Musíme si pomáhať

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat od Jana Hřebejka viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi totiž nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Ona touží po potomkovi, on po klidu s cigaretou na palandě, společně pak skrývají ve spíži židovského mladíka. Přitom k nim nepozván dochází loajální fašista, který jim občas donese klobásky, ale ve skutečnosti má zálusk na paní domu. Válka ničí životy tisíců lidí, smutnou dobu duo Jarchovský-Hřebejk okořeňuje komickými momenty. Výsledek o tragikomické podobě hrdinství mísí hořké drama a situační komiku, přitom je velmi celistvý a velmi zkušeně uchopený. Humor je jemný, mnohdy skrytý, ale velmi účinný. Složitou partii tvůrci rozehráli skvostně zejména díky hercům – hlučný a živelný šmírák Jaroslava Duška je opět skvělý, Bolek Polívka projde zajímavou proměnou a nejen v dramatických scénách je přesný, u Anny Šiškové je s podivem, že šlo s ohledem na vyzrálý herecký projev o filmový debut. Moc mě potěšila i Simona Stašová v drobné roli. Hluboká lidskost i pokřivenost národního charakteru v jednom balíčku!! PS: Trhavá, rozostřená kamera jednou, dvakrát fajn, kameraman Malíř to s ní ovšem přepískl. (09.05.2019)

Když je průměrný člověk, který se snaží nepozorován plynout s davem a jen přežít ty hrůzy 2. světové války, donucen proti své vůli hrát si na hrdinu, může to dopadnout všelijak. Na začátku je snaha pomoci a udělat dobrý skutek a než se člověk naděje, tak ze strachu o život svůj i své manželky se začne raději paktovat s Němci, jen aby nevzbudil zbytečné podezření, že u něj v tajné spíži za skříní je schován židovský uprchlík. Tenhle film, to je prostě úžasný zážitek, který stálo za to vidět. Ani na okamžik jsem se nenudil, vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny a hrozně jsem fandil Bolku Polívkovi, aby to vše dobře dopadlo a válku přežil bez úhony. Úžasně zajímavý a napínavý příběh pak doplňují velice kvalitní herecké výkony, Bolek Polívka i Jarda Dušek potvrzují že umějí kvalitně zahrát velké role, a Csongor Kassai jako židovský uprchlík byl ve své roli absolutně přesvědčivý. Zkrátka tenhle film si budu pamatovat asi pěkně dlouho a jen tak z mé mysli nevymizí, nicméně objektivně musím říci, že přece jen film "Všichni moji blízcí", který byl na podobné téma, ve mně zanechal o něco málo hlubší otisk nežli film "Musíme si pomáhat". Každopádně ale nominace na Oscara zde byla více než zasloužená, protože tenhle film, to je úžasný filmový zážitek. Není nad čím váhat, uděluji pět hvězd. (12.01.2012)

Totální helpnutí si zas jednou, jinak ovšem jen formou podbízivě laciná směs žánrů a průměrný, obsahem falešný film s přehrávajícími až šaškujícími herci, nechutně zneužívající kontroverzní téma českého přístupu k životu za nacistické okupace k jakémusi citovému vydírání hloupého telenovelového diváka... . . . Musíme si nalhávat... že pane rejžizére... Soudě podle hodnocení, zdá se, že kalkul Hřebejkovi vyšel. Dvě hvězdičky se sebezapřením... (22.02.2006)

Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet. (02.08.2012)

Na pochopenie určitých filmov treba mať vedomosti. To som pochopil, keď som ešte o druhej svetovej nevedel nič a tento film mi nič nehovoril, možno preto ma odradil. Po opätovnom zhliadnutí a vedomí si všetkých hrôz páchaných na Židoch, mi tento film učaroval svojou drsnosťou a citovosťou, chladnosťou a jemnosťou, vážnosťou a krásnou nadľahčenosťou. Nádherný film, brutálne presne vsadené prvky tragickosti a komédie tak, aby filmu nechýbalo k dokonalosti proste nič. A Polívku nechápem, je tu proste úžasne božský. 100%. (15.06.2006)