Dancer

Zajímavý dokument, možná vysvětlující často nevyzpytatelné chování jednoho z nejlepších tanečníků na světě. Mám z něj ale dojem, že úporná snaha Sergejových rodičů, předevšímm matky, měla za následek nejen mimořádný úspěch, samozřejmě podmíněný jeho výjimečným talentem, ale taky to, že je z něj dneska vyhořelý tanečník, zcela odcizený své rodině, která se mezi tím stejně rozpadla. V sedmadvaceti letech už je téměř na konci své umělecké cesty, teď je důležité, aby se v klidu rozmyslel, jak dál, aby byl jeho další život radostnější. (08.05.2017)

Devadesátiminutový šílenství. Emoční a dokonalý psychický rozložení v hodině a půl dlouhym filmu, u kterýho se vám střídají emoce podobně jak ženské v klimakteriu. Bravurní pohled do života Sergeje a celé jeho rodiny. Ukázka neskutečně obětavých činů, které ve výsledku proměnili Sergeje v něco, čím a kým je dnes. Ukázka neskutečně obětavých činů, které poukazují na to, proč se věci staly tak, jak se staly, které vysvětlují a zobecňují asertivitu a chování tanečníka, jenž se dostane na vrchol své kariéry ve dvaadvaceti letech. Na vrchol, ze kterého není kam dál stoupat. Který dosáhl toho, čeho chtěl. Nebo chtěli ostatní? Depresí, slzami, pílí a samotou prolezlý snímek, rozhodně jeden z nejlepších biografických filmů, které jsem doposud viděla. (08.10.2017)

Ľudia vidia len to pozlátko. Keď sa niekomu darí tak vytvárajú okolo neho zhluky a ospevujú ho; keď začnú problémy tak sa neboja osočovať a vytvárať vlastné súdy. Nezamyslia sa nad tým, čím si môže prechádzať, čo ho môže trápiť, aké sú jeho radosti a strasti, akých má vnútorných démonov. Nie, nie, nie, pretože zaoberať sa niekoho emóciami a problémami je príliš vysilujúce. Serjoža je tanečný unikát, no zároveň aj úplne obyčajný človek, ktorý žije, dýcha a cíti rovnako ako ostatní. (27.10.2018)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)

Dokument je zpracován nadmíru poutavou formou a v podstatě bych asi ve stručnosti řekla, že je stejný jako balet, nádherný, omamný, bolavý a stravující. Co se týče rodičů SP, lépe řečeno matky, pořád nejsem rozhodnutá, zda jim/jí napsat děkovný dopis nebo je/ji připíchnout hřebíky na plot. Neumím si představit a vlastně ani nechci, co se dělo v té křehké dětské duši, která se ocitla v cizí zemi, bez znalosti jazyka, bez rodiny a pocítila tíži zodpovědnosti na těch malých útlých bedrech. Obdivuji houževnatost, odhodlání a touhu nezklamat své blízké, se kterou se pustil do toho, co si sám nevybral. A k SP... přirozená elegance projevu, ladnost a rozsah pohybů, výška skoků... pastva pro oči, jedním slovem překrásné. (14.10.2018)