Musíme si pomáhať

Jan Hřebejk patří k mým oblíbeným režisérům především kvůli filmu "Pelíšky". "Musíme si pomáhat" je povedený film z období kolem druhé světové války. Polívka i Dušek jsou perfektní, přesto mě mnohem více zaujala moje NEoblíbenkyně Anna Šišková a charismatický Csongor Kassai. Mínusem je pro mě však konec filmu. Jednak mi vadí hloupě nadabovaný Richard Tesařík (proč zrovna Heřmánek?), a také ten všestranný happy end - to se sem vážně nehodí! (11.11.2008)

Opravdu skvělý film poukazující na to, že nemusí být vše tak, jak se zdá. Skvělá ústřední trojka, hudba, scénář. A ta úžasná setkání v závěru filmu, kdy se opět setkává odbojář Pecha s Davidem, na kterého hulákal "Jude ist hier!" či když se Marie má nechat odrodit Horstem, který ji chtěl předtím znásilnit. Bravo! 100% (09.07.2012)

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. (08.03.2003)

„Copak je to otázka chtění?“ Ľudský film o strašnej dobe. Hřebejka si vážim a mám rád, ale nie extra rád. Vždy mi sedeli jeho komediálne scény i vážne scény, ale nikdy mi nesedeli zmiešané dohromady v jednom filme. Musíme si pomáhat nie je výnimka. Výborne zrežírované komediálne scény (lojálny výraz, tri ruky v posteli) sa na môj vkus až príliš bijú s mrazivými a infarktovými („kľúč štrnástka“). Napriek tomu to funguje, síce nie na jednotku, ale na lepšiu dvojku určite (za ďalší mínus by som označil nadmieru používané rušivé spomalené zábery), na čom majú podiel chytľavé dialógy („Ja vím, co je buřt.“) a skvelé herecké obsadenie (Kassai, Polívka, Dušek, Huba, Šišková, Stašová, Kodet). (09.05.2009)

Snímek v drobných kresbách charakterů věrně vystihuje mentalitu malého českého člověka. Nemyslím to teď nijak zle, vše dobré se zde umocňuje. Umíme podat pomocnou ruku v stiuacích okamžiků, které se umocňují na druhou. Z mého pohledu nejvíc zaujali Anna Šišková a Csongor Kassai. Pravidvý příběh o lidských duších s nádhernou kamerou, zajímavou hudbou. Nejlepší scéna? Plivanec na dveře.Jeden pohyb jednoho herce rukou má nesčetně významů. TO JSTE ČEŠI??? (16.04.2003)