Romeo a Julie na konci listopadu

V objatí podmanivého klavírneho doprovodu a v jesennom vetre tancujúcim zožltnutým lístim sa odvíja krehký príbeh bytostí, ktoré už sami neverili, že ich dokáže stretnúť láska. Čaro rozvíjajúceho sa vzťahu naráža na chlad dávno vyhoretých členov rodiny ( okrem malého vnuka ). Je nádherné sledovať legendy českého herectva, ich nepatrnú mimiku, pohyby... Film pôsobí ako balzam na dušu, o to viac, keď prežívame svoju rýchlu dobu. Kiež by bolo viacej takých liečivých balzamov. Potrebujeme to. (15.07.2008)

Bez váhání dám plný počet bodů! Viděla jsem teď tenhle film už poněkolikáté - je jedním z mála, na které můžu koukat opakovaně a neomrzí mne. Pan Balík mne překvapil, čekala jsem spíš Františka Filipa, to je mistr na člověčí nitro ...anebo Karla Kachyňu, ten taky dokáže odhalit lidskou duši až na dřeň...Už se mi stává málokdy, že při sledování nějakého filmu nevidím herce HRAJÍCÍHO postavu, nýbrž POSTAVU samu. V tomto případě nevnímám Karla Högra a Danu Medřickou, ale Karla a Marii, které svedla dohromady náhoda a kteří se rozhodli využít šanci na prožití krásného vztahu...Škoda, že není víc tak dobrých rolí pro starší herce, jelikož to, co nám tito zkušení bardi jsou schopni ukázat, je nádherné! (16.07.2008)

To já kdybych!... (zoufalé prohlášení seniorů). Ale prr!  Dozrává mák, sklízí se mák, je ho třeba vybrat z makovic. To se nejlépe dělá při nějakém napínavém sportovním televizním přenosu, a úplně nejlépe při vrcholných závodech Olympijských her. Letos se to parádně sešlo. Včera se běžela mužská stovka; jako školák jsem dychtivě očekával, kdo ji zaběhne pod 10 s (uběhnout deset metrů za vteřinu - a v Paříži to dokázal i poslední muž ve finále. Dneska se hrál basketbal 3 na 3; to jsme také hrávali, když nás bylo málo nebo když druhý koš byl obsazen, případně nebyl. Hrát to na OH je nejspíš nesmysl, a také jsem to po pár minutách ukončil.  A tak co teď, zbýva ještě ještě foto-miska pro formát 30 x 40 plná makovic. Nějaký starší nenáročný český film! Zvolil jsem si tento a moje pracovní produktivita okamžitě klesla... Standardně natočený a režírovaný film (žádná nová vlna) se mi líbil ve všech ohledech; snad jen porovnání s realitou, spíš dnešní než tehdejší, to trochu kulhalo. Pár Medřická - Höger byli rovněž příkladem standardního herectví: jsme herci a nikoho nechceme přesvědčovat, že nejsme. Přesvědčivost je v našich rolích, nikoli v naší snaze být něčím jiným. (05.08.2024)

Dnes jsem ho viděla poprvé a musím se přiznat, že mě vzal za mé, od přírody, romantické srdce. V černobílém provedení s nádhernou, melancholickou Marešovou hudbou jsem sledovala příběh dvou lidských duší v podzimu jejich života. Karel Höger dokázal zahrát stárnoucího ovdovělého muže tak ú-chvat-ně! ... bez dechu a se sevřeným hrdlem pozorovala jsem jeho herecký koncert. Dokázal se vzepřít rodině, svým dospělým dětem a prosadit si být po letech znovu šťastný, mít pro koho žít, chtít opět někoho milovat a chtít být milován. Spolu s Danuškou Medřickou tvořili nádherný pár dvou lidí po sobě toužících a zároveň bojujících s vnitřním ostychem odpoutat se od svého současného zázemí. Tedy hlavně Dana, Karel byl ten, kdo spíš bojoval za oba. (14.06.2014)

Silně melancholický, provedením veskrze průměrný TV film, který určitě ničím nepřekvapí - je o tom, že láska kvete v každém věku, neboli zkrátka a jednoduše člověk nechce být ani na stará kolena sám. ALE je to tak skvěle, procítěně a přitom s lehkostí zahrané, že nemůžu jít s hodnocením níž, a dopadá to tak u mě stejně jako pozdější Lístek do památníku. Zde legendy Medřická a Höger jedou takový koncert, že nelze než s úžasem čumět. (20.12.2022)