Dancer

Přestože jsem měl z klasického baletu strach (stálý stav), a před dosahováním vrcholů lidských možností (co nejvýš vyskočit a co nejvíckrát přitom zatřepetat nohama) bych raději přednost nějakému modernějšímu pojetí (třeba Merce Cunninghamovi, kterého jsem viděl naživo nebo Píně ve filmu Wima Wenderse), a téměř celý film sdílel se Sergejem Poluninem jeho pochybnosti o tomto métier (především co do pevného uspořádání prvků a jejich opakování), se mi dokument (spíš než životopisný film) Stevena Cantora líbil a závěrečná kreace na protináboženskou písničku Ira Holziera "Take Me to Chruch" (já se vyzpovídám ze svých hříchů a ty si nabrousíš nůž) mě dokonce uchvátila. Tak nějak jsem to možná i považoval za labutí píseň (kdo chce, tak jezero) tancování sholým zadkem a nápytelníkem. (27.03.2019)

Sergeje Polunina jsem předtím neznal, balet nesleduji, ale nic proti němu nemám. Dokument jako takový je zajímavý i pro baletem nepolíbeného diváka a i když nepoznám o kolik byl Sergej lepší než jeho konkurenti, jedno z dokumentu doslova sršelo. Toho utrápeného a nešt'astného mladíka, o tolik jiného než v dětství veselého kluka, z něj udělaly velké ambice jeho rodičů, převážně mámy. Bohužel tenhle tlak rodičů dokonce i na malé špunty, vidí člověk kolem sebe dnes a denně. (08.05.2017)

L'enfant terrible současného baletu, talent od Boha, oddaný dříč, novodobý Nurejev nebo Baryšnikov (podle toho, kdo z těch dvou je váš oblíbenec). Taková reputace stojí za Sergejem, ono stát se v 19ti letech sólistou Královského baletu totiž mluví za vše. Ovšem také to ze dne na den z něj odejít a zkusit štěstí v televizní reality show - konkurzu do Bolšoj v Moskvě a stát se sólistou i tam. Take me to church mělo být původně jeho rozloučení s tancem, baletem jako takovým, proto to natáčení tak niterně prožíval. Ale definitivní vale dát nedokázal. Díky bohu. Dnes, 1.5.2017, zatančí Praze, obě vystoupení byly vyprodány během 4minut. Proto si pusťte aspoň "jeho" klip k Hozierově hitu nebo rovnou tenhle skvělý dokument. (01.05.2017)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)

To je tak, kdyz hloubka poselstvi je vskutku dobre pripravena, odzita a natocena! A kdyz k tomu pridate zakladni citovou plejadu, je to naprosto bezkonkurencni. Vyhlasuju soutez " Kdo vezme Bajcu na Polunina"...jak ja bych ho chtela videt tancit na zivo a na cokoli. Je to dechberouci zazitek a ja chci listky ;), treba to jeste da!!! (30.06.2017)