Snídaňový klub

80te roky minulého storočia bola veľmi divoká doba, charakteristická brutálnou komercializáciou. Nebo bolo všade červené, s veľkým bielym logom Coca Coly. Táto komercializácia sa prejavila aj v štúdiovom systéme, keď koncom sedemdesiatich rokov sa ujal pojem blockbuster. Preto si veľmi vážim tvorcov, ktorí dokázali točiť citlivé, úprimné filmy o určitej spoločenskej skupine ľudí a ich najintímnejších pocitoch. Hughesov BC je jeden z takých filmov. Niečo podobné, ako Veľké rozčarovanie, avšak s teenagermi. Z dôveryhodného zdroja viem, že Nelson sa stal vďaka tomuto filmu sexsymbolom, nie Estevez, ako by som predpokladal a u chlapov najviac zarezonovala Ringwald. (27.05.2012)

Chytrý, dokonale promyšlený a dokonale zrealizovaný film. Prostředí jedné školy a prakticky jedné třídy autorům postačilo k vyjádření generačních problémů, rozporů teenagerů s různým sociálním předurčením, a to do hloubky, dramaticky, s překvapivými zvraty a ne zcela očekávaným závěrem. Film má přes pětadvacet let, ale kdyby se měl točit dnes, nebylo by třeba měnit jedinou větu. (01.05.2011)

Generačné Hughesove filmy (s výnimkou "po funuse" uvedenej BÁJEČNEJ CHVÍLE) minuly československú mládež obrovským oblúkom a ja sa tomu s odstupom času ani nečudujem. V tej dobe sme ja a moji spolužiaci frčali na úplne iných filmoch o úplne iných témach. Jediné čo pretrvalo je nesmrteľný hit od SIMPLE MINDS. (10.9.2023) (10.09.2023)

The Breakfast Club. V Americe (spolu s filmem Ferris Bueller's Day Off) opravdu kultovní filmy, které má na svědomí John Hughes (oba taky mají už nějakou dobu na IMDb shodně 7.9/10, což je opravdu parádní výsledek, přihlédneme-li k faktu, že filmy od 8.0 jsou v TOP 250 filmů všech dob). Tak přesně tohle jsem věděl o tomto filmu a nějakou dobu jsem si jej chtěl sehnat, ale vždy jsem na něj tak nějak zapomněl. Nicméně konečně jsem to napravil a musím říct, že zvěsti nelhaly. Tohle je opravdu parádní snímek, který natočil někdo, kdo rozuměl (bohužel, John už nějaký ten rok mezi námi není, ale o jeho velkém vlivu svědčí i fakt, že na Oscarech mu udělali tuhle překrásnou poctu) duši mladého, dospívajícího člověka, který může být jakýkoliv, ale bojí se. Bojí se, že bude stejný jako jeho rodiče, bojí se, protože neví, co bude dál s jeho životem, bojí se, protože ostatní ho už nějak zaškatulkovali a on ještě neví, kdo vlastně je. A takovéhle filmy se už (bohužel) netočí. John to uměl a já si musím sehnat více filmů od něj. Parádní film s dokonalým soundtrackem a přirozenými herci. 100 %. (06.05.2013)

Přes zábavnou slupku a uvolněného ducha, není Breakfast club ani trochu mělký. Film zobrazuje pět jedinců, kteří jsou nuceni být společně uzavřeni po škole a kteří snad ani nemohou být odlišnější. Máme zde sportovce, šprta, rebela, královnu krásy a weirda. Na těchto prototypech pak tvůrci velmi efektivně ukazují, že každé podobné povrchní dělení je vlastně naprosto nesmyslné, protože zcela jistě je každý z nás složen z mnoha „součástek“ a naše osobnosti formuje v průběhu let mnoho zkušeností a jsou ovlivňovány mnoha faktory. Těmi mohou být rodinné zázemí, školní kolektiv, nebo sám boj s obrazem, který si o nás vytvořili druzí a který můžeme, pokud si nedáme pozor lehce přijmout za svůj. Breakfast club je tak především o hledání vlastní identity v období dospívání a všechna čest autorům za tak empatické zpracování života teenagera bez banalit, nebo zjednodušování. (20.01.2017)