Záhradníctvo: Dezertér

Prvý diel ma vcelku príjemne prekvapil, aspoň vzhľadom na ten všeobecný hejt. Páčilo sa mi vykreslenie postáv prežívajúcich neľahké životné situácie v ťažkej dobe. Naproti tomu je Dezertér plný postáv, ktoré oplývajú jednou vlastnosťou. Jeden je nervák, ďalší dobrák od kosti, tretí stopercentná sviňa, lebo je komunista a štvrtý či štvrtá je tu na to, aby slúžila ako krovie pre grotesknú situáciu, no a piata je komediant. Film akoby sem vypadol z 90- rokov. Jedni sú zlí, ďalší dobrí, pretože je všetko v spoločnosti jednoznačne polarizované, máme tu postavu, ktorá háji všetko americké a nenávidí všetko ruské, takže je problém, keď si jeho brat vezme Rusku. Ale je zadefinovaný ako nervák, takže incident musí skončiť bitkou. Dezertér sa takýmto zjednodušovaním odďaľuje od reality. No a opäť platí, že o množstve potencionálne zaujímavých udalostí iba počujeme z voice-overu, pričom niektoré nakrútené scény dej nikam neposúvajú. Pritom už len film o menovej reforme mohol byť napínavý od začiatku do konca. Z Dezertéra sa o hrôzach komunizmu veľa nedozviete a určite ich neprežijete spoločne s hrdinami. (21.02.2020)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)

Já fakt nevím. V podstatě Hřebejkovi pořád fandím, neustále mu nadržuju, opakovaně hledám logická vysvětlení, proč poslední roky dopadá, jak dopadá, a chytám se každého stébla (Učitelka, Pět mrtvých psů) jak hledat naději, že z něj ještě něco vypadne... ale tohle je už neomluvitelné. Tohle je brutálně špatné ve všech ohledech, nehodné lidí, kteří v životě natočili víc než pět minut narozeninové oslavy na mobil. Tady už musí končit smířlivost, je potřeba prostě říct, že tenhle antifilm, ve kterém tvůrci pomalu nedokážou dát k sobě dva záběry tak, aby vytvořily smysl, neměl spatřit světlo světa. Je až fascinující snažit se pochopit myšlenkové pochody filmařů, kteří tomuhle věnovali dny, týdny, měsíce své práce a nakonec to v této podobě pustili do světa. Doufám, že se to bude alespoň jednomu člověku líbit, abych si mohl přečíst, jakou optikou by se teoreticky dalo dojít k tomu, že tohle je legitimně napsaný, natočený a sestříhaný film za miliony, který jde do široké distribuce. Je pro mě vážně nepochopitelné udělat film na profesionální úrovni až takhle špatně, bez jediné vykupující kvality. (28.09.2017)

Po příšerném prvním díle obrovský vzestup, přestože jsem po patnácti minutách zažíval deja vu s vánočním stromečkem. Naštěstí se děj velmi rychle rozvinul a nechyběly ani ryze groteskní momenty. Opravdu povedený film, hrají tam stejní herci, stejný režisér a výsledek je tak diametrálně odlišný. Jsem zvědavý na závěrečný díl. (17.02.2019)

Hřebejkova a Jarchovského představa jak se dělá "velký film", kde se nelítostně transformují postavy na pozadí brutálních dějin. Škoda akorát, že se po celou dobu u toho hihňáte jak dementi, protože tahle umělecká usnažená opocenost fantasticky akceleruje totálně obscénní (ne)vedení herců a vypatlaný scénář. Hřebejk zjevně vůbec nemluví účinkujícím do toho, jak mají své postavy pojmout, takže ty se všemožně pitvoří ve snaze vybudovat silné charaktery. Macháčkova "dramatická proměna", která ho nutí střídat několik hereckých poloh, kdy přehraje za horizont bezpečně všechny, je snad nějaká reminiscence na Bruno Dumonta. Jarchovský už dobrých deset let netuší, jak spolu mluví lidi, podle mě ani nečte nic jinýho než sebe, ale to mu nebrání psát velké historické kusy o tom, jak hodnému, svéráznému gentlemanovi s knírkem a kávomatem slizký Štěpán Kozub, který po holkách háže šutry a nechce se mu makat (protože je komunista!§!!) krade krám. Je to šílený, fakt, skoro se to nedá, ale z nějakýho důvodu si dokáže tenhle tvůrčí tým pořád ohlídat výpravu a kameru, takže to úplně zasypat vápnem nedokážu. Navíc... no díky výše řečenému jsem se u toho vlastně bavil. (04.09.2022)