Júri!!! on ICE

Toto je rozhodně můj anime favorit roku 2016. Že jsem se po dlouhém váhání rozhodla na seriál podívat, nelituju ani co by se za nehet vešlo! Když mi k němu zabrousí mysl, přeskakuju do fangirl módu a neváhám vykřiknout, že je to přímo poklad seslaný z nebes! Mám takovou teorii. Když se zaběhne nový žánr a křivka jeho popularity se blíží k vrcholku, objeví se seriál, jenž drahému žánru uštědří kopanec, že se div nezačne kutálet z kopce. Seriál zdánlivě plní všechna nepsaná pravidla na výbornou; dotahuje je nejen do extrému, ale až za hranici. Tak nám mecha žánr přinesl Gurren Lagann, mahó šódžo Madoku, únosy do fantasy světů vyplodily Re:Zero... a žánr sportovního anime pro slintající puberťačky vyústil v Yuri!!! on ice. Seriál nás nešetří. Hned v prvních minutách nás omráčí supersamcem Viktorem a první epizoda nastíní, kam se celá záležitost bude ubírat. Jenže nakonec nic není úplně tak, jak byste to čekali od žánrových předchůdců. Takže proč toto není označené jako shonen-ai? Odpověď je absurdně prostá. Protože toto je sportovní anime. Centrem pozornosti zde není fanservis, ale krasobruslařský šampionát. Vztah Viktora a Yuriho není míněn jako pastva pro oči yaoistek (i když výsledek může být stejný), nýbrž jako představení realistického, přirozeně se vyvíjejícího vztahu dvou lidí. Bez nadsázky. Bez nálepky. A já tleskám a roním slzy dojetí. Jen tak dál, Japonsko! >confirmed: YoI saved 2016 (25.11.2016)

Heh, tohle bude obtížné. Ale popořadě. Nejprve budu muset se sklonit před tím, jak se povedlo krasobruslení vyobrazit. Jsem v tomhle sportovním oboru laikem, ale i tak jsem si rukou přejížděl po bradě, jak zvládnou animovat jízdu na ledě a pracovat s hudbou. Obě pasáže se zadařily na známku nejvyšší a i když si sem tam pomohli při skocích malinko jednodušší kresbou, mělo to stále úroveň. Pobavil mě i pohled do zákulisí závodů. Nejsem si jistý, jestli jsou krasobruslaří takoví narcisové, co se takhle často fotí a sežrali by svůj odraz na ledě, ale seriálu jsem to naprosto věřil (reakce "kamarád nedošel, tak si jdu udělat selfíčko se Sagrada Família" mě donutila vyprsknout). Je jasný, že když tu máme sportovní žánr, kde estetika je alfa omega, tak je nutné mít adekvátní animaci a tu dostáváme. Kde se pro mě lámal chleba, jsou postavy a děj. Viktor, i přes všechny jeho excentrické reakce, téměř až infantilní projevy a místama, no, naturalisticky nekorektními pohyby a chováním, je skvělý, vážně. Věřil jsem mu jeho dojetí, zápal, jak si užívá svoji pozici a co chce Yurimu předat. Nechci být xenofob, ale není to jedna z prvních pozitivních ruských postav? Jenže jeho svěřenec Yuri svůj příběhový závod nezajel nejlépe. Nelíbil se mi jeho rychlý vzestup nahoru. Nelíbila se mi jeho nesourodost, kde by se lekl i slunéčka sedmitečného a o pár vteřin později zajede jízdu života. Jenže až jeho finální rozhodovací salto mortale v posledních 2 epizodách ho shazuje do vod postav děsivě nerozhodných, melancholicky přepálených a na jeho věk hrůzostrašně nesamostatných. S dějem to bohužel není o tolik lepší. Zábavný, ale pro mě až moc krátký úvod se brzo přelije do repetivního závodění, kde je málo humoru, málo napětí (na můj vkus se málo kazí a výkony se šponují výs a výš, až není kam), málo času na představení dalších postav (vyjma druhého Yuria) a závěr je hodně předvídatelný. Výjimečně jsem toho názoru, že Yuri!!! on Ice by slušelo víc dílů. Samotná kapitola budiž i vztah Yuriho a Viktora, který ať už je mile otcovský, tak je pro mě předimenzovaný na hranu homosexuality. A to mě přivádí k závěru, že Yuri!!! on Ice bude jeden ze seriálů, jehož hodnocení bude genderové. Zajímala by mě statistika, ale vsadil bych se, že ženy budou dávat zdějším krasobruslařům vyšší známky. Pro mě to byl upřímný, v rámci sportovního šuplíku velmi povedený anime, jehož krátký program (až moc krátký) zvládl obstojně i díky již zmíněným detailům typu český krasobruslař anebo dobře vyslovované cizí mluvě (malinko mě jen prudil zvuk mrskání biče při skocích anebo nepochopitelně necitlivý telefonát během závodu). Jaká bude volná jízda? (13.01.2017)

Dívám se, že mi zase chybí komentář u jednoho anime, kterému jsem navzdory většinovému nadšení napálil nízké hodnocení, a tak by bylo fajn podat vysvětlení předtím, než mi zase nějaká rozlícená duše s rozvibrovanými prsty a pěnou u huby nablije výživnou zprávu do pošty. Zkusím nejprve podat retrospektivně, které tři věci mi z tohoto anime utkvěly nejvíce v paměti: krásný opening, hromada BL fanservisu, který na něžnější část publika působí jako dráždidlo na Pavlovovy psy (Odagiri efekt hadra), a postavy, ke kterým jsem necítil vůbec nic. Je to v podstatě taková pohádka s velmi prostinkým příběhem, kde jsou na sebe všichni hodní, není tam žádný větší konflikt, humor je na úrovni základní školy a každou postavu lze charakterizovat jedinou vlastností. Animace je na velmi slušné úrovni – je patrné, kolik lidí bylo v produkci zahrnuto a jak si dali záležet s animováním krasobruslařské choreografie, ale že bych animaci označoval jako jednu z nejlepších v historii anime? To jsou příliš silná slova. +++++ Často o YoI slyším, že jde o anime, které homosexuály zobrazuje jako normální lidi. Jistě lze tvůrce pochválit za to, že na rozdíl od mnohých jiných anime zde LGBT lidé nejsou stigmatizováni jako slizké, úchylné bytosti. Na druhou stranu ale YoI působí jako takové růžové zasnění, ve kterém nikdo nemá s homosexualitou ve sportu problém a všechno probíhá tak hladce, jako by snad žádná diskriminace neexistovala. Tvůrci by u mě zabodovali, kdyby naopak ukázali, že procházka růžovým sadem to pro LGBT sportovce rozhodně není, notabene v Japonsku. Rozumím, proč si YoI získalo po světě takovou oblibu: navzdory zimnímu sportu jde o anime velmi hřejivé (sic!), leč mně se do noty vůbec netrefilo. Možná se na mém zklamání podepsal i v té době opravdu všudypřítomný a hlučný dívčí fandom, který bylo takřka nemožné při sledování ignorovat. Lepší 2*. (21.10.2022)

Čarokrásná animace bruslí, ledu, sněhu a ladnosti všech pohybů, která sice jde dohromady s okouzlující kariérní pohádkou titulního útlocitného hrdiny, ale už si příliš nerozumí s pár vedlejšími odbočkami. Motivace dalších postav mi totiž doteď přijdou trochu mimo a ať už jeden soupeř romanticky touží po životě se svojí sestrou nebo jiný zase při každé povedené jízdě orgasticky vzdychá (a nejen vzdychá), je mi to nepříjemné, i když jsem s anime absolvoval už ledacos. Nižší hodnocení mě tak nakonec hodně mrzí, protože je mi seriál sympatický už svým vznikem, nadšenou fanouškovskou základnou nebo vzácným úkazem českého sportovce v asijském počinu. Emil Nekola je můj hrdina a to, že je jeho jméno inspirováno legendárním Čechoslovákem Ondrejem Nepelou je tak srdečné pomrknutí, že rád odpustím i minimální prostor právě pro tohoto závodníka. Počáteční nadšení z každého závodu opadne, nedokreslené vztahy mezi oběma Juriji nebo mezi nimi a jejich trenérem mi dávají pocit, že z každé epizody vidím jen polovinu a jediným důvodem, proč jsem do poslední chvíle chtěl při bodování rozhodčích vytasit i čtvrtou hvězdu, zůstává zase onen zmíněný audiovizuál. Jakmile hudba souzní s obrazem nebo dokonce publikum začne zpívat, jihnu během jediné vteřiny. Ve srovnání s nemalým očekáváním je to ale nakonec o pár desetinných čísel málo. (26.12.2022)

Hmm... Nevím, jak to kdo dokázal, že na tak brutální boys-love se můžou dívat i lidi, co jsou mimo cílovku a dokonce ocenit kvality tohohle dílka. Ale dokázali to, možná už jen skvělým openingem, a já se po dlouhé době mohl se zaujetím podívat na nějaké anime. Snad mě to nepřitáhne ke Free a podobným srandám. (31.01.2017)