Pelíšky

Snímek pojednává o sousedském hašteření mezi zeleně komunistickým mozkem Šebkem a urputným bojovníkem proti režimu Krausem ("Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejsi na generálním štábu! Odkdy ty držíš Boží Hod, ty dobytku, kterej se i na Štědrej večer zleješ jako mužik!”) i škádlení mezi členy jejich rodin na pozadí událostí roku 1968. Film samotný není žádným veledílem, ale obsahuje spoustu kultovních hlášek, nezapomenutelných scén i skvěle padnoucí dobové muziky. (30.11.2008)

Hořká komedie, ale zas taková legrace to nebyla. Starší ročníky mi několikrát povrdily, že místo smíchu jim z toho běhal mráz po zádech... Já se bavil do té doby, než mi i rodiče řekli, že rok 1968 se pro ně stal děsivou noční můrou a že tenhle film už vidět nechtějí... Tak přemýšlím, zda generace nezasažené socialismem pochopí správně z tohohle filmu dobu, která byla hnusná, temná a pro mnohé bezvýchodná. (08.03.2011)

Člověk to vidí popatnácté a pořád nachází nové momenty a detaily, které je třeba vyzdvihnout. Nešťastné lásky, hrozní rodiče, rozjívená mládež a zatraceně nelehká doba. Trio Jan Hřebejk, Petr Jarchovský a Petr Šabach se vytáhlo, tohle už nikdy nic nepřekoná, a není to jenom díky nerozbitným skleničkám, senzačním maminčiným nokům, chvilce na lůžku, měření medvěda, touze umřít, muži s koženou brašnou, Sašovi, který má jít do prdele nebo nástěnce. Šebkovi a Krausovi. S cynickou rozkoší si užíváme scénu za scénou, předháníme se v předříkávání hlášek, které z úst skvělých herců zazní stejně o mnoho lépe. Rok se s rokem sešel a v létě 1968 se toho změní víc, než si nejen naši hrdinové dokázali představit. Brzy pronikneme pod povrch věcí a komické skeče vyměníme za vážná témata, která předkládá zejména rodina cholerika Jiřího Kodeta. Sám zarytý odbojář se „dá pochopit“, ač místy hodně přestřeluje („Dcera je drzá a starý hypochondr tady neustále heká a heká!“). Má ostrý jazyk, ale mnohdy projeví i půvabnou zranitelnost, jeho nejbližší nicméně nehodlají zůstat jen pasivními pozorovateli jeho energických výjevů („Jak to myslíš, kyselý? Od profesora Rhona z Bubenče nemůžou být kyselé!”). Skvostný je i řvoun a chvástal Miroslav Donutil („Co se tady rozháníš, co se tady rozháníííš? Neříkal jsem ti, aby ses nechal na svátky ostříhat? Tatrmane... Zarostlej jako Ezop!“), který ovšem ani nedokáže zabít kapra. A tak bych mohl pokračovat s Holubovou, Stašovou, Vášáryovou, Duškem a dalšími. Hřebejk mísí kouzelně vtipné momenty s gesty, ze kterých mrazí. Tohle je filmová klasika, která má myšlenku i něhu. Velká poklona. A jednou provždy nehoří! (26.12.2018)

Kultovní tragikomedie, skládající se z řady volně na sebe navazujících scének ze života v naději nasáklém soumraku aniž by si to kdokoliv z účinkujících tak úplně uvědomoval. A tím se i do větší míry snad do poslední jedné zlidovělé momentky řídí. Až se skoro nenápadně hořkosladká komedie přehoupne do potemnělé a posmutnělé tragédie. Vůbec nejnepříjemnější mi ale bylo v chvílích, kdy jsem viděl v interakcích a chování postav této fresky současnost. Poškozená mentalita celé společnosti je stále více než viditelná. Spolu s Jiřím Kodetem by měl člověk chuť se pak znovu ptát: "Ty máš ve škole tu ruštinu. Jak se řekne rusky ´hajzlové´?" (01.01.2024)

Padla žlička do pelíška, kolik hvězd že asi dám? Jo, pár pěknejch - leč většinou neoriginálních a stejně pak otravně deklamovanejch hlášek a gagů, kde se hlavně všichni ksichtí a přehrávají ostošest a - a furt nic... Ano, hovno hoří, dávno bez panenek! Tak prcat! . . . Takže za typický hezký český průměrný podbízivý přeceňovaný současný film neuctivě poctivé průměrné hodnocení. U četby některých zdejších komentářů pak se mi dělá zle. Např. prý "nejlepší český film všech dob". Svatá prostoto! Je mi vás líto, pelecháři... Choďte víc do kina na dobré filmy a nečumte furt na ty čítývýnovoprímní šunty. Budete mít pak větší přehled a více zdravého úsudku... :-) . . . Každopádo pak zdravím Hřebejka (ťuky ťuky na hlavičku... ;-) a JEHO banku... °-/ - - - P.S. (8.3.2011) Dlužno ovšem přiznat, že mi Hřebejk tenkrát zkazil jednu metodu při balení bab. Jo, od té doby je mi už trapný při loudění lákat dámy "do pelíšku", tak mi zbývá už jen ta "sbírka motýlů"... (Fakt mám!!! ;o) (21.01.2006)