Najtemnejšia hodina

K Nejtemnější hodině jsem měl od začátku výhrady, trailery mě nikterak zvlášť nepřesvědčily a očekával jsem sterilní oscarovku s výborně namaskovaným Gary Oldmanem, který mě posledních pár filmů už také příliš nebaví. No jenže mě naprosto vytrhl z letargie už samotný začátek, který není našlapaný nějakými "wow momenty," je "pouze" výsledkem precizní filmařiny Joe Wrighta (na jehož Pokání nedám dopustit) a mě to dokázalo naplno vtáhnout do dokonalého zážitku a už nepustilo takřka po celé dvě hodiny. A krom režie v tom hraje zásadní roli ještě několik proměnných. A tou hlavní jsou samozřejmě herci, kteří byli precizně vybráni a pevně zapadli do svých rolí. Počínaje samozřejmě Oldmanem, proti jehož čerstvému Zlatému glóbu a pravděpodobně i oscarovi nemůže říct nikdo ani popel, sympatické Lily James, která je takřka k nepoznání a už od Popelky mě neskutečně baví a konče mým oblíbencem Benem Mendelsohnonem, který se konečně dočkal pořádného přívalu výrazných rolí. Zde sice nemá roli nikterak vděčnou, ale ke konci jsem dospěl k závěru, že se mu i tentokrát z této příležitosti povedlo vymačkat maximum. A tou druhou neodmyslitelnou částí je samozřejmě podmanivá a správně tíživá hudba Daria Marianelliho, kterého sice nemám tolik naposlouchaného jako jiné hollywoodské stálice, ovšem v Darkest Hour jsem si každý Churchillův výrok v korespondenci s perfektním ozvučením neuvěřitelně užíval. Dvojkombo s Dunkerkem určitě bude velmi příjemné zpestření pro domácí sledování, v jistém ohledu bych se dokonce nebál říct, že je Nejtemnější hodina ještě napínavější než Nolanovo loňské veledílo. Zatímco se totiž Dunkirk zabývá tou praktickou částí operace Dynamo, tento film se zabývá vším, co se dělo na pozadí a musím směle uznat, že se tentokrát tvůrcům povedlo vyrazit mi dech. A to jsem takhle zkraje roku nečekal. (11.01.2018)

Nevím, jaký byl váš motiv, ale mě události května 1940 ("na prahu jedné z největších bitev historie") v britském zákulisí opravdu zajímaly a Wrightův film absolutně nezklamal. Vyniká v něm sám obdivuhodný Churchill, rázný, přímý a zarputilý, tak téměř k nepoznání skvěle maskovaný Oldman - vůdčí, stařecký, s tíhou světa na svých ramenou. Šlape to jak hodinky, nepostrádá silný scény jako marně prosebný telefonát FDR, výlev zlosti nad Hitlerem, nebo roztomilou (byť smyšlenou) cestu metrem na Westminster. Ano, je to sice "klasičtější", ale za mě předčí Nolanův DUNKIRK a říkám si, jak přesně takovým osobnostem dlužíme vděk a to je studovat. Tak tenhle bude na Winstona. (doporučuji poslechnout si 11. díl podcastu Hardcore History - "Thoughts on Churchill") (08.02.2018)

Hm, (další) lekce z dějepisu, no. Sice celkem svižně zrežírovaná, poměrně často odlehčovaná jemnými vtípky, ale v jádru stále příliš konvenční, suchá a nenápaditá. Přece jen jsem čekal, že to Wright nějak autorsky ozvláštní (jako Nolan svůj Dunkerk). Ale bohužel... Standardní filmový pomník skutečnému velikánovi, za jehož ztvárnění bude jiný (herecký) velikán sbírat ceny. Nejspíš zaslouženě, i když snad všichni víme, že zlatého plešouna měl Oldman dostat už dávno - nebo je tu někdo, kdo by mu ho z fleku nedal například za jeho famózního psychopata z Leona?! 60 % (11.01.2018)

Vynikající Gary Oldman (pod maskou se vůbec neztrácející, naopak hrající nejen očima, ale i hlasivkami, všemi bradami a tak dále) a další herci v čele s Kristin Scott Thomas a Benem Mendelsohnem, Wrightova režie vyšperkovaná řadou atraktivních záběrů... A občas bohužel tak trochu nudný scénář s poněkud lacinou scénou v metru, která by nebýt Oldmana působila ještě hůře. Přiznám se, že jsem od Nejtemnější hodiny čekal "druhého Lincolna", námět je přece jenom velmi podobný, ale i když jsem se ho nedočkal, byly to rozhodně dobré dvě hodiny. (16.01.2018)