Pevnost Boyard

Postavená byla za účelem ochrany pobřeží, pak sloužila i jako vězení. A od roku 1990 těší televizní diváky. A teď i ty ryze české s českým základem. Každý zřejmě očekával průšvih. Holt to máme už tak nějak v sobě. Nostalgie dělá divy, pomohla, ale sám o sobě to zas takový propadák není. Adrenalin zmizel, kouzlo také. Soutěžící se prostě k trezoru stejně dostanou. Leccos je jim usnadněné. Disciplíny nejsou špatné, ale vadí mi výrazné moderní pojetí. Původní se jednoduše lépe hodily k oprýskané pevnosti. Bouček se do téhle show nehodí. Tváří se a mluví stejně, jako když vyhlašuje Českou Miss. Tohle chtělo novou krev. Jana Rosáka budou diváci vždycky vnímat jako toho milého pána, co pokládá v televizních soutěžích otázky. Coby otec Fura je pokládá také, ale přísná a vážná tvář mu nejde. A pak už je to o samotných soutěžících – pokud se výběr a jejich namixování povede, potěší vtipnými glosami (ostatně jako Jakub Prachař v první epizodě). (04.09.2016)

Co k tomu víc dodat, než to že musím souhlasit s většinou komentářů přede mnou. Na originál to nemá ani náhodou a Bouček coby moderátor byl katastrofa sám o sobě. TV Prima se sice snažila přilákat diváky na známé tváře a rádoby celebrity, ale nejvíc to pohřbila tím neskutečným množstvím reklam, které mezi jednotlivé soutěže nasrala. Vždyť ty dohromady trvaly déle, nežli samotný boj o indície a prachy. Navíc mi vadilo, že se tam vesměs pořád opakovaly ty samé soutěže, přestože tohle mělo jen deset dílů. Peníze pro charitu měl každý jisté – to je chválihodné, leč kolik jich opravdu dostaly se nikdy nedozvíme, ale jinak jsem to viděl jen jako pěknou dovolenou pro pár celebrit, z nichž některé tam nepředvedly vůbec nic – spíš se ještě více ztrapnily. Naopak někteří mile překvapili. Rosák byl spíš srandovní i ty jejich hádanky a indicie, ale tak co by jsme od Primy čekali. Za nadrženého Paklíče dám průměr, ať nežeru. (10.01.2017)

No jo, pěkně se nám tady rozlila zatuchlá žumpa sentimentálních žvástů! Ale já to chápu. Drtivou většinu zde nahuštěných poetických literátů totiž zužuje nostalgie a tendence srovnávat. Srovnává se samozřejmě s toutéž značkou francouzského originálu. Vlastně jsem tady zpozoroval ten samý kreténský přístup, který praktikuje i konkurenční stanice ve vztahu ke své ohavné cirkusové frašce Tvoje koule mají známou vyrážku. Je to asi nějak takhle — „Prostě nakoupíme nějakej osvědčenej zahraniční formát, klidně i třicet let starej, to je fuk, hlavně proboha ať nevymýšlíme nic sami, nebo se nám podaří vypěstovat dalšího Láďu Hrušku a bude to definitivně v hajzlu. Soutěžení obyčejných lidí z řad instalatérů a pekařek je na dnešní poměry moc mainstream, takže tam švihneme pár lokálních celebrit a nějaký instantní pseudohvězdičky z fejsbukový rychlovýrobny, to je tutáč! Fanoušci za svým idolem totiž přilezou kamkoliv, i na pochybnou televizní stanici, jejíž reklamy během filmu jsou v součtu delší než film samotnej. Vlastně kromě značky budeme parazitovat taky na slavných jménech, pecka. Jenže celebrity jsou zazobaný, tudíž hra o love nemá smysl. No jasně! Uděláme z toho charitu, šaškování pro dobrou věc, trochu to zdramatizujem. To bude doják jak kráva, mrdky u televize budou bulet radostí, jakej je to ten Kohák ale kádr, když tím svým věčným trapčením vlastně zachraňuje životy! Sem tam vysolíme nějakou symbolickou sumičku, pro nemocný děcka, závodníky na kriplkáře, chudý veverky, to je jedno, páč senilní důchodce, pokladní z Globusu, pipka na mateřský a skoro každej další trotl u obrazovky, ti všichni vědí naprostý hovno o tom, jak je tahle darovaná částka až arogantně směšná v porovnání s nákladama na jednu epizodu, nebo nedejbože s jejím výdělkem. No, tak s tímhle neprůstřelným konceptem to nemůžeme posrat, zase budeme nechutně bohatí… Teda jenom pokud na to nějakým zázrakem kejvnou vytížený megastars Rosák s Kotkem, samozřejmě.“ — Zhruba takhle nějak podle mě vypadá schůzování managementu libovolné české stanice, jejíž temné symboly ve jméně se seskupují v úseky zaklínadel ‚Novakadabra!‘, případně ‚Delus Primalus!‘. Ale to jsem se tradičně zapomněl v předaleké řitní dálavě, vraťme se zpátky k první větě. Já tímhle nedůstojným sentimentem naštěstí netrpím, poněvadž mě dětství té žabožroutské kokotiny ušetřilo, takže bez sebemenšího srovnávání hodnotím rovnou ze studený vody, a ku velikému podivu lze vedle mého nicku (ze správného úhlu a při úplňku) zahlédnut jednu malou zakomplexovanou hvězdičku, kterak se plaše krčí v koutě a osaměle skuhrá. Nedělám to rád, ale když oni toho Honzu s Vojtem vážně překecali! ♥ (08.10.2016)

Tak i ČR se zapojila a vyslala své "hvězdy" do této legendární pevnosti. Pamatuju, jak jsem jako malý žral původní francouzskou verzi a tak jsem se rozhodl dát šanci i české verzi, která byla v našich zemích stejně oblíbená jako Hry bez hranic. Panovaly jen jisté obavy z toho, aby to nebylo až tak moc okleštěné, jako podprůměrná britská verze. No, čekal jsem to o něco lepší, ale rozhodně nejsem zklamán. Bouček jako moderátor umí, soutěžící ve většině případů berou hru jako zábavu a to je to hlavní. Jen je škoda, že to produkce (hádám ale že za to může francouzský štáb, který se o to stará) nezkusila dát plnohodnotné, tedy i s Pány temnot. Je to tedy okleštěné, ale ne až do takové míry, že by to bylo na 40minut, jako v UK verzi. Zamrzí i moderní pojetí disciplín, ale to je holt posun doby a to, že to upravují sami francouzi. (05.06.2017)

Kvalita dilů často padala a rostla s tím, jací byli zrovna účinkující. Bohužel si tvůrci nejlepší partu vybrali hned na první díl, a třeba v druhé řadě už byl výběr soutěžících kolikrát dost na pováženou, a bylo vidět, že soutěžící přijeli jen exhibovat, a nahonit si svoje followery atp, než si zasoutěžit. Koncept jako takový je však zábavný, a při lepším výběru soutěžících z toho mohl být klenot. (10.06.2020)