlo mi, že tomu hodně chybí a hodně přebývá. Poslední scéna (v titulcích) tomu uškodila. 3* a.k.a 55% (06.11.2017)

„Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý. Šel v ledu, ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy.“ Fakt netuším, proč se mi u filmu vybavily verše českého klasika, ale s dovolením je lehce pozměním. „Pro ňadro chůvy šel by světa kraj, s pistolí nabitou o pusu prosí. Koledu, ale v duši smrti ráj, kluk vraždící - šik puboš, ten to kosí!“ Btw, zda měl Jaroslav Vrchlický v mládí chůvu, to nevím, já bohužel neměl. Což je možná i dobře, protože puberta se mnou taky pěkně třískala o futra, i židle jsme doma měli a nějaká lepicí páska by se taky našla... Uf, mazlík jeden, ten mi dal. Přísně vychovaný, uhlazených způsobů i mluvy, roztomilý andílek, jen ho šoupnout do betléma místo Jezulátka. Přitom těžký psychopat, s odbornou psychiatrickou diagnózou FAGU (Funny adolescent games USA). Aneb holku si vánočními světýlky ověsí, lásku jí vyjeví, ona se z toho zjeví a lítosti slzy uroní. I já. Čtyři. (27.02.2021)

Teenage Funny Games. S dávkou nepředvídatelnosti v povedeném scénáři, ale s režijně nedostatečně vystiženou vzrůstající závažností situace. Když má být ve finále hlavní oběť v největším šoku, tváří se jako v první třetině filmu, kdy ještě netušila, že to není jenom dětská hra. Padoušský spratek je ale dobře obsazený i zahraný, a cíl tvůrců rozvířit vánoční rodinnou atmosféru kouskem morbidity chvalitebný. (29.11.2023)

Nebavia ma takéto filmy. Humor miešaný s hororom nie je moja šálka kávy. Taký film v mojich očiach tým pádom nie je napínavý, ale nedokážem sa na ňom vzhľadom na prítomnosť typicky hororových ingrediencií ani zabávať. Navyše neznášam scenáre plné naschválov a blbého, nelogického správania postáv. Levi Miller je neznesiteľné megahovado roka, jeho kamoš Ed Oxenbould situáciu rozhodne nevylepšuje a na Oliviu DeJonge sa fajn pozerá, ale to je asi tak všetko (Ed a Olivia hrali súrodencov v shyamalanovke Na návšteve). Ku koncu som mal už ozaj dosť, bol som zbedačený a pri nakladaní do sanitky som sa síce uškrnul, ale za to 80% nedám. Nevedel som, čo presne mám od toho čakať (začalo sa to ako klasické home invasion podporené ako-tak vydarenou vianočnou atmosférou) a tak ma celkom zaskočilo, akým smerom sa to napokon vydalo. Scéna zo Sám doma fajn. (06.09.2018)