Maudie

Používala světlé barvy, volila často přírodní motivy, takže se na jejích obrazech objevovaly květiny, zvířata, scenérie. Sama byla vstřícná a plná lásky ke všemu živému, podle toho tak její práce vypadala. Kanadská lidová umělkyně Maud Lewis se dočkala biografie, která je stejně bezelstná jako ona sama. Dívala se na svět pozitivně, ač se k ní mnozí nechovali dobře, protože její tělo zkroutila revmatoidní artritida. Rodině byla na obtíž, skočila tak po inzerátu mrzoutského podomního prodavače ryb, který potřeboval hospodyni. Nějakou dobu si na sebe zejména kvůli jeho staromládeneckým sobeckým návykům zvykali, nakonec se ale stali životními partnery. Přes bolestivou deformaci kloubů se začala naplno věnovat svému koníčku, který je nakonec živil. A její malby se dostaly až do Bílého domu. Výsledek je přímočarý a líbivý. Nechce si sáhnout na dno, nechce být ošklivý. Líbit se bude podle toho, jak je divák k tradičně pojatým biografickým kouskům (v drtivé většině s výjimečným hereckým výkonem v hlavní roli) nastavený. Já je vnímám jako jakousi pravidelnou ingredienci každoročního filmového kalendáře. Většinou se nechám zlákat, jen výjimečně ale podlehnu. Tenhle je za mě hodně zidealizovaný, herecky mi vedle Sally Hawkins sedl i proti zažitým škatulkám obsazený bručoun Ethan Hawke. (04.05.2020)

Působivý a od samého počátku chytlavý životopisný snímek o ženě, jejíž příběh dle mého názoru stále není ve všeobecném povědomí českých lidí. Prostřednictvím kvalitně ztvárněného počinu Aislinga Walshe se s artritickou, avšak inteligentní a talentovanou ženou seznamujeme a její životní pouť zanechává v divákovi znatelnou stopu. Pochválit musím nejen herecké výkony ústřední dvojice, ale také zvolené prostředí, vylíčení doby a kameru. (27.01.2018)

Aisling Walsh je další z přívalu režisérek, které se na mě v poslední době vrhly - až tak, že mi to připadá, že tu jde o genderové dělení; páni režiséři budou točit akční a hororové filmy a slaďáky, čili filmy pro duševně narušené diváky, a dámy režisérky pro minoritní zbytek. Příběh rachtitické dívky a sociálně deklasovaného sirotka není rozhodně sladký, u všech krásných a pozitivních emocí se současně dere na povrch i drsné pozadí společeného/společenského bytí. (Z hereckého pohledu se domnívám, že představitel role Everetta Lewise měl obtížnější roli než byla role neproměnné, i když pozvolna upadávající, Maud. A zároveň také, že ho režisérka využila pouze pro "dokreslení" role hlavní hrdinky.) Ale račme vstoupit do malovaného domku manželů Lewisových. I přes zimní chlad a letní hic, se tu budeme zřejmě cítit lépe než ve Váchalově Portmoneu - mezi ptáčky a kytičkami jde všechno lépe než mezi ďábly a příšerkami. Pozn.: Kdybych se na film nepřipravil, asi by mě závěrečná scéna - krátké zobrazení skutečných manželů Lewisových, a v podstatě "přiznání barvy" - šokovala. Nicméně droboučká, bezbradá Maud má stejný bezprostřední usměv jako Sally Hawkinsová. (15.12.2017)

Krásný a dojemný příběh, ze kterého přímo tryská upřímnost a lidskost, což bylo až hmatatelné. Dlouho jsem takový film neviděla. Nechtěla jsem se od něho odtrhnout. Před Sally Hawkins musím smeknout. To byl tedy výkon. Při sledování jsem měla chvilkami pocit, že se mi ruce taky kroutí artritidou. Ethan Hawke mě velmi mile překvapil. Mám ho zařazeného v poněkud jiné škatulce. Pořád nedokážu pochopit, kde se v Maud brala ta obrovská vnitřní síla, která ji poháněla ve všem, co dělala, tedy vlastně v malování. Malování jí taky jistě dávalo sílu. Měla čisté srdce. (25.07.2018)

Film podle skutečné události. Je to vlastně životopisný film o Maud a Everettovi. Já o nich nikdy neslyšel, takže jsem rád, že jsem se tímto filmem dozvěděl o tom, co byli zač. Jejich příběh je určitě zajímavý, oba dva byli specifickými lidmi a vlastně jejich život se pořádně začal rozvíjet, až když se dali dohromady. Přesto však pořád zůstali bydlet v tom skromném domku. No každopádně film plyne pomalu a já u takových filmů mám problém udržet 2 hodiny pozornost. Proto jenom 3*. (11.11.2018)