Moonlight

(1001) 20.8.2017: Během počátečních pár minut jsem byla šťastná jako blecha a věřila, že opravdu bude následovat nejlepší film roku. Velký muž přichází zkontrolovat svého podřízeného. Vymění si pár zdánlivě přátelských slov. Tušíme za nimi komplexní podtext a jasnou hierarchii. Muž pokrytý vředy a boláky se na nich dožaduje milosti a je zároveň uboze zoufalý a závisle apatický. Cestu jim přeběhne malý chlapec, kterého bezeslovně pronásledují šikanizéři a hazejí po něm kamení. Chlapec se schová ve vybydleném domě, je tam sám, ve tmě, slyší jenom rány a dunění. Dvě silné ruce vytrhnou desku zabedňující okno. Velký muž přišel vytáhnout chlapce na vzduch a do světla. Dynamika této úvodní sekvence je tak strhující a svůdná, až to bolí. A to také proto, že se jí (až na pár kraťoučkých chvílí) už nic jiného ve filmu ani nepřiblíží, natož abych se dočkala ještě gradace. Místo silného příběhu přichází obvyklé potíže filmů s pasivním protagonistou, rozmělněné navíc mezi tři herecké představitele. Jedinou konstantou v pravém slova smyslu je Naomie Harris a ta dostává tak málo času a je tak izolovaná od hrdinova života, že vůbec nemá prostor rozhodit svá kouzla. A můj osobní problém je, že když už jsem si jakžtakž zvykla na pomalé rozhoupávání k bolestivým pointám prvního a druhého aktu a přijala ten postup jako normu, tak přišel akt třetí, který byl úplně jiný a já ho nepochopila až do té míry, že nijak neovlivnil můj zážitek z filmu. Musím se jít znovu podívat na Štastni spolu. --- 2. 9. 2022: Na Štastni spolu ještě nedošlo, ale zato jsem se znovu podívala na Moonlight, ovlivněná zejména tím, jak na Cinefixu pořád dělají videa o tom, jak je to skvělý a citlivý film. A musím říci, že tentokrát byla moje nálada poetice filmu příznivěji nakloněna. S výtkami, které jsem popsala v minulosti, pořád více méně souhlasím, nicméně jsem vedle teorizování, co bych všechno sama udělala jinak, také (konečně) ocenila to, co film doopravdy nabízí, včetně třetího aktu. Pořád bych nejraději odstranila ten předposlední záběr a nechala to víc otevřené, ale to, co mu předcházelo, jsem si pěkně procítila, a dokonce jsem se rozplakala dojetím u scény přípravy jídla a očekávání a předznamenávání, které vzbuzuje a naznačuje. Taky jsem se posunula od toho, abych protagonistu popsala jenom jako pasivního, dnes bych použila slova jako traumatizovaný a k smrti vyděšený dávat najevo své opravdové city. (20.08.2017)

Ze slibného začátku se Moonlight postupně posune do těžko uchopitelného, pomalu se odvíjejícího proudu, který prostě plyne a z mého pohledu naneštěstí každou další minutou trochu víc nudí. Chápu, co mi asi autor chtěl sdělit, ale dovedu si představit, že by mi to jiný film dokázal říct mnohem razantněji a odhodlaněji. Stylem vyprávění je Moonlight téměř evropský film, bohužel však spíše průměrný, než oscarový. 6/10 (21.02.2017)

Bezproblémově bezchybný film. Jen velmi tezovitý. A dá se nad ním skvěle a bezpečně dojímat, protože si od diváků drží neustále odstup - v polovině dokonce prakticky vymění hrdiny za úplně jiné. Jestli Oscary propásnou tuhle šanci, tak nevím, co by chtěli. Mainstreamovější drama, kde je hrdina černý, chudý a ještě gay, rozhodně nenajdou. Možná to takhle zní trochu povýšeně - ale já to nemyslím špatně: Moonlight je film jako dělaný pro to, aby sloužil jako tolik potřebné gesto, po kterém pak přijdou už odvážnější a osobitější věci. (27.01.2017)

V mesačnom svetle sú všetci čierni chlapci modrí. Moonlight je príbehom jedného z nich, ktorý nemal na ružiach ustlané, ktorý bol citlivým dieťaťom a stal sa z neho "drsňák" ... pritom vo vnútri zostal tým citlivým dieťaťom. Film ma pozvoľné tempo, nedejú sa tam žiadne veľké zvraty, ale to komorné spracovanie spolu s hudbou a výbornými predstaviteľmi Chirona a Blacka sa mi páčilo. (01.02.2017)

Sociální, rasovou, sexuální tematikou cílené až příliš okatě na vrub všem výtkám, které k oscarovkám mířily o rok dříve. Chironovi musí divák fandit, i kdyby nechtěl, protože jeho nejzásadnějším spoluhráčem je překvapivě přehrávající Naomie Harris. Problém mám ale i s celkovou formou. Ta je zvolená šikovně, i když se nemůžu rozhodnout, jestli její částečné odkoukání od Linklaterova Chlapectví je kladem nebo záporem. Zůstává ale bolestně vyprázdněná, když nešikovně vynechává dějové střípky, které mě zajímají mnohem víc než vztah hlavního hrdiny s nepoučitelnou matkou. S Moonlight tak doteď bojuji, protože mi sice učarovaly absolutní výkony Aliho nebo Hollanda, ale hlasitý dojem dramatu pro drama se ani jim setřást nepodařilo. (06.02.2017)