Černobílá spravedlnost

Prve dve tretiny filmu boli pre mna rovnako nudne ako Hurt Locker, kvôli strasne chladnemu pristupu k postavam a nezucastnenemu dokumentarnemu stylu akym je film natoceny. Od sceny: mal si ho zabit len akoze a nie naozaj, to zacala byt neskutocna sranda na ucet tvorcov, ktora vyvrcholila v sudnom procese s ocakavanym verdiktom. Tento film podla mna ani tak nie je o rasizme, ale hlavne o hluposti. Na jednej strane je banda hlupych deti z jednej skupiny, ktore sa rozhodnu provokovat druhu napriek tomu, ze sa to odohrava v casoch ked su obidve skupiny na noze a ta druha je pri moci a plne ozbrojena. Na druhej strane je banda idiotov, ktora ma momentalne moc a zbrane, takze si myslia, ze môzu vsetko. Co ukazuje, ze aj ked je nejaka skupina pri moci, tak by predstalen mala aspon trochu selektovat komu zo svojich da absolutnu moc, pretoze sa to môze vsetkym vypomstit. No a ked sa dve taketo skupinky idiotov a debilov vo vyhrotenych casoch stretnu, tak to skonci tak ako v tomto filme. Bohuzial Kathryn Bigelow to nepodala tak, ze by som mal chut sa nad tym zamysliet a nejak poucit, ale po dlhych minutach nudy som sa zacal nakoniec smiat. Napriklad ten zaverecny proces vo mne nevyvolal pocity bezradnosti nad tym, ze spravedlonst nezvitazi, ale skôr to pôsobilo ako prvoplanova fraska z nejakeho Hallmarkovskeho filmu. Za to, ze som sa nad blbostou niektorych postav bavil davam aspon jednu hviezdicku. 2/10. (22.09.2018)

Môže byť, i keď je to už celé stále dokola rasizmus bielých proti čierným. Ak ľudia začnú ničiť celé mesto, tak policajti sa majú iba pozerať. Je normálne, že musia zakročiť. A nedivím sa policajtom, že sa boja a potom robia strašne zlé veci nevinným čierným chlapcom. Ničenie, rabovanie a frustrácia môže plodiť iba zlo, mierový pochod vždy bude lepší. Treba sa pozrieť do minulosti na Martina Luthera kinga či Gandhiho. 8/10 (20.02.2021)

Tak nám úlisná Katka po čtyřech letech opět vylezla z pokrytecké žumpy politické korektnosti, začenichala tendence oskarové vlny a patrně zatoužila příští rok vytrhnout z rukou negromilitantní obrkrávy Džády Pičr Kovářové tentokrát počítám už nikoliv rasisticky zlatou, nýbrž tmavě ebenovou sošku nahatého prdeláče. Uplácala proto z hoven skutečně skutečné události bezprecedentního xenofobního vraždění a ponižování ubohých negroameričanů, o kterých sice nikdo nikdy nevypověděl, jak se přesně udály, nicméně Katka naprosto korektně fabulovala směrem k ceně akademie, která se má v únoru 2018 přejmenovat na Kunta Kinte. Fabulovala samozřejmě naprosto pravdivě, ani trochu tendenčně a naprosto v souladu s tím, jaxe to všechno jistojistě doopravdy stalo. Tedy tak, že pseudokástingově i herecky naprosto perfektní, zkurvený bílý policejní rasista, skoro odpornější a slizštější než Věčný žid, vraždí a psychicky týrá skupinku ultrasympatických, přátelských, usměvavých a mírumilovně blúsujících černoušku, zářivé to budoucnosti Detroitu. Každý, kdo se tam v posledních patnácti letech prošel z Dearbornu do Cantonu, přežil bez újmy, možná bez peněženky i mobilu, ale přežil, může dozajista potvrdit, jak moc by bylo přínosné a poučné natočit také dvojku tohoto sluníčkářsky manipulativního, nudného a neúměrně dlouhého svinstva, snad horšího než žabožroutské imigrační agitky, s názvem třeba Deathroit II: Návrat do Deathroitu. Poté, co otrokář spálil ten fuj fuj segregační a rasistický bič, zatočil s xenofoby a Toyota sežrala americký automobilový průmysl, odešla z města většina bílého obyvatelstva, protože, jak je to naprosto precizně a korektně prezentováno, se prostě bálo, aby jim tolik perspektivní kakaová většina nesebrala všechnu práci, a rozhodně ne proto, že nikdo nechtěl mít dvojdomek s chaloupkou strýčka Toma, decentního, spořádaného, přizpůsobivého, vzdělaného, kulturního a kultivovaného to souseda. A tak je od poloviny devadesátých let z dvoumilionového pilíře amerického průmyslu mičigenský Chánov s počtem vražd a loupežných přepadení na úrovní Haiti, Belize či Hondurasu a osmdesáti tisíci vyrabovanými budovami k demolici, odkud rasistické plevy odtáhly a zůstalo 600 000 nadmíru perspektivních, mírumilovných a pracovitých čokoamerických zrn, hrstka taky zfetovaných bílých socek a Eminem. Ale hlavně, když občas nějaké čtyřpéčko, tedy prospěchářsky politikařící pokrytecká piča z árijského Beverky Hills demagogicky a manipulativně připomene, jak bývalo v rasistických dobách zle! Počítám, že scénář Pohádky o Rodnym Kingovi už se peče. (17.12.2017)

Slušně odsýpající drama na základě skutečných událostí, které až na přepálenou stopáž nemá skoro žádný kaz. Detroit mapuje krvavé události v motelu Algiers téměř dokumentární optikou, což ještě umocňuje zajímavě zvolená kamera, která všechny zúčastněné zabírá v osobnějším a intimnějším úhlu. V tomto bodě musím zmínit fenomenální herecký výkon Willa Poultera, jehož nesympatický "ksicht na ránu" velmi ostře kontrastuje se zvrácenou povahou jeho postavy. Na druhé straně této pomyslné barikády je John Boyega, jehož postava téměř po celý film nedělá vůbec nic a jenom se zmateně rozhlíží, což výsledný dojem z celého filmu lehce sráží. Avšak pokud se přenesete přes těchto pár chybiček a hluchých míst, dostanete vcelku povedenou sondu do jednoho zásadního občanského povstání v Detroitu roku 1967, které svou syrovostí ukazuje rasismus v celé jeho nahotě. A už jenom díky tomuto by neměl tento film zapadnout ve vodách filmového průměru. „It's a war zone out there. They're destroying the city.“ (10.12.2017)

„Toto je Detroit. Tu sa neblafuje.“ Nikdy som Kathryn Bigelow, česť výnimkám, nemusel. Jej filmy ma vždy nudili a nebavili. Inak tomu nie je ani v Detroite. Je prehnane dlhý. Po rozvláčnom začiatku príde zaujímavý „home invasion“ stred, ale jednak ani on nie je nijako extra dobrý a jednak ku koncu už je to opäť stará dobrá bigelowská nuda. Herci slabí (až na Willa Poultera – byť mocným hollywoodskym producentom, zasadím sa o to, aby dostal ultimátnu zápornú rolu). (13.01.2018)