Zabitie posvätného jeleňa

Zatímco Humr byl pro mě prototypem experimentální nudy a uhozenosti, Zabití posvátného jelena je i přes svoji podivnost chytlavým počinem, jehož hlavní devizou je příběh přinášející ve své mysteriozní a hororové rovině podobné zlo, jaké známe z kultovního Příchodu satana či Doteku medúzy. Colin Farrell ve své roli podává přesvědčivý výkon, Nicole Kidman nezklamala a Berry Keoghan servíruje mimořádné herecké představení. (27.01.2018)

Mám pocit jako kdyby byl Humr jakýsi Lanthimosův špatný vtip, jelikož jeho následující film je jiný kafe. Vše je lepší: Herecké výkony jsou perfektní a především Farrell a Keoghan hrají v plné síle. Jak mi u Humra přišlo, že už sami herci látce nevěří a prostě odříkávají repliky, tady všichni hrají v plné síle. Scénář daleko více funguje a nepůsobí jako výsměch. Napětí, nepříjemný pocit.... k dokonalosti to má pořád daleko, po první půlce jsou vlastně všechny karty rozdány a Lanthimos jako by nevěděl kudy dál, po Humrovi ale ukázal, že na to má a sledovat jeho kariéru budu. (31.08.2018)

Moje třetí setkání s šíleným Řekem Lanthimosem dopadlo skvěle, kápl mi do noty zatím nejvíc ze všech jeho divnofilmů a já nostalgicky zavzpomínal na dávné časy, kdy jsem tvrdošíjně vymetal všemožné filmové kluby a honil se za co možná nejmenšinovějšími a nejdivnějšími filmy. Že já vůl si neustále przním mozek i vkus všelijakými horrorovými béčky a céčky, když pod svícnem artové kinematografie se nenápadně ukrývají takovéhle psychopatologické lahůdky. Farrell se mi tentokrát líbil, protože mi už vousatou držkou nepřipomínal Sagvana Tofiho ale spíš nějakého starého Achájce, irská držka týnejdžra Keoghana je ještě delikátnější a jeho specifický herecký projev kulervoucí, ovšem nejlepší držku měla Kidmanka - ještě pár let a nenalíčená může směle brát hlavní role v horrorech o vyšinutých psychopatkách. Měl jsem přichystány čtyři hvězdy, ale závěrečný Farrellův taneček s kulovnicí a zpomalený snack bar s Bachem mě dostaly do jakési podivně euforické nálady... Nebo že by to bylo těmi dvěma litry Zero Coly?? (28.12.2017)

U gréckeho režiséra YORGOSA LANTHIMOSA si nemôžete byť nikdy istí, čo sa na vás chystá, je nepredvídateľný, s extrémnym dôrazom na hĺbku OBRAZU, ako v legendárnom HORORE STANLEYHO KUBRICKA : THE SHINING, ktorý jednak patrí medzi jeho obľúbené, alebo taktiež si treba všímať ďalšiu vec, a to používanie STEADICAMu, vďaka čomu sa vytvára extrémne nepríjemná atmosféra, z ktorej niet úniku. K tomuto pridávam tvorbu rakúskeho provokatéra MICHAELA HANEKEHO, a jeho typický ROZKLAD RODINY. Nechcem sa chváliť, lebo samochvála smrdí, ale dokonalo poznám filmy, ktoré režíroval, a je v nich bádať postupná, nekompromisná štúdia, že aj dobre situovaná família sa môže zo dňa na deň prebudiť do živej, nočnej mory. V zabití posvätného jeleňa som svedkom nejakej, akoby som to nazval, tragédie, akejsi KLIATBY, ktorú zoslal 16 ročný chalanisko, čo sa volá Martin. Obidvaja manželia sú „špičkoví doktori” , a majú dve deti. Čoraz častejšie sa bude okolo Stevena motať tento chalan, ktorý vie, čo robí, a čochvíľa mu povie, ako s ním zatočí, nieže by mu priamo pichol nôž do srdca, ale ublíži mu inak, prostredníctvom toho, že mu „paralyzuje” deti, ktoré stratia cit v nohách, a tak ostávajú ležať na lôžku najprv v špitáli, potom doma. A prečo sa deje to, čo sa deje, zisťujem pomaly a postupne, rozlúsknem tento oriešok, a blížiace sa filmové sekvencie budú „smrdieť ” maximálnou bizarnosťou, ktorá je fascinujúco - geniálna ! Farrell s kidmankou si zahral opätovne aj v Oklamanom, ktorý je popri tomto filme, len slabučký, mierumilovný filmový počin. Čítal som, že sa Colinovi pri čítaní scenára urobilo nevoľno, a podotýkam, že nie je sám ! Barry Keoghan je v úlohe Martina extrémne pokojný, pretože má famózny prehľad o aktuálnej situácii, ale ocitne sa na okamih vo zveráku. Najviac by som chcel oceniť depresívnu réžiu Yorgosa, ktorá je až by som povedal majstrovská, a taktiež univerzálnu, brilantnú kameru Thimiosa Bakatakisa, ktorá si ma obmotala okolo prsta. Colin s Yorgosom si očividne rozumel na predchádzajúcom filme Homár, pričom svoje filmárske HRANICE posunuli ešte o kúsok dopredu, je to oveľa prepracovanejšie, ako sa na prvý pohľad zdá. (21.12.2017)