Osudový dotyk

První třetinu si mráz udělal z mých zad autodráhu, zhruba v polovině jsem netušil, která bije a nečekané posuny v ději mně držely v napětí a na konci bylo v mém případě o dalšího spokojeného diváka navíc. Hutná atmosféra, výborná režie a hlavně zajímavý příběh dělají z The Butterfly Effect podívanou, která nenechá vydechnout. Potom se i logické díry ve scenáři a skutečnost, že téma časových paradoxů není nikterak objevné (a bylo zde již zpracováno v mnoha lepších provedeních), dají s klidným srdcem prominout. Tenhle film dokáže hodně zaujmout. A jen tak na okraj, Amy Smart je nádherná :o) (22.01.2005)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Dobrý nápad, který ovšem zůstal nedotažený. Jakoby scénárista nevěděl, jak dál. Takže onen dobrý nápad začal opakovat v různých variacích a pak to ukončil, aby se to netáhlo donekonečna. Bohužel se tak vytratí v úvodu skvěle vybudovaná atmosféra a film upadá do šedi průměru. Naštěstí se to děje pouze pozvolna a konec přichází relativně včas. Mohlo by se zdát, že můj komentář je v rozporu s mým hodnocením. Chápejte tento výlev spíše jako postesknutí nad tím, že skvělá myšlenka tak nějak vyšumí do prázdna. (30.04.2006)

Jedna z mnoha variací na sci-fi povídku The sound of thunder od Bradburyho. Sice ke konci se už do toho autoři začali trochu zamotávat a začaly se objevovat různý drobnosti, co si navzájem odporovaly, ale já to prostě beru jako takovej jeden velkej úlet na LSD a hotovo :-) Nemá cenu se v tom pitvat a hledat nějaký chyby a díry v logice. To si ten film vůbec neužijete. Jinak já jsem k filmu objevil čtyři alternativní konce. Tři z nich jsou skoro stejný (liší se cca posledních 30 sekund filmu) a jeden je teda výrazně odlišnej. Ale ani jeden z konců mi nepřišel zrovna jako nic moc extra. Pro mě to úplně na 5 hvězdiček neni, ale rozhodně to řadim mezi filmy, který stojej za vidění. (30.09.2010)

Neustálá bezvýchodnost a beznaděj v perfektním obalu časových skoků a následných katastrof. V době, kdy byl Osudový dotek ještě neznámým videokultem, jsem zůstal před obrazovkou opařen, protože takovýhle režisérský debut je učiněným zázrakem. Není moc filmů, u kterých si divák víc přeje šťastný konec, protože těch průběžných špatných je na jednu nervovou soustavu až moc. Někdy dosáhneme vítězství jen skrze oběti. (08.12.2005)