Eseter

Určitě momentálně (a již několik let) můj nejoblíbenější seriál. Nejdůležitější je pro mě hlavní postava Yuuri a jeho překonávání nízkého sebevědomí a úzkostí, jeho honba za vítězstvím a touhou ukázat se světu a Viktorovi. Jednotlivé kvalifikace a soutěže jsou hodně napínavé. Ostatní postavy jsou zábavné a sympatické, nenapadá mě žádná, kterou bych neměla ráda (dokonce i Yakova!).

To nejlepší z čínské produkce, co jsem zatím měla možnost vidět. Jeden z mála seriálů, kde stopáž není přepálená a 50 epizod opravdu oceníte - rozdělení děje na tři části: přítomnost, flashback dlouhý 30 dílů (lol) a opět přítomnost, byl hodně dobrý nápad, který funguje. Rozhodně lepší styl vyprávění, než který je zvolen v novele (nelineární příběh). První dva díly jsou docela silná káva a nedivila bych se, kdyby většina diváků seriál vzdala. Pro mě to tedy nebyl příjemný zážitek, vlastně jsem si po většinu první epizody říkala jen: co to sakra sleduju a proč to ostatní hodnotí tak vysoce? (Dnes mě první epizoda velmi baví a ráda si ji pouštím znovu.) S třetí epizodou, kdy se vracíme 16 let do minulosti, začíná být seriál mnohem schůdnější a je jednoduché zažrat se do děje. O jaký seriál ale jde a že se dívám na něco výjimečného, mi došlo až s epizodou 15 (útok na Lotus Cove a srdceryvné volání Jiang dětí, aby je rodiče neopouštěli). I u The Untamed platí to, co u spousty jiných c-dramat, a to že vývoji postav a vztahů mezi nimi se věnuje velmi mnoho času, u některých věcí se zdá, že až zbytečně moc, aby pak všechno toto mělo dohru a trpělivý divák je odměněn velkou emocionální náloží a dopadem, všechno má větší váhu, než kdyby děj a charaktery postav byly vykresleny pouze zkratkovitě. Ano, rozpitvávejte se v tom prosím. Vztahy mezi sourozenci, rodiči a dětmi, přáteli i nepřáteli na život a na smrt se tu rozebírají opravdu do hloubky, zvlášť ty sourozenecké vztahy mě velmi dojaly. Ústřední romance funguje dokonale (tvůrci kličkují kolem cenzury velmi obratně). The Untamed vám přinese mnoho, opravdu mnoho bolesti, zároveň je to ale také velmi zábavná podívaná s poutavým, originálním příběhem o dobru a zlu.

V Česku velmi podceňovaný seriál, na západě považovaný za kvalitní nadčasové dílo. Ono se může stát docela snadno, že člověk neprávem ohodnotí nízko, pokud zaregistruje jen nějaký náhodný díl v TV, nebo skončí u první řady (kterou ale já osobně také považuju za zábavnou). Ve skutečnosti jde o mnohovrstevnatý seriál, z čehož jsem paf i po letech, kdy se k němu vracím zas a znova.  Jako teenagera mě velmi ovlivnil a byl pro mě důležitý, ale nedokázala jsem ho ocenit tak, jak by si zasloužil. Utekla mi spousta narážek, odkazů, dokonce v některých případech i humor, ale hlavně melodramatická část seriálu mě kdysi skoro vůbec nezajímala a filler epizody s nějakým monstrem týdne byly mé nejoblíbenější. V dospělosti se k Buffy neustále vracím a mnohem víc se zaměřuju právě na dramatickou část seriálu, velmi reálný vývoj postav, vynalézavé převedení skutečných společenských problémů ale hlavně osobních témat do fantasy světa. S každou další řadou se navíc kvalita velmi zvyšuje, vrcholem je pro mě šestá série. Oprávněně je velmi známý díl Once More, With Feeling, za mě velmi oblíbená epizoda je také Tabula Rasa, ze čtvrté řady například brilantní Hush nebo Restless!!! Když si to tak vezmu, je to 20 let, kdy jsem Buffy viděla poprvé a stále je to má srdcovka <3

Moc příjemné sledování. Já jsem čekala, že to pojede na podobném vtipu a tempu jako What we do in the shadows, ale je to mnohem umírněnější a zaměřené více i na dramatickou stránku. Víc než příběh táhnou tenhle seriál sympatické postavy a skvělí herci (krom ústřední dvojice i Rory Kinnear, Con O'Neill + všichni ostatní). Většina epizod končí nějakou boží písničkou. Doufám, že se dočkáme druhé řady - otevřené finále k tomu úplně vybízí. Navíc, jestli to má být rom-com, tak by se v rámci žánru hodilo, abychom dostali happy-end!

Velký potenciál, který bohužel nebyl naplno využit, což pravděpodobně nebyla úplně vina tvůrců, ale svou roli sehráli jak cenzura, tak krácení rozpočtu a jiné problémy. Kdyby tvůrci měli volnou ruku a větší rozpočet mohla to být opravdu špica. První třetina seriálu ještě vypadá hodně nadějně, ale pak se zápletka začne ubírat různými směry a ve výsledku vlastně nikam, to celé je doplněné nelogickým vývojem děje a chováním postav. Věci, které by se daly vyřešit velmi jednoduše slouží pro komplikovanou zápletku. Čeho mělo být víc: flashbacků! Flashbacků z doby před 10 000 lety. To jsou silné chvíle seriálu. Překvapivě vedle průhledných zápletek a facepalmových situací jsou tu geniální, zábavné i tragické momenty či dvojjaké situace (tento vzorec se velmi často opakuje a vůbec to nevadí). To nejlepší, co Guardian umí nabídnout jsou ale postavy. Charisma dvou hlavních protagonistů, ale i celé skupiny SDI je neuvěřitelné. Těžko si je všechny nezamilovat. Dokonce i Lin Jing-ge, kterého jsem ze začátku nemusela, si mě nakonec získal. Nejvíc ale září herci Bai Yu a Zhu Yilong. Oba jsou skvělí, ale ve společných scénách teprve vynikne jejich talent, charisma a neskutečná chemie. Zhao Yun Lan je jedna z nejzajímavějších postav - sympatický, zábavný a především velmi empatický hrdina. Můj další oblíbenec byl Guo Changcheng - miluju losery, kteří se nakonec ukážou jako ti nejdůležitější a nejschopnější lidé, kteří zachrání svět. I když některé věci byly zvládnuty hodně špatně, přesto Guardian stojí za zhlédnutí, seriál ze mě vyždímal emoce, dojal mě a zahřál u srdce. Krásným bonusem je povedené intro a úvodní znělka.

Dirk je místy velmi slabý seriál, jenže má spoustu dobrých momentů a velmi sympatické postavy, které je snadné si oblíbit. Hlavní zápletka není moc zajímavá a není vůbec podána chytře a přirozeně a spousta věcí tu vyznívá dost nuceně. Smutné jsou taky některé pokusy o humor, někdy to vyjde, ale spoustukrát ne. Postava Dirka až hodně připomíná Doctora (Who) anebo Sherlocka (BBC). Ale. Ano, je tu spousta ale. Naprosto úžasné postavy – aj ten neoriginální Dirk. Bart a Kena si nejde nezamilovat, stejně jako dvojici Rigginse a Friedkina, Rowdy 3, Farah Black... Téměř každý hrdina má něco do sebe, a ten hlavní, Todd, ač se zdá ze začátku jako nudný klaďas, má ve skutečnosti hloubku a zajímavou, kontroverzní minulost. Soundtrack je skvělý a přidává scénám tam, kde to děj a postavy úplně nedokážou. Dirk Gently se snaží až moc, většinou mu to nevychází, ale stejně si ho nakonec zamilujete. Pravděpodobně. Edit: Druhá řada si mě naprosto získala. --Možná při druhém zhlédnutí bych se na první řadu dívala už jinak. V každém ohledu velmi povedené díly.

North and South je asi vůbec nejkrásnější románová adaptace od BBC. Věděla jsem, že se mi bude líbit už při prvním zaznění melodie v úplně první scéně (dokonalý Mr Phipps). Velmi dobře se povedlo vykreslit stále-ještě-zasněný Jih a proti němu již za ziskem se honící průmyslový Sever - obě místa skvěle reprezentovaná hlavními hrdiny Margaret Hale a Mr Thorntonem. Opravdu působivá romantická mini-série, s krásně ponurou, melancholickou atmosférou. Jako obvykle, velmi dobré herecké obsazení, ale Daniela Denby-Ashe tomu všemu vévodí, je opravdu neobyčejná!

Jsem okouzlena především námětem, protože se tu řeší to nejdůležitější, a to deprese a úzkosti, rasová diskriminace, homofobie, a vůbec prostě utlačování menšin, nebo těch, co se nějakým způsobem liší. Celé je to navíc zabalené do zombie dramatu. Děj první řady je srdcervoucí a dojemný, především Kieren; jeho návrat domů, vyrovnávání se se smrtí a životem a přijetí odpovědnosti za své činy. Druhá řada je ještě o kousíček lepší než první, nepolevilo se tu na obsahu, stále se řeší důležitá témata, stále je to neskutečně smutné ale zároveň velmi zábavné. Není tu snad žádná nezajímavá, nudná postava, hlavně mě ale bavil Philip - opravdu dobrý vývoj postavy v průběhu seriálu, z nových postav mě nejvíc zaujala Maxine (úžasná) a Simon (ještě úžasnější, Emmett J Scanlan je tu téměř k nepoznání). Soundtrack okouzlil všechny a také mě, Keatona Hensona jsem si velmi brzo zamilovala. Pusťte si In the Flesh a modlete se se mnou za třetí řadu!