Dancer

Devadesátiminutový šílenství. Emoční a dokonalý psychický rozložení v hodině a půl dlouhym filmu, u kterýho se vám střídají emoce podobně jak ženské v klimakteriu. Bravurní pohled do života Sergeje a celé jeho rodiny. Ukázka neskutečně obětavých činů, které ve výsledku proměnili Sergeje v něco, čím a kým je dnes. Ukázka neskutečně obětavých činů, které poukazují na to, proč se věci staly tak, jak se staly, které vysvětlují a zobecňují asertivitu a chování tanečníka, jenž se dostane na vrchol své kariéry ve dvaadvaceti letech. Na vrchol, ze kterého není kam dál stoupat. Který dosáhl toho, čeho chtěl. Nebo chtěli ostatní? Depresí, slzami, pílí a samotou prolezlý snímek, rozhodně jeden z nejlepších biografických filmů, které jsem doposud viděla. (08.10.2017)

To je tak, kdyz hloubka poselstvi je vskutku dobre pripravena, odzita a natocena! A kdyz k tomu pridate zakladni citovou plejadu, je to naprosto bezkonkurencni. Vyhlasuju soutez " Kdo vezme Bajcu na Polunina"...jak ja bych ho chtela videt tancit na zivo a na cokoli. Je to dechberouci zazitek a ja chci listky ;), treba to jeste da!!! (30.06.2017)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)

V dokumentu mě nejvíce bavily ukázky Polunina při tanci. Zbytek je naprostý průměr (možná i méně), který se objevuje ve většině životopisných dokumentů. Dramaturgické uchopení mluvených pasáží mi přijde hodně slabé. Naštěstí je ve filmu tanečních či pohybových pasáží dost na to, abych nebyla vyloženě zklamaná. (02.06.2017)

Ľudia vidia len to pozlátko. Keď sa niekomu darí tak vytvárajú okolo neho zhluky a ospevujú ho; keď začnú problémy tak sa neboja osočovať a vytvárať vlastné súdy. Nezamyslia sa nad tým, čím si môže prechádzať, čo ho môže trápiť, aké sú jeho radosti a strasti, akých má vnútorných démonov. Nie, nie, nie, pretože zaoberať sa niekoho emóciami a problémami je príliš vysilujúce. Serjoža je tanečný unikát, no zároveň aj úplne obyčajný človek, ktorý žije, dýcha a cíti rovnako ako ostatní. (27.10.2018)