Lesní duch

Kdysi v devadesátém třetím/čtvrtém o letních prázdninách dopoledne dala (snad) Premiéra tuhle kultovní Disneyho duchařinu a mě (toho času na dovolené) se tenkrát i za denního světla hluboce vryla do paměti díky své podmanivě znepokojivé a hrozivé atmosféře i několika děsivým scénám. Ty měla na svědomí především výborná kamera, navozující ji záběry pečlivě zakouřeného a nasvíceného lesa (viz. hned úvodní titulky) a subjektivními záběry z pohledu titulního Watchera. Ale také hudba a Kyle Richards coby malá Ellie čmárající s nepřítomným výrazem zrcadlovitě obrácené vzkazy, nebo přízrak křičící dívenky se zavázanýma očima. (20.05.2009)

Studio Disney sice vždy bylo synonymem bezkonfliktní a konformní rodinné zábavy, ale v jeho bohaté historii najdeme ojedinělé případy, kdy vedení odsouhlasilo projekt, který šel osobitým směrem. Bohužel ale k většině takových titulů se pak studio stejně zachovalo macešsky, když je nechalo přetočit či přestříhat, potažmo je navzdory žadonícím fandům odmítá vydat či umožnit vznik režisérských sestřihů. Takový osud vedle titulů jako "Return to Oz", "Something Wicked This Way Comes" či "Dragonslayer" sdílí také famózní "The Watcher in the Woods". Ten představuje unikátní pokus o dětský horor s fantaskními prvky, navíc nutno dodat, že realizovaný několik let před "E.T. mimozemšťanem" i zrodem Amblin Entertainment a s nimi svázaným boomem hororově či fantaskně laděných dobrodružek, které charakterizují osmdesátkovou produkci pro děti. Adaptace stejnojmenné předlohy od Florence Engel Randall se ale od všech nadcházejících snímků liší tím, že zatímco ty přenášejí hororové rekvizity či efekty do dětského žánru se všemi jeho stylovými zákonitostmi, v tomto případě se jedná o čistokrevný horor, jenž až ve finále vykrystalizuje do dětského vyprávění. Podobně jako dobové mistrovské horory také "The Watcher in the Woods" pečlivě buduje svou atmosféru za pomoci nadpřirozených motivů sugestivně ztvárněných za pomocí kamery, střihu a hudby, pouze s minimem speciálních efektů - obzvláště kamera vedená Alanem Humem se svými plíživými pohyby a optickým zdůrazňováním prostoru vyloženě zarývá pod kůži diváků. Ostatně i samotné vyprávění vykazuje spíše klasické postupy hororů s prvky jako je zlověstný dům uprostřed lesů, mysteriózní události a evidentní předurčenost hlavní hrdinky, která se nápadně podobá zmizelé dceři majitelky domu. O to více pak překvapí již zmíněný závěr, jenž vlastně vše předchozí anuluje, byť to je spíše vina studia, které nedalo režisérovi možnost realizovat původně zamýšlené komplexnější finále. Nicméně i ve své stávající podobě pořád film zůstává unikátním dílem a dokladem, že k vytvoření hororové atmosféry se lze obejít zcela bez jakýchkoli krvavých výjevů, monster i projevů agrese či přímého ohrožení. Naopak stačí soustavně stupňované mystérium a sugestivní forma. (04.05.2014)

Moc pěkný příklad mysteriózní duchařiny, která od prvních chvil naplno buduje zlověstnou a strašidelnou atmosféru, a nepotřebuje k tomu žádné násilí, litry krve, ani pitomé lekačky. Bohatě stačí solidní zápletka operující s dávnou záhadnou tragédií, hrátky s kamerou (lehce podobné jako ty Raimiho v Evil Dead) a správně temná hororová hudba. Docela škoda, že je to u nás prakticky zcela neznámý film, který někteří uvidí možná jen díky tomu, že si ho kvůli českému názvu spletou se zmiňovanou klasikou Sama Raimiho. :-) 70 % (03.09.2018)

The Watcher in the Woods je spíše více fantasy dobrodružstvím, než děsivým hororem. Snímek má spád a rychle uteče. Divák čeká, jak se jednotlivé události budou vyvíjet a co se vlastně tehdy stalo. A co se děje teď. Kamera POV dává okatě najevo inspiraci Evil Dead. Závěr jsem však vůbec nepochopila. Kdo že to tedy vlastně měl na svědomí všechny ty nadpřirozené jevy, silný vítr, průlety lesem a okolím? Nějaká ta entita, která chtěla vnímavou dívku kontaktovat, aby zachránila dívenku, která je už desítky let uvězněna v nějakém paralelním světě? A co měl vlastně znamenat ten rituál, jehož se skupina dětí před lety dopustila? Na konci filmu mě napadalo až příliš mnoho otázek. Ale ani to mi však nemohlo narušit zážitek ze sledování. (27.05.2018)

Menší ale výrazná role Bette Davisové ještě o trochu zvedá laťku rozhodně ne špatného rodinného hororu, kde mě nalákalo i už tak zvláštní spojení jinak vcelku neslučitelných žánrů.  Angažmá velké hvězdy stříbrného plátna pak hezky zvýrazněno i její první scénou, která hrou stínu a světla na jejím obličeji připomene dávnou slávu starých hororů. Příjemně znepokojivá mysteriozní atmosféra sídla ztraceného v lese a tajemství minulosti  deroucí se na povrch a zatmění Slunce se blíží, času mnoho nezbývá... Lehce nepotěšilo jen rozuzlení, kde bych se raději koupal  v paprscích nějaké staré legendy než...  Tři silné větve se lámou ve větru. (22.02.2023)