Dancer

Po zhlédnutí jsem si musela dát pár dní pauzu, abych si ty všechny pocity a emoce mohla v hlavě uspořádat. Bylo to pro mě hodně emocionální a neustále se ve mě mísil smutek a radost, deprese a nadšení, bolest a krása, neuvěřitelný talent a zároveň totální ztracenost v životě. Ovšem to co mi nejvíc rezonovalo celou dobu v hlavě bylo - Stálo to všechno za to?! Matka si vyprojektovala svůj nesplněný sen do syna, který se sice stal geniálním dancerem, ale za jakou cenu! Sergej je podle mě naprosto ztracený ve svém životě, přišel o svou rodinu a její lásku a ať si myslí kdo chce co chce, bez láskyplné náruče se člověk velmi těžko uplatňuje v životě. Nicméně je to geniální tanečník, který ovšem neví kam se má vrtnout. A to se ukazuje v dnešní době, kdy vede jeho cesta celkem do pekel z čehož je mi opravdu smutno... Jeho Poslední tanec, ale zůstane nesmrtelným i když má dnes vytetované tři portréty Putina na svém těle, je ženatý a má dítě... Za mě totální emocionální dojeb a 100% (25.02.2023)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)

Ľudia vidia len to pozlátko. Keď sa niekomu darí tak vytvárajú okolo neho zhluky a ospevujú ho; keď začnú problémy tak sa neboja osočovať a vytvárať vlastné súdy. Nezamyslia sa nad tým, čím si môže prechádzať, čo ho môže trápiť, aké sú jeho radosti a strasti, akých má vnútorných démonov. Nie, nie, nie, pretože zaoberať sa niekoho emóciami a problémami je príliš vysilujúce. Serjoža je tanečný unikát, no zároveň aj úplne obyčajný človek, ktorý žije, dýcha a cíti rovnako ako ostatní. (27.10.2018)

Jak moc je pro mě balet nezáživný tak o to víc považuji tento dokument a jejího představitele za velmi komplikovanou, ale fascinující figuru, na kterou bych si i zašel do divadla na představení. Za baletem jsou léta dřiny a odpustků a divák nevidí za jeviště a kulisy, kde se cvičí tak moc, že má člověk stěží nárok zajímat se o něco dalšího. Pro mě je to malé prosvitnutí do světa, který je mi neznám, ale podívaná to byla příjemná. Take me to church, jen toho Putina si nemusel dávat na hruď - takovej fešák. (27.08.2020)

Na můj vkus poněkud mýtotvorný portrét skvělého tanečníka. Bohatý dokumentační materiál úspěšně zjednoznačnil (s ohledem k organičnosti baletního projevu přímo "geometrizoval") Poluninovu cestu k tanci a s tancem, aniž by naznačil, co všechno se může za předloženou tváří skrývat, ba ani nepřipustil svým uzavřeným vyprávěním žádné tajemství, kterým počíná a jímž se tvaruje osobnost. Stejně tak jsem čekal, že bude větší prostor věnován tanci samému (s nímž se Polunin konfesijně ztotožňuje); jakkoliv plastická reflexe drilu a tělesné metamorfózy mé očekávání nenaplnila. Obraz takto podaný žel portrétovaného vzdaluje... PS: Při sledování tohoto snímku jsem si několikrát maně vzpomněl na první, v zásadě nelíčený, prostý rozhovor s Darjou Klimentovou, který jsem vyslechl: bylo v něm tolik zneklidňujícího a tázavého, že dodnes slyším její jméno rezonovat několikanásobnou ozvěnou a lituji, že jsem ji nikdy na vlastní oči neviděl tančit. (02.08.2017)