Romeo a Julie na konci listopadu

Karel Höger jako dobrosrdečný stárnoucí pán a Dana Medřická jako sympatická divadelní uvaděčka. Takové herecké obsazení slibovalo nedostižnou kvalitu. A jak jsem se filmu původně obávala, že bude velmi smutný, tak mě neskutečně zahřál na duši. U scény, kdy dvojice navštívila již neexistující zahradní restauraci, jsem se po celý čas musela culit, byla jednoduše kouzelná. Pár Libuše Švormová a Josef Langmiler působil na začátku velmi komicky, ale postupem času se mi všechny vedlejší postavy zprotivily, jak jim chtěly vztah překazit. Když si Karel přivedl Marii domů a zjistil, že tam nikdo není... To bylo nejsmutnější. Navzdory tomu se tento film zařadil mezi mé oblíbené, na který se v budoucnu ráda několikrát podívám. (02.02.2016)

Dva geronti se do sebe zamilují aneb o seznamování v dobách bez internetu :-). Ne, teď vážně, s takovými hereckými personami nemohl žádný film dopadnout špatně a tudíž i na tuto "romanci" se velmi příjemně kouká. Hogerova rodinka mi sice docela pila krev svojí šablonovitostí, ale naštěstí tam nebyli tak často. Rozhodně lepší než většina současné televizní produkce, což je na zamyšlenou. (31.01.2016)

V objatí podmanivého klavírneho doprovodu a v jesennom vetre tancujúcim zožltnutým lístim sa odvíja krehký príbeh bytostí, ktoré už sami neverili, že ich dokáže stretnúť láska. Čaro rozvíjajúceho sa vzťahu naráža na chlad dávno vyhoretých členov rodiny ( okrem malého vnuka ). Je nádherné sledovať legendy českého herectva, ich nepatrnú mimiku, pohyby... Film pôsobí ako balzam na dušu, o to viac, keď prežívame svoju rýchlu dobu. Kiež by bolo viacej takých liečivých balzamov. Potrebujeme to. (15.07.2008)

Randenie v pokročilom veku nebýva jednoduché, zvlášť, ak má niekto doma celú rodinu Homolkových, čo nemajú pochopenie pre niečo vymykajúce sa ich predstavám. A ani motor toho starého auta už nemá ten dokonalý zvuk. Obaja herci v hlavných úlohách boli skvelí. –––– Ty jsi nikdy nepřeháněl. Ty na to, totiž, nemáš! (31.01.2016)

Jsou filmy, které se vám po zhlédnutí vypaří z paměti jako pára nad hrncem. A jsou filmy, které se vám usadí natrvalo hluboko do paměti a tam zaprášeny čekají, třeba i třicet let, až přijde čas, aby se vám opět připomněly v plné kráse. Ten okamžik nastal 13.7.2008, kdy díky ČT1 tento filmový skvost hluboko uložený v mé paměti opět zazářil v plném lesku. Vidět tak dokonalý herecký výkon dvou vynikajících velikánů české filmové tvorby, Dany Medřické a Karla Högera, po tolika letech byl pro mě opravdovým filmovým zážitkem. Tento příběh nám všem připomíná, že mít více roků neznamená vždy se smířit se stářím a odevzdaně čekat na smrt, ale že i v těchto letech lze něco od života chtít a něco mu (někomu) dát (darovat). (13.07.2008)