Vetřelci z Marsu

S tolika velkými jmény (Hooper, O'Bannon, Young, Winston, Dykstra) se vyloženě nabízí argument, že takový film prostě nemůže být špatný. A taky není. Jejich společné dílko sice má blíže k dětským hororům typu The Lost Boys nebo The Gate, než k očekávanému nerváku, ale to neznamená, že nestojí za pozornost. V první půlce oplývá hezkou atmosférou, může se pochlubit příjemným obsazením i fajnovými maskami, a ty umělé exteriéry kolem domu Garnerových mají taky svoje kouzlo. Škoda je tak té druhé půlky filmu, v níž přijde na řadu armáda a původně mysteriózní nálada se promění v barevně světélkující scífko. (21.04.2015)

Don't worry, son! We marines have no qualms about killing Martians! Tenhle film jsem viděl už kdysi jako děcko v noci na německé televizi a od té doby mě pronásleduje. A opravdu, je to remake neskutečně divný. Jako by si tvůrci neuvědomili zastaralost originálu, a tak updatují maximálně triky - a sorry, chodící zubatá brambora (to je ten optimističtější pohled na to, jak Marťani vypadají) není zrovna něco, čeho byste se měli bát. I když občas někoho sežerou či anihilují paprskem. Jenže je tu spousta věcí, u kterých se bavit prostě musíte - třeba Velká sestra v roli Marťany ovládané učitelky, požírající žábu, neskutečně přehrávající generál, naprosto dementní vědec, komunikující s emzáky a srandovní výkony vůbec, zejména v okamžiku, kdy se mají herci pustit do nějaké akce. Nevím jak kdo, ale já se na Invaders za nějakých deset let určitě zase rád podívám. (27.07.2008)

Hooper natočil teda vážne poctivý remake. Príliš priestoru na niečo vlastné si nenecháva, ale to nemusí byť nutne chyba, ak máte originál radi. Film sa síce tvári smrteľne vážne, ale niekde hlbšie v sebe má aj iróniu. Napríklad, že Louise Fletcher si tu zopakovala svoju najslávnejšiu úlohu. Inak čistá esencia osemdesiatok, len látka a jej spracovanie nie sú dostatočne silné na to, aby sa z filmu stal svojho času výraznejší kult. Implicitné významy sú niekde inde, ako v roku 1953, ale žeby ste snáď museli nad filmom nejako zvlášť premýšľať, to zase nie. I keď možno Hooperovi fakt o nič nešlo. Užite si radšej tú nostalgiu. (02.04.2017)

Trocha mi to pripomenulo legendárny novozélandský seriál Pod horou, ale inak bieda. Dôkaz toho, že ak sa v živote na niečo pridlho tešíme, tiež to nie je dobre. Na tento film som sa tešil minimálne celé jedno desaťročie, ale nejak som ho nebol nikde schopný dostať k takej kvalite, akú som vyžadoval. No a keď som to napokon konečne po rokoch predsa len dokázal.... čakalo ma sklamanie. Neviem prečo, ale čakal som drsný votrelecký horor. Zjavne šlo o nedorozumenie kolosálnych rozmerov, pretože toto je taký to spielbergovské dobrodružstvo ladené spravidla buď do sci-fi, alebo fantasy, akých sa v 80. a čiastočne v 90. rokoch urodili tony. Z najslávnejších spomeniem Goonies, Záhrobné komando alebo E.T. - Mimozemšťan. Hlavnými hrdinami sú deti, prípadne puberťáci. Dospelí majú minimálny priestor. Naopak, obrovským disponujú príšery mimozemšťania, tajuplné tvory. Problém Votrelcov z Marsu je v tom, že sa nemôže pochváliť skupinou rôznorodých priateľov, ktorí by sa navzájom dopĺňali, ale iba malým Hunterom Carsonon (ktorý je fajn) a následne je zvláštne, ale celkom funkčne, spárovaný so školskou doktorkou v podaní sympaťáčky Karen Black. Stupídna zápletka je typické sci-fi o mimozemských dvojníkoch resp. ukradnutých dušiach resp. klonoch á la Invázia lupičov tiel, Vládcovia bábok, prípadne Vec (samozrejme bez gore). Do toho sa dočkáme, hmmm, chodiacich umelohmotných gúľ, ku ktorým by som dodal azda len toľko, že aj géniovia á la Stan Winston raz za čas majú slabú chvíľu. Nechýbajú dobrí vojaci, čo je prekvapivé, keďže v podobne ladených tituloch svojho času spravidla armáda predstavovala zlo. Natočil to masakrátor Tobe Hooper, pretože koho iného poveriť réžiou mládežníckeho sci-fi (a zároveň remaku čierno-bieleho sci-fi z 50. rokov), ak nie režiséra Panoptika a Texaského masakru motorovou pílou. (03.03.2024)

Zase jedna nalezená osmdesátková perla, jež nás v devadesátých letech oblažovala na německých televizních stanicích! Jako kluk jsem ze zasouvacího emzáka pomalu nespal a přestože jde o nechtěně komickou bejkárnu, která byla notně pošahaná už tenkrát, je mi trošku líto, že se podobně bezelstná/blbá béčka už prakticky netočí. Tedy, těch blbých se točí mraky... u podobných zážitků zkrátka rozhoduje věk, jakým jste disponovali u čestného "poprvé". Abych jen netrucoval a nostalgicky nebrečel, práce tehdejších mistrů (Hooper, Winston, O'Bannon) příjemně pošimrá každého příznivce žánrových klasik. (26.04.2015)