Prázdniny pána Hulota

Verný svojim nechceným tradíciám odoberám jednu hviezdičku. Po tých desiatkach rokov som si už z filmu takmer nič nepamätal a včerajšie reprízové sledovanie ma sklamalo na celej čiare. Veľa komentátorov spomína nemé grotesky, predobraz Mr. Beana, dokonca aj Petra Sellersa. Nenamietam, ale obrovský rozdiel spočíva v tom, že menovaní aj nemenovaní boli vtipní. Jacques Tati v tomto filme nie je vtipný, dokonca ani trápny, on je nudný. Je možné, že sa z filmu nekonečným premietaním, prestrihávaním a úpravami niečo stratilo. Pochybujem však, že by to ovplyvnilo môj názor, že film nemusel byť nakrútený a dokonca ani remastrovaný. Napriek odsudku sa teším na jeho najlepší film - Môj strýko. (06.02.2018)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Je jen málo filmů, kdy jsem se smál nahlas co pár minut v průběhu celého filmu. Velmi příjemné překvapení na to, že jsem od tohoto pro mne neznámého tvůrce (téměř:=)) černobílého filmu nic extra nečekal. Geniálně natočeno. Trailer: http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/prazdniny-pana-hulota/ (04.02.2009)

Nebudu tu přikládat oslavná polena na požár. *** Jen si podotknu, že celá ta na jeden zátah natočená scéna se zmrzlinami, kdy se nejen nedaly spustit oči, ale ani mrknout nebo nadechnout se člověk neodvážil, nádherně ukázala, jak dobrotivým svrchovaný oligracha Tati vládne humorem, jak rád má svět a všecko to upachtěné hemžení lidiček v něm. Fascinuje mě, jak ho fascinovalo jak málo lidi chápou z dění kolem sebe a jeho možných příčin a následků, jak si místo spolupráce či vzájeného obdivu a zkrášlování zpola schválně a zpola úplně nevědomky překážejí a jak je z blízkého pohledu to lidské mraveniště především plné naprosto absurdních skutků a pohybů. V přirozeném kontrastu k tomu je pak jeho svět zvířat a nikdy jsem ještě neviděla, že by si režiwér dovolil dát jim na plátně tolik prostoru a v nestříhaných scénách je nechal hrát tak komplikované party a majstrštyky. Psy, koně, muly, osly..., ale psy především. Ještě jinou koláž pak v Tatiho světě představují děti, jako mezistupeň bytostí mezi zvířaty a dospělými - zčásti podléhající přirozeným podnětům k soustředění, zajímání se, tvoření, čistém zaujatém bytí, a zčásti už pocuchané zámysly, jízlivostmi a nečestnými záměry dospělých, pomuchlané a pokroucené výchovou, formované bludištěm zákazů a příkazů, kličkující a ne už nevinné... (25.03.2014)

Takovej typickej Tati. Moc pekne natoceny, prijemna, ale stereotypni hudba a vtipna postavicka roztrzityho pana Hulota, kterej se tak ruzne mota okolo ostatnich lidi a pusobi neustale nejaky malery a ma ze sebe problem vymacknout souvislou vetu. Prislo mi ale, ze tentokrat neukazuje Tati nejakej kontrast mezi mestem a vesnici a podobne a snazi se ciste o komedii, takze opravdu neustale se dejou nejaky vtipny veci. Bohuzel ne nejak extremne vtipny, skutecne pobavi to jen obcas. (26.01.2010)

Kdo mě aspoň trochu zná, ví, že jsem milovnice černobílé fotografie a starých časů. Před akcí upřednostňuji atmofséru, ocením jenmý humor, nevadí mi pomalejší tempo a hlavně, film nemusí být ukecaný, aby se mi líbil. Prázdniny pana Hulota tohle všechno mají. Humor je jemný, obejde se beze slov, hudba navozuje pohodovou atmosféru, příjemná nostalgie se line zvolna. Víc než o nějaký příběh jde řadu drobný skečů, které spojuje postava pana Hulota a krásy francouzského pobřeží. (14.02.2018)