Júri!!! on ICE

Heh, tohle bude obtížné. Ale popořadě. Nejprve budu muset se sklonit před tím, jak se povedlo krasobruslení vyobrazit. Jsem v tomhle sportovním oboru laikem, ale i tak jsem si rukou přejížděl po bradě, jak zvládnou animovat jízdu na ledě a pracovat s hudbou. Obě pasáže se zadařily na známku nejvyšší a i když si sem tam pomohli při skocích malinko jednodušší kresbou, mělo to stále úroveň. Pobavil mě i pohled do zákulisí závodů. Nejsem si jistý, jestli jsou krasobruslaří takoví narcisové, co se takhle často fotí a sežrali by svůj odraz na ledě, ale seriálu jsem to naprosto věřil (reakce "kamarád nedošel, tak si jdu udělat selfíčko se Sagrada Família" mě donutila vyprsknout). Je jasný, že když tu máme sportovní žánr, kde estetika je alfa omega, tak je nutné mít adekvátní animaci a tu dostáváme. Kde se pro mě lámal chleba, jsou postavy a děj. Viktor, i přes všechny jeho excentrické reakce, téměř až infantilní projevy a místama, no, naturalisticky nekorektními pohyby a chováním, je skvělý, vážně. Věřil jsem mu jeho dojetí, zápal, jak si užívá svoji pozici a co chce Yurimu předat. Nechci být xenofob, ale není to jedna z prvních pozitivních ruských postav? Jenže jeho svěřenec Yuri svůj příběhový závod nezajel nejlépe. Nelíbil se mi jeho rychlý vzestup nahoru. Nelíbila se mi jeho nesourodost, kde by se lekl i slunéčka sedmitečného a o pár vteřin později zajede jízdu života. Jenže až jeho finální rozhodovací salto mortale v posledních 2 epizodách ho shazuje do vod postav děsivě nerozhodných, melancholicky přepálených a na jeho věk hrůzostrašně nesamostatných. S dějem to bohužel není o tolik lepší. Zábavný, ale pro mě až moc krátký úvod se brzo přelije do repetivního závodění, kde je málo humoru, málo napětí (na můj vkus se málo kazí a výkony se šponují výs a výš, až není kam), málo času na představení dalších postav (vyjma druhého Yuria) a závěr je hodně předvídatelný. Výjimečně jsem toho názoru, že Yuri!!! on Ice by slušelo víc dílů. Samotná kapitola budiž i vztah Yuriho a Viktora, který ať už je mile otcovský, tak je pro mě předimenzovaný na hranu homosexuality. A to mě přivádí k závěru, že Yuri!!! on Ice bude jeden ze seriálů, jehož hodnocení bude genderové. Zajímala by mě statistika, ale vsadil bych se, že ženy budou dávat zdějším krasobruslařům vyšší známky. Pro mě to byl upřímný, v rámci sportovního šuplíku velmi povedený anime, jehož krátký program (až moc krátký) zvládl obstojně i díky již zmíněným detailům typu český krasobruslař anebo dobře vyslovované cizí mluvě (malinko mě jen prudil zvuk mrskání biče při skocích anebo nepochopitelně necitlivý telefonát během závodu). Jaká bude volná jízda? (13.01.2017)

Děj se dá shrnout jednou větou: Krasobruslař se po neúspěšné sezóně snaží pod vedením nového trenéra dosáhnout úspěchu. Ale o děj nejde. Jde o nádhernou animaci, nepředstavitelnou práci s choreografií a hudbou tanců na ledě, s emocemi, s napětím. Seriál ukazuje svět špičkových krasobruslařů jako místo plné rivality, ale i přátelství a podpory. Perfektně popisuje jednotlivé charaktery krasobruslařů a jejich rozdílnou motivaci. _____ KOUSEK DĚJE Shounen ai je to velmi krotké, až cudné. I když první díl naznačuje něco jiného, ve skutečnosti se dočkáme jen pár objetí a přátelských polibků. Ale když se podíváme na Yuriho na ledě, na jeho tanec, výraz, skladbu a choreografii, tak není pochyb. Každé jeho vystoupení je, jakoby se s Viktorem miloval. _____ Potěší česká stopa (české vlajky a dokonce i český krasobruslař). Škoda, že nedostalo víc prostoru soupeření mezi Yurim a Jurijem, které v začátku přineslo do seriálu obstojné napětí a dynamiku. SHRNUTÍ: Miluji krasobruslení a miluji anime. Jejich propojení je tak pro mě téměř dokonalou lahůdkou. (07.06.2019)

Mám po pár týdnech zase chuť něco ohodnotit i slovně a moc mě těší, že je to zrovna Yuri!!! on ice! Měla jsem toto anime v plánu už nějakou dobu, ale rozpolcená hodnocení mě trochu odrazovala, bála jsem se shitty animace a nucené shounen ai. Ale zbytečně. Nakonec jsem Yuriho dostala od svého Secret Santy na anime-planet a konečně se díky němu odhodlala si ho pustit. A musím říct, že mě to opravdu chytilo už od prvního openingu (který je mimochodem dokonalý a ani jednou jsem ho nepřeskočila, naopak jsem si ho vracela, abych si ho mohla užít znova) až do posledního endingu. Nečekala jsem, že mě vztah Viktora s nedospělým Yurim a repetitivní krasobruslařská vystoupení, dokážou tak úspěšně několikrát dojmout, pobavit a udržet mě zvědavou. Každé vystoupení mě bavilo, přestože animace s postupem času byla trochu zjednodušenější, ale na Yuriho číslech se animátoři naopak nikdy nebáli zanechat víc práce. Líbila se mi hudba, žádný charakter mě vyloženě nevytáčel, bylo to wholesome, pozitivní, milé a plné motivace, vzestupů a pádů, nervozity, kamarádství i rivality. Yurimu jsem fandila z celého srdce, i když tomu možná malinko napomohl Toyonaga Toshiyuki, který je jedním z mých nejoblíbenějších seiyuu. Mužská láska je tu přirozená, nestereotypní, nikdo z ní nedělá big deal. To já můžu. Stejně jako Monoxid se přepínám do ultimate fangirl módu a dávám malinko slabších pět, ale míň dát prostě nemůžu. (22.12.2021)

Hmm... Nevím, jak to kdo dokázal, že na tak brutální boys-love se můžou dívat i lidi, co jsou mimo cílovku a dokonce ocenit kvality tohohle dílka. Ale dokázali to, možná už jen skvělým openingem, a já se po dlouhé době mohl se zaujetím podívat na nějaké anime. Snad mě to nepřitáhne ke Free a podobným srandám. (31.01.2017)

Čarokrásná animace bruslí, ledu, sněhu a ladnosti všech pohybů, která sice jde dohromady s okouzlující kariérní pohádkou titulního útlocitného hrdiny, ale už si příliš nerozumí s pár vedlejšími odbočkami. Motivace dalších postav mi totiž doteď přijdou trochu mimo a ať už jeden soupeř romanticky touží po životě se svojí sestrou nebo jiný zase při každé povedené jízdě orgasticky vzdychá (a nejen vzdychá), je mi to nepříjemné, i když jsem s anime absolvoval už ledacos. Nižší hodnocení mě tak nakonec hodně mrzí, protože je mi seriál sympatický už svým vznikem, nadšenou fanouškovskou základnou nebo vzácným úkazem českého sportovce v asijském počinu. Emil Nekola je můj hrdina a to, že je jeho jméno inspirováno legendárním Čechoslovákem Ondrejem Nepelou je tak srdečné pomrknutí, že rád odpustím i minimální prostor právě pro tohoto závodníka. Počáteční nadšení z každého závodu opadne, nedokreslené vztahy mezi oběma Juriji nebo mezi nimi a jejich trenérem mi dávají pocit, že z každé epizody vidím jen polovinu a jediným důvodem, proč jsem do poslední chvíle chtěl při bodování rozhodčích vytasit i čtvrtou hvězdu, zůstává zase onen zmíněný audiovizuál. Jakmile hudba souzní s obrazem nebo dokonce publikum začne zpívat, jihnu během jediné vteřiny. Ve srovnání s nemalým očekáváním je to ale nakonec o pár desetinných čísel málo. (26.12.2022)