Egon Schiele: Smrť a dievča

Skvělý film. Podle mě jeden z nejsilnějších adeptů na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jelikož jsem z Českého Krumlova, tak máme doma Egona Schieleho moc rádi a máme spoustu jeho obrazů. Samozřejmě neoriginály, ale originály bych moc chtěl:-). Egon Schiele chvíli žil u nás v Krumlově a namaloval tu spoustu krásných a legendárních obrazů. Například krásné výhledy na město. Teď už, ale k filmu. Rakušané nikdy neměly nějakou excelentní kinematografii, ale tento film můj názor jednoznačně změnil. Opět měním svojí tabulku na nejlepší filmy roku 2016. Momentálně byli na druhém místě Fantastická zvířata a kde je najít, ale teď jsou už na třetím:-). Naprosto úžasný Noah Saavedra jako Egon Schiele. Věřili byste, že tento herec má jenom tři role? Já tedy ne a jsem přesvědčen, že po tomto filmu se další nabídky jen pohrnou. Skvělá byla i Valerie Pachner jako Wally a Maresi Riegner jako Gerti Schieleová. Skvělý scénář, kamera a krásná hudba. Dieter Berner film skvěle režíroval. Byli vynikající i výprava a kostýmy. Hudbu složil André Dziezuk. Nenudilo mě to a byl jsem uchvácen. Naprostá spokojenost a doufám, že bude Oscar. Nejlepší obraz je podle mě Smrt a dívka. (23.11.2016)

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. (30.04.2017)

Čistě realitistické, bez jakýkoliv příkras, ukázání života umělce, který se snaží přežít měsíc od měsíce. Dvojice Saavedra a Riegner mi k sobě krásně ladila a jeji vztah byl neobvyklý jako samotné umělcovi malby. Bylo to kruté, realitistické a tímto způsobem života bych nemohl "přežívat". Nejvíc se mi na filmu líbilo, že si nic nepřikresloval a byl to takový ten film do Filmového klubu a proto ho plno lidí třeba nerozdýchá. Ale jen tak někde tohle zase nějakou dobu neuvidím. (01.10.2017)

Patrně nejunylejší film o provokatérovi, jaký jsem kdy viděl. S provokatéry přitom bývá dost velká zábava, jenže Dieter si řekl "ne, budeme jenom střídat holky, to stačí." Šmarjá, co je na tom, tohle dělali chlapi už na Divokém západě, akorát se o tom nedochovaly žádné čáranice. Jakýkoli náznak, že by se příběh mohl rozběhnout taky jiným směrem byl náležitě potrestán, takže jsem si nakonec připadal jak v kozím chlívku u babičky. Já si nestěžuju, jsou to koneckonců moje oblíbená zvířátka, ale životopis o umělci by měl odrážet hloubku, jakou sám umělec ve svém tvoření cítil. Teda já aspoň doufám, že Egon cítil ještě něco jiného než svého kašpárka, protože abych byl upřímný, tak nejvíc ze všeho mě na celém filmu pobavila informace, že v dnešní době se jeho črty prodávají za miliony. (24.11.2016)

Takové neslané nemastné. Nebo jinak: solidní film, který se drží klišé, v tomto žánru typických a zavedených snad někdy před 80 lety. Z této šablony se mu nepodaří vyváznout, přestože samotná Schieleho postava nabízí množství interpretací, ze kterých by se dalo vytěžit něco jako drama a napětí. Takhle sledujeme sled scén, tu lépe tu hůře vypointovaných. Schieleho rozpolcenou morálku se dozvíme z jedné jediné věty. Jeho vztah k ženám vlastně ani není jasný. Co jej hnalo v umělecké tvorbě? Zase nic. Co se s ním dělo ten poslední rok po výstavě a Wallině smrti? Hmmm, zase nic. Hlavně, že na konci se dozvíme za kolik milionů eur se jeho díla prodávají. Režisér ani neměl "koule", aby ukázal kontroverznost Schieleho tvorby. Abych ale jen nehaněl. Walliina postava je dobrá a solidně zahraná. To samé platí i o Gerti. Výprava a kamera velmi dobré. Sám Saavedra se mi do Schieleho role moc nehodil, ale nehrál špatně. V záplavě hollywoodských prefabrikátů pak působí jeden prefabrikát rakousko-lucemburský jako vítané osvěžení. (17.11.2016)